x x x

Co z obsahu těchto besed vyplynulo?

V té první, která se věnovala českým médiím jako celku včetně jejich nových projektů (Echo24, Hlídací pes, Neovlivni.cz) mne zaujalo vystoupení Michala Kubala natolik, že jsem jeho repliky přepsal do textové podoby:

Robert Břešťan (13:44 minuta záznamu): “Jaká je atmosféra v České televizi. Psalo se hodně o stížnostech Agrofertu, o stížnostech Andreje Babiše na Českou televizi a o Radě ČT…“

Michal Kubal: „Ten tlak je brutální. Určitě je brutální, ale nemyslím si, že by ve své podstatě ten vnitřní tlak, ten vnitropolitický tlak, byl v něčem jiný, než jsme zažili několikrát. Pamatujeme si mocné premiéry a mocné předsedy parlamentu, kterým se ČT nelíbila, vrcholilo to tou krizí. Ale já osobně ze svého pohledu – a myslím si, že je to věc, která z pohledu České televize je nová, je - řekl bych - zahraničně politický tlak, věc, která se objevuje opravdu v posledním roce, která vyvrcholila, nebo se začíná objevovat v souvislosti s ukrajinskou krizí. (…)To je nová věc.“

RB:„Jak se to projevuje?“

MK:"Projevuje se to spoustou stížností na práci zahraničního zpravodajství. My na rozdíl od Daniely jsme měli vždycky výhodu – mluvím o zahraničářích – já to vždycky shrnu do dvou slov: „Obama nevolá.“ Takže my jsme byli vcelku v klidu. To se mění, to se zásadním způsobem mění. Já teď vypracovávám odpověď na oficiální stížnost, nebo podání ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Pokusím se být velmi stručný. Jde o záležitost vysílání Událostí den poté, co byla uzavřena druhá minská dohoda, kdy byly dvě reportáže. Jedna informovala o tom, že povstalci dál útočí na Debalceva a druhá byla osobní zkušenost Mirka Karase, který dojel do Doněcku a ve chvíli, kdy tam dorazili, tak okolo něj začaly bouchat dělostřelecké granáty, a on o tom natočil, jak je ta situace na místě, došlo k jednomu útoku, při kterém zemřeli dva nebo tři lidi.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání po nás žádá vysvětlení, jestli jsme dodrželi zákon a kodex v okamžiku, když jsme jasně označili povstalce, kteří bombardovali Debalceva, ale neřekli jsme, že to byli Ukrajinci, kteří útočili na Doněck. V podstatě nás tlačí do toho, abychom spekulovali o tom…Samozřejmě člověk ve chvíli, kdy u něj dopadne granát, tak nemůže vědět, odkud ten granát střílel, na rozdíl od toho, když stojí vedle Gradu, který zrovna pálí rakety směrem na Debalceva. To je zásadní rozdíl.
Jedna ilustrace za všechny. A ten tlak je opravdu enormní, a zdá se, že někdo cíleně opravdu se snaží vyhledávat sebemenší chyby, které Česká televize udělala, a postupovat v souladu s doktrínou ruské propagandy, která znamená: nemusíte věřit Kremlu, ale byli bychom rádi, kdybyste nevěřili vůbec nikomu. To je jedna ze zásadních věc, zpochybnit klíčová média v té dané zemi, aby lidi začali být trochu více zmateni, než třeba jsou…“

Lenka Zlámalová (19:00 minuta záznamu): „Odkud ten tlak jde?“

MK: “Je to pestrý spolek, New World Order, lidí, kteří nevěří 11. září, jsou to samozřejmě Monika Hoření, mluvčí Komunistické strany. Jsou to lidi, kteří se samozřejmě točí okolo pana doktora Vyvadila a tihle… Je to opravdu velice pestrý spolek a někdy je velmi těžké někomu vyvracet některé argumenty, které se nezakládají prostě na pravdě. Třeba informovat do nekonečna, proč jsme neinformovali o výzvě 23 německých akademiků, kteří varují před třetí světovou válkou, informovali jsme o jiné výzvě. Je to stokrát nic, co umořilo osla…“

LZ: “Já jsem si teď trochu vydechla, protože já jsem si myslela, že je to někdo výrazně vlivnější, mocnější. Jaký vliv má Vyvadil? Vyvadil je společenský lúzr, ti další lidé jsou v podstatě blázni. Když to řeknu takhle.“

