Média posedlá Zemanem (Týdeník rozhlas 51-52/2015)

Na konci roku by se v rubrice Média a společnost slušelo provést bilanci toho, co se v médiích za uplynulých dvanáct měsíců přihodilo; případně ve stručném přehledu shrnout události z domova i ze světa, které v uplynulých dvanácti měsících dostávaly v médiích nejvíce prostoru. Po klidnějších letech, kdy Evropu trápily víceméně jen ekonomické problémy, loňský rok přinesl nemálo dramatických událostí.

Začalo to v lednu teroristickým útokem na redakci pařížského časopisu Charlie Hebdo. Tato linie násilí pak pokračovala střelbou na turisty v Tunisku v březnu, aby vyvrcholila listopadovou sérií teroristických činů na Sinaji, v Bamaku a především masovým vražděním v Paříži. Byla tu i další průběžná mediální témata: neklidná Ukrajina, řecká krize eurozóny, syrská válka, Islámský stát, váleční uprchlíci, příliv ilegálních migrantů do Evropy, děti Evy Michalákové, pražská Opencard, tunel Blanka, slovní přestřelky současného a bývalého ministra financí, obstrukce na půdě parlamentu... Ve výčtu by se dalo pokračovat.

Mezi nimi však bylo jedno téma, které nad ostatní vyčnívalo svoji vytrvalostí, s jakou po celý rok plnilo stránky českých deníků, rozhlasových a televizních komentářů, o internetových zdrojích ani nemluvě. To téma se jmenovalo Miloš Zeman.

Když se nedávno jednoho českého komentátora zeptali, jaké slovo roku by zvolil pro ten letošní, odpověděl: „uprchlík". Podle mého názoru by však slovem roku mohl být také „Zeman". Monitoring českých médií společnosti Newton umožňuje vyfiltrovat a vybrat články s výskytem daného zvoleného slova, a to buď v celém jejich textu, nebo jen v jejich titulcích. Když pro takový výběr použijeme osm českých celostátních deníků, zjistíme, že v období od ledna do konce listopadu se slovo „Zeman" v titulcích jejich článků vyskytlo 1156krát, zatímco slovo „uprchlík" se tady objevilo jen 964krát. Četnost slova „Zeman" v titulcích překonala nejen „uprchlíky," ale i „Řecko" (918 výskytů), „Ukrajinu" (764), „Sýrii" (388), „Islámský stát" (211) nebo „teror" (136). Žádný český politik se nedostal do titulků tak často jako Miloš Zeman. Ani Andrej Babiš, který se objevil v 759 titulcích, následován premiérem Sobotkou - 446 titulků, nebo Tomio Okamura - 104 výskytů.

Až naši potomci budou v archivech novin a časopisů pátrat po tom, čím žila naše společnost v roce 2015, co trápilo smrtelníky v naší české kotlině, budou se muset nezbytně domnívat, že český občan vstávaje lehaje řešil problémy českého prezidenta. Ale bylo tomu tak doopravdy? Nebo se jen objektiv hledáčku českých médií až příliš upnul jedním směrem, který - ve srovnání s jinými azimuty - nebyl vždy tím nejdůležitějším nebo nejpodstatnějším?

Chápu, že nešlo přehlédnout prezidentovy zahraniční cesty spojené se 70. výročím konce války (Moskva, Čína, Valné shromáždění OSN); rovněž některé kontroverzní akce, jakou byl Albertov, nebylo možné ignorovat. Nehledě na to, že Miloš Zeman si zajistil publicitu kvartálními rozhovory poskytovanými Pressklubu rozhlasové stanice Frekvence 1 a bulvárnímu deníku Blesk.

Na druhé straně: Bylo nutné se tak dlouho a úporně hádat o existenci či neexistenci Peroutkova výroku „Hitler je gentleman"? Bylo třeba tak rozsáhle komentovat prezidentův výběr nositelů vyznamenání u příležitosti státního svátku? A jsou vlající trenky nad Pražským hradem událostí, která by měla plnit první strany seriózních deníků?

Nemyslím, že by se měly chyby, omyly či problematické bonmoty prezidenta pronášené na veřejných shromážděních přecházet mlčením. Když se však některá média na ně až příliš zaměřují, nedochází k tomu, že se z mediálního obrazu prezidenta vytrácejí jiné podstatné rysy jeho osobnosti? Zvláště když některé jeho myšlenky a názory rezonují u velké části občanů, o jejichž důvěru by měla média usilovat.

Jestliže minulý rok byl v médiích rokem Miloše Zemana, pak se o to zasloužil nejen prezident sám, ale i posedlost médií, která s ním bojují, místo toho, aby nad jeho útoky proti novinářům mávla rukou a přešla je velkorysým mlčením.