Churchillova busta jako mediální klacek (Týdeník rozhlas 20/2016)

Když americký prezident Obama nedávno navštívil Velkou Británii, setkal se tu s nepříliš přátelským přijetím Vysloužil si ho tím, že se otevřeně vyslovil pro pokračující členství hrdého Albionu v Evropské unii. V konzervativním deníku The Daily Telegraph Obama Britům sděloval: „Jako váš přítel vám říkám, že Evropská unie činí Velkou Británii větší a silnější.“ Londýnský starosta Boris Johnson ve stejnou dobu na stránkách bulvárního deníku The Sun Obamovi odpovídal: „Pane Obamo, Británie a Amerika mohou být lepšími přáteli než kdykoli předtím… jestliže opustíme Evropskou unii.“

Johnsonův článek vyvolal vlnu kritických komentářů hlavně kvůli zmínce o keňských předcích amerického prezidenta, od nichž prý může pocházet prezidentova rodová averze proti britskému koloniálnímu impériu a speciálně vůči Winstonu Churchillovi. Boris Johnson se od tohoto tvrzení sice mírně distancoval použitím formulace: „někteří říkají, že,“ ale už samotný úvod jeho článku měl jasný záměr: vyvolat dojem, že Barack Obama není přítelem Velké Británie:

„Cosi záhadného se stalo, když Barack Obama vstoupil v roce 2009 do oválné kanceláře Bílého domu. Z té místnosti cosi zmizelo a nikdo nedokázal vysvětlit proč. Byla to busta Winstona Churchilla… vytvořená vynikajícím sochařem Jacobem Epsteinem, která zde byla téměř deset let. Ale hned prvního dne Obamovy vlády byla vrácena, bez okolků, britskému velvyslanectví ve Washingtonu.“

Běžný čtenář pochopil: Obama nemá rád Británii, nechal odstranit Churchillovu bustu z Bílého domu, velký britský státník byl vyhoštěn ze sídla amerického prezidenta. Ale jaká je skutečnost? Jak bývá u podobných případů obvyklé, část informace se zakládá na pravdě, kterou si však média a žurnalisté upravili podle své potřeby. Ano, v pracovně předešlého prezidenta George Bushe byla busta Winstona Churchilla, kterou Bush dostal od Tonyho Blaira při své oficiální návštěvě v Británii v červenci 2001, a kterou pak umístil do své kanceláře.

Ano, při nástupu nového prezidenta se věci starého prezidenta z této kanceláře odstěhovaly a Obama si ji zařídil po svém. Busta Winstona Churchilla byla zápůjčkou britské vlády, proto neputovala do skladu či lapidária, ale do residence britské ambasády.

Co však určitě pravdou není, je tvrzení, že Winston Churchill byl vykázán z Bílého domu jako persona non grata a to na Obamův přímý pokyn. Naopak pravdou je, že jiná Churchillova busta, kterou dostal darem prezident Lyndon Johnson, je už přes padesát let vystavena v koridoru východního křídla Bílého domu a nikdo ji odtud neodstranil.

To však nebránilo četným novinářům a politikům, aby svoji kritiku Obamovy zahraniční politiky neuváděli poukazem na údajné vykázání Winstona Churchilla z Bílého domu. Když při prezidentské kampani před čtyřmi léty tato verze začala opět kolovat v tisku, Bílý dům vydal tiskové prohlášení, v němž uváděl věci na pravou míru.

Ovšem mediální klacek na politika Obamu byl na světě a jeho používání nezabránila ani zveřejněná fotografie britského premiéra Camerona z roku 2010, kterak si Churchillovu bustu společně s Obamou v Bílém domě prohlíží. Jak praví lidové přísloví: kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Příhodu odstraněné Churchillovy busty letos v lednu použil při předvolební kampani republikánský kandidát na prezidenta USA Ted Cruz. Teď tento mediální klacek uchopil zastánce brexitu londýnský starosta Boris Johnson.

Kdybychom se rozhlédli po českých mediálních luzích a hájích, možná bychom našli více příkladů podobných mediálních klacků. Například citáty vytržené z kontextu, které pak slouží politickým diskutérům k nálepkování protivníka. Prohlásil Václav Klaus skutečně, že „neexistují špinavé peníze“ nebo řekl, že je nedokáže rozeznat? V jaké souvislosti Vladimír Špidla použil v roce 2002 známou frázi „zdroje jsou“? Útočil Mirek Topolánek v roce 2010 na církev, homosexuály a Židy? Vyzval Miloš Zeman ke střelbě na premiéra?

Ne každý má trpělivost dopídit se originálu a prověřit si, jak který výrok v původním znění vypadal. V prostředí pluralitních médií a internetu se to dá udělat, ale je to dost pracné a časově náročné. Možná také proto je tolik mediálních klacků stále v oběhu.

odevzdáno do tisku 25.4.2016