MK: “Ono je to trochu o atmosféře. A atmosféra se v posledních měsících změnila. Změnila se možná po 17. listopadu, shodou okolností v té době byla návštěva premiéra Sobotky ve Spojených státech, změnila se také v okamžiku… samozřejmě americký konvoj, reakce české veřejnosti byla jednou z věcí, jejíž dopad ještě uvidíme.“

MK: (26:14 minuta záznamu) "Já budu velice stručný: To jsou lidi, o kterých jsem mluvil, ta pestrá skupinka, kteří jsou vidět, kteří jsou řekněme veřejnou tváří toho. Ale: kde berou ti lidé čas, čím se živí, že mají čas na to, aby probírali hodiny a hodiny televizního vysílání a hledali tam, že v jedné reportáži manipulační chybou měl jeden a ten samý voják jednou titulek rebel a po druhé ukrajinský voják. Kde na to berou čas, já nevím.“

Také já se podivuji, kdo platí nejrůznější aktivisty, a z čeho třeba žije takový Jan Korál, který je přesvědčen o tom, že útoky 11. září v New Yorku byly spiknutím, který jednou vystupuje jako mluvčí hnutí “Occupy,“ a jindy se zas aktivně zapojuje do propagandy organizované ruským ministerstvem zahraničí (mám na mysli propagaci Bílé knihy o Ukrajině). Jeho aktivismus mi nevadí, neboť je součástí občanské společnosti v systému politické demokracie.

x x x

Co mne však mírně vystrašilo, bylo Kubalovo vyprávění o agendě a korespondenci, kterou vede s Radou pro R a TV vysílání. Právě v těchto dnech se složení této Rady mění. Osmi členům letos dobíhá šestiletý mandát, Sněmovna zatím obměnila sedm radních ze třinácti, jednoho ještě musí zvolit.

Kdysi tato Rada měla velký význam v tom, že rozhodovala o licencích a tím i následně o majetcích a penězích soukromých vysílatelů. Digitalizace televizního vysílání však změnila situaci. Dnes už o frekvence není nouze, licence je téměř nároková, může jí dostat téměř každý, provozovatelé vysílačů tzv. stožáristé by naopak byli rádi, kdyby těch, co chtějí vysílat, bylo ještě více.

Tzv. velká Rada se tak přeměnila na úřad, který už není zajímavý tím, že by se tady rozhodovalo o tom, kdo bude bohatý a kdo chudý, jako v analogové éře Novy a Primy. Tím ovšem nemá být řečeno, že je to úřad z hlediska mediální politiky nedůležitý. V rozhlasovém vysílání má stále možnost podpořit či brzdit nejrůznější lokální propojení a tím zmenšovat či zvětšovat pluralitu nabídky. Kromě toho Rada monitoruje vysílání a za prohřešky proti zákonu může udělovat sankce.

A jestliže mě něco vyděsilo, tak to byla reálná perspektiva toho, že dosud nevybuchlá nášlapná mina ukrytá v paragrafu číslo 31 o objektivitě a vyváženosti, jehož neplnění může být trestáno, by mohla v současné atmosféře nespokojenosti s médii vybuchnout. Vždyť pro politiky nespokojené s Českou televizí, kteří by ji chtěli podusit, by nemuselo být nic snadnějšího, něž kdyby jimi nominovaní radní v RRTV začali podporovat nebo dokonce produkovat stížnosti na nedostatek objektivity u případů, které Michal Kubal popisoval.

O tom, že osazenstvo RRTV má k politickým stranám dosti blízko, svědčí fakt, že v současné třináctičlenné Radě, jsou čtyři bývalí senátoři (Jehlička, Svoboda, Šenkýř, Ondrová) a dva bývalí poslanci (Kostrhun, Matulka). Dva senátoři a jeden poslanec sice letos odpadnou, ale volba minulého týdne dodala do Rady opět jednoho bývalého poslance (Mencl) a jednu bývalou senátorku (Zvěřinová).

