Babišovo „Hic Rhodus, hic salta“

K případu Čapí hnízdo Andreje Babiše nelze říci o mnoho víc, než co se objevilo v posledních komentářích. Za všechny mohu jmenovat Dušana Klimeše v HN S Babišem to nejde, bez něj taky ne. Pro lidi, kteří nejsou na twitteru, mohu dodat Babišovu reakci na včerejší komentář Petra Kamberského v LN Budování hnízda.

Babiš – či nějaký člen jeho PR týmu – zde napsal: Ty brďo! Děkuju @kamberak, volala mi žena, je nadšená, jak jste to krásně vymyslel. Líbí se jí varianta 3. Tou třetí Kamberského variantou bylo: „Nejrafinovanější strategií by bylo vzdát se postu ministra financí. Babiš by tak trefil tři mouchy jednou ranou. Jednak by ukázal, že kvůli pouhému podezření rezignoval - čímž by si otevřel dveře pro případný návrat.“

Jenomže podle mého názoru ať se zvolí jakákoli varianta, budoucnost Andreje Babiše ovlivní nejen konstelace na politickém kolbišti (ta je rozhodující, Grosse, Topolánka, Koucourka and co. nepoložila média, ale jejich političtí kolegové), ale také to, jak dokáže vysvětlit a obhájit své výroky a chování před veřejností. Zda se nezaplete do tenat svých výmluv podobně jako kdysi Stanislav Gross. Kdyby se tak stalo, sice by to nemuselo vést k jeho okamžitému pádu – znovu opakuji: to se rozhodne v politice, ne v médiích – ale jeho politická budoucnost by tím mohla být ohrožena.

V této souvislosti bych rád připomněl šanci, kterou nabídla Česká televize Stanislavu Grossovi před jedenácti lety, a kterou tehdejší předseda vlády naprosto nevyužil a zcela promarnil. Jeho omluva veřejnosti vysílaná z Úřadu vlády jako první zpráva ve večerních Událostech ČT 5. března 2005 nic nevysvětlila, ani nic nenabídla.

Gross se pouze omluvil za „vysvětlování svých osobních záležitostí, která mohla v některých případech působit zmatečně (…) omlouvám se i za to, že jsem tím zavdal příčinu určitým politickým půtkám a šarvátkám.“ Pak se přeladil do pozice státníka, který připomněl důležité úkoly, před nimiž Česká republika stojí, a proto bude „zapotřebí, aby vláda fungovala a plnila své povinnosti na sto procent. Máme před sebou hodně práce a za to, že vláda toto období zvládne a své úkoly splní, nesu já jako její předseda plnou odpovědnost.“

Je jasné, že takové prohlášení nemohlo uspokojit ani veřejnost, ani opozici, ale ani spolustraníky v ČSSD, takže o sedm týdnů později 25. dubna Gross podal – spolu s celou vládou – demisi, která otevřela cestu novému předsedovi Jiřímu Paroubkovi a nové vládě.

Jako reakci na projev Stanislava Grosse jsem tehdy sepsal vzpomínku na osud jiného politika, který svoje šance dokázal uchopit za pačesy. Čtenářům Louče snad postačí odkaz na můj článek "Když politik je profesionál… Historie jednoho projevu (Nixon a Checkers Speech)". Pro čtenáře blogu na Aktuálně.cz nabízím reprint tohoto textu.