Česká televize zveřejnila svůj samožerbuch - Výroční zprávu o činnosti v roce 2014. Rada ČT si ji pochválila s tím, že činnost České televize ještě nikdy v minulosti nebyla tak důkladně a podrobně vyhodnocena.
V jistém ohledu mají radní pravdu, analýza na stránkách 77-120 zpracovaná podle metodiky měření veřejné hodnoty přináší velké množství objektivizovaných dat, doprovázených vysvětlujícími, občas i analytickými komentáři. Vyplývá z nich, že šest účelů veřejné služby (mimochodem inspirovaných definicí "public purposes" Charty BBC) Česká televize naplňuje. Jsou to:
1. Zvyšování informovanosti občanů, udržování a rozvoj občanské společnosti a demokracie (BBC: sustaining citizenship and civil society)
2. Podpora vzdělanosti a vzdělávání (BBC: promoting education and learning)
3. Stimulace kreativity a kvality v kultuře (chápané v širokém slova smyslu) (BBC: stimulating creativity and cultural excellence)
4. Prezentace České republiky, jejích regionů a komunit (BBC: representing the UK, its nations, regions and communities)
5. Přibližování (představování) světa občanům České republiky (BBC: bringing the UK to the world and the world to the UK)
6. Poskytování výdobytků nových telekomunikačních technologií a služeb veřejnosti (BBC: in promoting its other purposes, helping to deliver to the public the benefit of emerging communications technologies and services and, in addition, taking a leading role in the switchover to digital television).
Výsledky měření veřejné služby se dostaly do výroční zprávy už před rokem. Letos však přibyla další konkrétnější data (např. statistika medializace českých politiků) včetně grafů sledujících trendy porovnáním výsledků z předchozích let.
Proč tuto rozsáhlou a na data bohatou zprávu, které nelze příliš mnoho vytknout, označuji za samožerbuch čili sebechvalnou knihu? Protože mi v ní cosi chybí. Na jedné straně jsem rád, že získaná data potvrzují, že Česká televize svoji roli vysílatele veřejné služby plní, a že v této roli ji široká veřejnost většinově akceptuje. Na druhé straně bych však očekával speciálně od Rady ČT v komentářích více vlastního názoru.
Aby mi bylo dobře rozuměno: nijak nezpochybňuji faktografickou hodnotu výroční zprávy, jenom bych očekával, že bude sdělovat nejen fakta o tom, co všechno ČT vykonala, ale že se v ní občas objeví komentář či připomínka typu "je to OK, ale ... tady by to chtělo přidat, tohle se povedlo, tohle se nepovedlo, nad tím by se mělo podumat a pokusit se to zlepšit".
Některá data předložené zprávy k tomu přímo vybízejí, namátkově vybírám: slabší spokojenost s hudebními pořady, malá inovativnost v žánru zábavných pořadů, speciálně těch profilových (viz informaci o produkcích TPS, které zábavu mají v popisu práce), nebo pokles vnímání veřejnoprávního charakteru u dramatické tvorby (graf na str. 120), který komentář označil za nevýrazný.
Například já osobně bych uvítal, kdyby se v programové tvorbě ještě více prosazovala kritéria, která ji odliší od vysílání komerčních stanic. Mám na mysli to, co Dohoda BBC popisuje slovy: "Obsah britských veřejných služeb jako celek musí být vysoce kvalitní, podněcující, původní, inovativní a angažovaný. Každý pořad zařazený v britských veřejných službách se musí prokázat alespoň jednou takovou charakteristikou."
K napsání téhle glosy mne nepřivedla potřeba výroční zprávu zkritizovat nebo justovsky odsoudit, protože jsem přesvědčen o tom, že Česká televize své základní úkoly veřejné služby plní, že její některé služby (nová média, dětský a artový kanál, částečně i zpravodajství) mají zlepšující se tendenci, a že v posledních letech tady došlo ke konzolidaci organizace tvorby vedoucí k programovým inovacím. Napadlo mne však, že kdyby výroční zpráva obsahovala nejen podrobný popis výkonů ČT, ale také více kritických a analytických poznámek, možná by to otupilo polemické ostří apriorních kritiků vysílání veřejné služby, kteří obviňují Českou televizi, že si objednává jen takové analýzy, které jí přinášejí pozitivní výsledky.
Také mne občas napadá, zda materiály předkládané vedením ČT a projednávané Radou ČT nemají trochu "samožerný charakter." Plně chápu, že věcné analýzy jsou asi jedinou možnou zbraní proti všem, kteří jsou schopni pronášet generalizující a rezolutní soudy nepřipouštějící žádné pochybnosti na základě několika málo subjektivních diváckých zážitků, nebo na základě faktů vytržených ze souvislostí. (Příkladem budiž nedávné vystoupení poslance za KSČM Jiřího Valenty v rozpravě Sněmovny při schvalování hospodářských výsledků ČT za předminulý rok.)
Na druhé straně, polemiku s kritiky médií České televize by možná bylo dobré vést na více frontách, nejen sledováním sociologicky zjištěných kvantitativních ukazatelů, abychom se nedostali do situace zobrazené na Renčínově karikatuře, kterou jsem dlouhá léta míval pod sklem svého pracovního stolu v ČST.
x x x
I když "samožerný" charakter měl i seminář Evropské vysílací unie EBU "Posouzení veřejné služby České televize v evropském kontextu," který se konal ve čtvrtek 16. dubna na Ministerstvu kultury v Praze, jeho průběh a význam protivníci České televize budou zpochybňovat jen velice obtížně. Názory, které tu zazněly, byly podloženy zkušeností a autoritou profesionálů, o jejichž kompetenci nemůže být pochyb. Za předsednickým stolem zasedli čtyři bývalí i současní ředitelé veřejnoprávních rozhlasů a televizí ze západní Evropy, kteří s dalšími třemi experty vloni v říjnu provedli audit některých klíčových činností ČT, a ve své závěrečné zprávě vystavili České televizi atest veřejné služby srovnatelné s evropským standardem.
Vedle generální ředitelky EBU Ingrid Deltenre, která kdysi šéfovala švýcarské veřejnoprávní SRG, zde vystoupil bývalý generální ředitel italské RAI Claudio Cappon, a dále současní ředitelé rakouské ORF a finské YLE Alexander Wrabetz a Lauri Kivinen. Svá zjištění o stavu ČT shromáždili do dokumentu "Odborné posouzení základních hodnot média veřejné služby," přičemž šlo o hodnoty definované Evropskou vysílací unií v roce 2012. Jsou to: univerzalita (universality), nezávislost (independence), znamenitost (excellence), rozmanitost (diversity), odpovědnost (accountability), inovace (innovation).
V diskusi, která následovala po přednesení referátů, mě zaujaly dva výroky. Když se Ingrid Deltenre dotázali, jaká kritéria EBU používá při hodnocení politické nezávislosti veřejnoprávního média, odpověděla, že jedním z příznaků toho, že něco není v pořádku, bývají časté výměny jeho managementu. A když ředitel finského rozhlasu a televize Kivinen mluvil o financování médií veřejné služby z veřejných prostředků vybíraných od občanů (ve Finsku od roku 2013 platí YLE-tax všichni daňoví poplatníci, nejen ti, co mají přijímač), připomněl, že tento způsob financování je typický pro společnosti s demokratickým politickým systémem. Nezávislé vysílání veřejné služby je podle Kivinena vizitkou vyspělé demokracie.