ČT24 – v pravý čas na pravém místě (Týdeník rozhlas 22/2015)

Když v roce 1980 americký televizní podnikatel Ted Turner přišel s nápadem vytvořit televizní kanál Cable News Network CNN, který by vysílal pouze zpravodajství, považovali ho za snílka. Neboť v USA, kde na rozdíl od Evropy rozhlasové a televizní vysílání provozovaly soukromé subjekty na komerčním základě, odedávna platilo pravidlo, že na zábavě (entertainment) se vydělává, na zpravodajství (information) se prodělává.

Turner si tento luxus mohl dovolit. Zbohatl na tom, že jako první dokázal využít spojení satelitu a kabelové televize, když svoji místní televizní stanici v Atlantě dostal do kabelových sítí po celé zemi a začal ukrajovat z koláče celostátních reklam, až do té doby kontrolovaným velkou trojkou televizních sítí NBC, CBS a ABC.

Byli to manažeři této velké trojky, kteří se na CNN dívali jako na libůstku bláznivého milionáře, která ho brzy přejde, až bude muset každoročně do ní přisypávat nové a nové peníze. O CNN se pohrdlivě vyjadřovali jako o Chicken Noodle Network, což se dá volně přeložit do češtiny: program na způsob nudlové polévky složený z malicherností.

Během několika let však byli vyvedeni z omylu. V roce 1984 se CNN zaujala nepřetržitým zpravodajstvím z prezidentských primárek. V roce 1985 si získala obrovskou popularitu při únosu amerického letadla do Bejrútu. Ve stejném roce vznikla mezinárodní verze CNN International, která získala světovou proslulost, ať už šlo o zpravodajství z katastrofy kosmické lidi Challenger, nebo z války v Perském zálivu, nebo z turbulentních událostí v Rusku i jinde na světě. Ukázalo se, že zpravodajský kanál může vydělávat.

CNN se dnes pokládá za praotce všech zpravodajských televizí, které se od té doby rozšířily natolik, že dnes každý televizní trh, každá země, má ve své nabídce zařazen program, jehož hlavní a jedinou náplní je zpravodajství. Právě před deseti lety se do rodiny těchto států zařadila i Česká republika: v pondělí 2. května 2005 ve 13 hodin odpoledne začal vysílat program ČT24.

Když se mě před deseti lety ptal zpravodaj ČTK, co si myslím o budoucnosti této stanice, odpověděl jsem, že – na základě zahraničních zkušeností – dosáhne podílu na sledovanosti kolem jednoho procenta, které by se u mimořádných událostí mohlo vyšplhat na procent pět. Skutečnost však předstihla mé očekávání. Dnes má průměrný podíl ČT24 na televizním publiku hodnotu přesahující čtyři procenta.

Zrod ČT24 však nebyl bez problémů. Vytvoření zpravodajského kanálu měli ve svých projektech všichni adepti na ředitelský post České televize od roku 1998. Dlouhou dobu však ČT nebyla schopna přeskupit prostředky z dosavadních dvou programů na program nový, zvláště když jeho perspektivní divácká obec, tehdy omezená na nepočetné kabelové a satelitní domácnosti, byla poměrně malá

A tak se stalo, že v sousedních státech vznikly zpravodajské televize dřív než u nás. Byly to soukromé programy. Televizní podnikatelé v Polsku (TVN24) a v Maďarsku (TV Hír) využili toho, že se tady rozšířil – na rozdíl od českých „anténových“ domácností – kabelový a satelitní příjem televize s prostorem pro nové, tematicky zaměřené kanály.

Když na podzim 2004 seznámilo vedení ČT veřejnost s tím, že připravuje zpravodajský kanál, vyskytly se některé hlasy, že to je mrhání penězi těch poplatníků, kteří nebudou moci ČT24 sledovat. Ano, v začátcích se ke čtyřiadvacítce dostala sotva pětina televizních diváků s kabelem a satelitem. Ovšem digitalizace všechno změnila. A tak se ČT24 stala fenoménem, který v zemích střední a východní Evropy nemá obdoby.

Veřejnoprávní kolegové ČT ze sousedních zemích, kteří zaspali nástup digitální éry, se dnes snaží dohnat náskok svých soukromých konkurentů. Někteří na to – jako slovenská RTVS – nemají prostředky a síly. Jiné naskakují na digitální vlak se zpožděním. Polská TVP zřídila svůj zpravodajsko-publicistický program TVP Info v srpnu 2013, maďarská MTV se rozhodla přijít se zpravodajským formátem až letos v březnu. Proti rozjetým komerčním značkám se však zatím jen těžko prosazují.