Že objektivita zakomponovaná do právní normy a spojená se sankcemi může být nebezpečným paragrafem, jsem psal už před čtyřmi lety.

x x x

Jednobarevné složení panelu v druhé debatě o "Zpravodajství ČT pod palbou", organizované Institutem komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, naznačovalo, že pokud dojde k polemice, tak to bude v kontaktu s publikem. Stalo se, panelisté se záhy ocitli pod palbou kritických dotazů.

Jestli jsem si něco z této debaty odnesl, pak to bylo ocenění profesionality Michala Kubala a Petra Mrzeny, kteří dokázali s chladnou hlavou odpovídat i na dotazy tohoto typu:

"Mé jméno je Josef Rát (Rath? Rak?) Jsem důchodce. Jsem velký kritik České televize, na kterou nekoukám, abych si zachoval duševní zdraví a rovnováhu. (…) Domníval jsem se, že na základě toho, že jsem označil na zasedání Rady České televize 18. února, že nám Českou televizi ukradla zločinná banda humanitárních bombardérů a prolhaných pravdoláskařů, agentů a řiťoalpinistů amerického imperialismu, že konečně se něco bude dít. (…) ale velmi jste mě zklamali, slyším jenom apologetiku (…) Otázka: Proč Česká televize neinformuje, že v roce 2013 američtí imperialisté vydali na zbrojení 640 miliard dolarů, (…), že Rusové mají jenom 87 miliard, osmkrát méně (…) Proč lžete a mlčíte?“ (1:17:10 minuta záznamu).

x x x

V Respektování Erika Taberyho jsem si všímal především názorů Martina Komárka. Že chce odpolitizovat volbu mediálních rad a vytvořit správní rady, to bych ještě pochopil, i když si myslím, že to není ta hlavní priorita, která by se dnes musela bez odkladu řešit. Kupodivu Rady ČT a ČRo se rozvinuly do podoby docela rozumných grémií, která při snaze o plnění svého úkolu být veřejnou kontrolou dokážou překonávat nedokonalost vymezení svého legislativního rámce.

Ovšem při Komárkově opakovaném tvrzení o nedostatečně kontrolovaném hospodaření mne obcházela hrůza. Až nepříjemně mi to připomínalo jistou Janu Dědečkovou v roce 2000, která také chtěla dělat dobro a napravovat hospodaření a práci televize, až dovedla Radu ČT a následně ČT na pokraj krize, ne-li politické katastrofy.

Vysvětluji si to tím, že pro některé lidi je 7 miliard rozpočtu ČT nepředstavitelně velkou sumou a šestimístný honorář příznakem plýtvání. Někteří lidé zkrátka nechápou, že za peníze, které má dnes k dispozici, je ČT schopna poskytovat služby, které v některých parametrech (zpravodajství, nová média) jsou srovnatelné s televizemi, jejichž rozpočty jsou násobkem rozpočtu ČT, a že těch sedm miliard není zas tak moc velká částka. Je to přesně podle Parkinsonových zákonů – velké agregované položky rozpočtu přejdeme a schválíme v průběhu pěti minut, cenu jednoho seriálu začneme pitvat a rozvineme o ní několikahodinovou diskusi.

x x x

Televizní imprese posledních dnů by nebyly úplné, kdybych zapomněl na udělování výročních cen TýTý, které jsou výsledkem anketního hlasování diváků a čtenářů Týdeníku televize a časopisu TV Max. Při sledování přenosu jsem měl podobný pocit jako u pořadu z cyklu Retrománie. Výsledky byly téměř předpověditelné (Karel Gott opět první).

I když přímý přenos TýTý ve srovnání s loňským rokem zaznamenal třistatisícový úbytek diváků, přesto nasbíral ještě 889 tisíc diváků a stal se jedničkou sobotního večerního vysílání. Samozřejmě hlavně díky tomu, že šlo o statistiku 15+. Bez důchodců v kategorii 15-54 by byla jedničkou Nova.

Mirka Spáčilová ve své glose pořad nazvala lesklou navoněnou bídou, Filip Rožánek na Twitteru se dal slyšet, že "TýTý je neobyčejně názorná ukázka, jak zůstat dramaturgicky, pravidly, humorem i celkovým pojetím bezpečně v minulém století."

S oběma citáty naprostý souhlas. Co takhle se rozhlédnout po světě a zkusit to jako BAFTA nebo EMMY nebo Fernsehpreis?