Ohlédnutí za jedním rokem (Týdeník rozhlas 52/2014)

Konec roku bývá příležitostí k bilancování. Co se změnilo na české mediální scéně za uplynulých dvanáct měsíců? Jaká témata byla v médiích dominantní? A jak se měnila samotná média? Odpovědi na tyto otázky by vydaly na celou knihu. Proto jen stručně.

Jestliže v předchozím roce byla dlouhotrvajícím mediálním tématem vládní krize po pádu Nečasovy vlády, která vyústila v předčasné volby, v letošním roce se v českých médiích trvale usadilo téma občanské války na Ukrajině. Někdo může namítnout, že česká veřejnost a česká média žila jinými, bližšími a aktuálnějšími událostmi.

V zemi proběhly troje volby - na jaře do Evropského parlamentu, na podzim volby komunální a senátní. Vláda premiéra Sobotky průběžně zmítaná rozpory uvnitř koalice začala plnit své programové prohlášení. Měnily se sazby DPH, vstoupil v platnost nový občanský zákoník. Prožili jsme bouřlivé vzpomínání na 17. listopad roku 1989, široce se diskutovalo o vystupování prezidenta Miloše Zemana, ke konci roku také o tom, kdo může za vybuchující muniční sklady.

Některé výrazné mediální obrazy pronikaly do médií ze zahraničí. Ať už to byly vraždy rukojmí z rukou ozbrojenců islámského státu, nebo izraelská operace proti Hamásu v Gaze. Patřila k nim i smrt pěti českých vojáků v Afghánistánu. Nicméně všechny tyto události do médií přicházely a zase odcházely, zatímco ukrajinská krize se ve zpravodajství a v komentářích českých médií trvale usadila po celý rok. Také proto, že postoj k událostem na Ukrajině, k anexi Krymu a ruské politice vůbec, se stal předmětem domácích vášnivých sporů.

V souvislosti s Ukrajinou se potvrdila platnost výroku z doby první světové války, že první obětí každého válečného konfliktu je pravda. Poté, co se na kyjevském majdanu ozvaly výstřely, a jak se situace přiostřovala a stávala nepřehlednou, média se dostávala do vleku jednostranných interpretací toho, co se na Ukrajině děje; přibývalo polopravd a dezinformací šířených z obou stran webovými stránkami, které se tvářily jako seriózní zdroj.

Ne každý žil konflikty a politikou. Pro sportovní fanoušky se staly mediální událostí zimní olympijské hry v Soči a mistrovství světa v kopané v Brazílii. Pro bulvár pak událostí roku byla sebevražda Ivety Bartošové. Nová média napojená na sociální sítě čas od času přicházela s tématy, jejichž obrovská popularita vyhasínala stejně rychlým tempem, jakým vznikala. Příklad za všechny: kdo si dnes vzpomene na polévání hlav vodou ve prospěch nemocných se syndromem ALS?

Rok byl bohatý na změny také v médiích. Noví majitelé vydavatelství Ringier-Axel-Springer přemalovali jeho vývěsní štít na Czech News Center. Hospodářské noviny zpoplatnily internetový obsah. Objevily se nové časopisy, například rodinný týdeník Téma. Redaktoři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Agrofert Andreje Babiše, se rozhodli založit vlastní periodika.

Bývalý šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek spustil v polovině března projekt internetového serveru echo24.cz.Ten od července vydává placený Týdeník Echo, nejprve v digitální verzi pro tablety a web, od listopadu v tištěné podobě. Bývalý šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský od září vydává „reportérsko-investigativní magazín“ Reportér.

Co mají oba projekty společného? Kromě toho, že deklarují svoji nezávislost na zájmech politiky a byznysu, jejich základ tvoří digitální verze dostupné přes všechna webová rozhraní – počítače, tablety, chytré telefony. Tištěné verze jsou pak doplňkem placeného digitálního obsahu. Kde jsou doby, kdy se nový časopis musel prosadit nejprve v tisku! Ale také kde jsou doby, kdy se Blesk prodával v půlmilionovém nákladu! Dnes se Blesk musí spokojit s prodejem 270 tisíc výtisků. Také rok 2014 nezastavil nezadržitelný pokles odbytu tištěných periodik, prodej deníků se opět snížil o pět až deset procent.

A média rozhlasu a televize? Leccos napoví statistika britského regulátora, podle níž vloni poprvé v historii počet britských televizních domácností meziročně nestoupl, ale poklesl – z 26,32 milionu na 26,02 milionů domácností. Stále více lidí se spoléhá na rychlý internet, stále více diváků využívá odložené sledování rozhlasových a televizních pořadů z archivů a online služeb na síti. Podobný proces probíhá také u nás, zvláště u mladších generací.

Média už zkrátka nejsou tím, co bývala před rokem, pěti či deseti lety. A není vyloučeno, že za rok budou zase jiná, než jsou dnes.

Odevzdáno 10. 12. 2014