Na české mediální scéně se na podzim 2014 objevila nová periodika, jejichž vznik přímo nebo nepřímo podnítily předchozí změny vlastnictví českých vydavatelských domů. Za dvěma novými projekty stojí šéfredaktoři, kteří opustili vydavatelství Mafra poté, co se jeho majitelem stala firma Agrofert podnikatele a šéfa politického hnutí ANO Andreje Babiše.
Bývalý šéfredaktor deníku Mladá fronta Dnes Robert Čásenský vydává od září měsíčník Reportér, který sám sebe označuje za „reportérsko-investigativní magazín,“ a jenž si do záhlaví titulní strany dal hesla: reportáže, odhalení, lidé, byznys, literatura. Téměř stopadesátistránkový magazín se svojí vnější formou podobá českému vydáním Forbesu. V tiráži se uvádí jen pět redaktorů. Jsou to: Robert Čásenský, Adéla Dražanová, Jaroslav Kmenta, Michal Musil a Tomáš Poláček. Magazín má i svoji digitální podobu pro tablety, na níž nabízí ukázky ze svých článků, za jejichž plné verze se musí platit.
Pro financování provozu redakce Robert Čásenský založil Nadační fond Reportér, který metodou crowd-fundingu má zajišťovat přísun peněz podobným způsobem, jako to činí neziskové žurnalistické projekty v USA a západní Evropě. Hlavním zdrojem financí by však měla být reklama a prodej. Na říjnové konferenci Czech Internet Forum zástupci redakce oznámili, že po dvou měsících své existence získal Reportér přes 700 předplatitelů, z toho dvě třetiny odebírá tištěnou verzi, která se na stáncích prodává za 69 Kč. První číslo vyšlo v nákladu 32 tisíc výtisků, z toho však 23 tisíc výtisků odebrali strategičtí partneři pro své zákazníky, výměnou za to, že ve vydání získali prostor čtyř tištěných stran pro své advertoriály, tedy články vztahující se k jejich firmám a výrobkům.
Další bývalý šéfredaktor ze stáje Mafry – šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek – spustil v polovině března projekt internetového serveru echo24.cz, který se definoval jako „názorový deník,“ aniž by jeho internetová podoba měla atributy tištěného periodika. Od 4. července však redakce začala některé příspěvky vydávat ve formě placeného Týdeníku Echo, nejprve v digitální verzi pro tablety a další webová rozhraní, od 7. listopadu v tištěné podobě. V editorialu prvního tištěného vydání Týdeníku Echo Dalibor Balšínek zdůrazňuje nezávislost svého média: „Vydavatelství je v našich rukách, na provoz jsme si půjčili od Jana Klenora, který není nijak spojen s mocenskými nebo ekonomickými strukturami.“ Pro upřesnění: investor Jan Klenor začínal v ČSOB a později byl ředitelem v Bakalově finanční skupině Patria Finance. Sám tvrdí, že peníze do projektu vložil na základě známosti a přátelství s Balšínkem.
Podle sdělení vydavatele se první číslo tištěného Týdeníku Echo prodalo v počtu šesti tisíc výtisků, když necelých pět a půl tisíce exemplářů se prodalo na stáncích, a zbytek dodala PNS předplatitelům do schránek. Kromě toho eviduje Echo tři a půl tisíce subskribentů digitálního internetového vydání. V informaci o svém produktu firma Echo Media uvádí: „Analytický Týdeník Echo reflektuje nejdůležitější společenské události doma i ve světě. Přináší komentáře, analýzy a rozhovory. Navazuje na tradici prestižních světových týdeníků.“ Je zřejmé, že obsah Echa se zaměřuje na cílovou skupinu, která se zajímá o veřejný a politický život a o názory na problémy společnosti.
Oproti tomu týdeník Téma, který od 3. října začal vydávat vydavatelský dům Mafra, má spíše oddechový a zábavný charakter. Sám se označil za "zpravodajsko-společenský časopis se širokým záběrem." Tento týdeník se zřejmě snaží využít materiální i personální zázemí redakcí Mladé Fronty Dnes a Lidových novin. V prvním editorialu šéfredaktor Zdeněk Šustr přiznává, že koncept magazínu, který by pokryl všechna zajímavá témata našeho života – od politiky, obchodu, kultury a sportu až po módu, životní styl, péči o zdraví a život celebrit – není nijak nový. Vzorem mu rakouský magazín NEWS nebo slovenský Plus 7 dní.
V silné konkurencí dalších informačních a lifestylových časopisů se týdeník Téma rozhodl bojovat o přežití nízkou cenou. Za 74 stran obsahu (i když s četnými reklamami) žádá pouhých 25 Kč, v předplatném 20 Kč, tedy téměř tolik jako za čtvrteční vydání deníku MF Dnes s Magazínem (19 Kč). Týdeník Echo se prodává za 39 Kč s rozsahem necelých šedesáti stran. Měsíčník Reportér si za stopadesátistránkový výtisk účtuje 69 Kč, na webu je možné kupovat jeho články i jednotlivě po desetikorunách.
Právě finance a zájem čtenářů budou rozhodovat, který z těchto tří projektů se na bouřlivě se měnícím českém mediálním trhu udrží. Zatím žádný z nich nemůže vykázat zisk. Budoucnost ukáže, zda Reportér vydrží s dechem, a bude i nadále přinášet exkluzívní témata, pro které je dobré časopis zakoupit a po večerech si v něm listovat. Rovněž Týdeník Echo čeká zkouška časem, jež ukáže, zda nespornou popularitu volně dostupných článků na serveru echo24.cz, který denně navštíví přes deset tisíc uživatelů, se podaří překlopit do tištěného obsahu, za nějž lidé rádi zaplatí.
Nejsnadnější to má zatím týdeník Téma, jehož úkol je jednoduchý: rozšířit portfolio produktů Mafry, na nichž lze umisťovat reklamní sdělení. Redakce je malá, nečiní si velké ambice kromě jediné – pobavit čtenáře, i za cenu již vícekrát obehraných témat. Pokud tento obchodní tah Mafry nevyjde, nebude problém týdeník Téma opustit. Žádná velká újma rozmanitosti českého mediálního trhu tím nevznikne.
Kdyby však měly zaniknout Reportér a Týdeník Echo, byla by to škoda, neboť je to jeden z dalších pokusů, jak nabídnout čtenářské obci nezávislou seriózní žurnalistiku.
P.S. V zájmu spravedlnosti by bylo dobré do této rodiny zahrnout i český tabletový týdeník Dotyk vydavatelství Tablet Media, který už druhým rokem nabízí zdarma svůj obsah internetové generaci, jež si tištěná média nekupuje. Dotyk nabízí svůj obsah zcela zdarma komukoli, kdo si nainstaluje jeho čtečku, což prý učinilo 80 tisíc uživatelů. Z nich pak zhruba 15 tisíc jich časopis týdně navštíví.
Také v tomto případě jde o pokus uplatnit se na trhu nových médií nezávislou a nebulvární žurnalistikou. Také tady bude záležet na tom, zda příjmy z reklamních sdělení, které tabletový Dotyk do svého obsahu zařazuje, budou vyšší než výdaje. Zatím je tomu naopak. Podle informací z listopadové konference Forum Media vydavatel Dotyku za první rok provozu 2013 tratil 15 milionů Kč. Původní byznys plán počítal s tím, že Dotyk by do tří let měl být ziskovým podnikem.
Odevzdáno 27. 11. 2014