Média v postpravdivé době (psáno pro HN McMedia)

Od amerických voleb neuplynul ani měsíc a o úloze médií v kampani už bylo řečeno snad vše, co se dalo říci. Například jak média hlavního proudu jednostranně přisypávala na hromádku Hillary Clintonové, jak průzkumy veřejného mínění selhaly, o falešných zprávách, které přitahovaly více zájmu než ty pravdivé, a také o roli sociálních sítí, zvláště Facebooku, který pro přepravu a šíření vymyšlených pomluv nabízel rychlou a pohodlnou autostrádu. Komentáře si všímají povrchní žurnalistiky, dodatečně upozorňují na záměrné manipulace událostí a faktů a bědují nad lehkověrností občanů, kteří se nechávají lapit do mediálních pastí na internetu, protože zde nejsou schopni rozeznat, co je pravda a co je lež.

Není náhodou, že Oxfordský slovník vyhlásil slovem roku 2016 obtížně přeložitelný výraz „post-truth“, používaný u nás převážně ve spojení „postpravdivá společnost,“ tedy společnost, v níž příliš nezáleží na tom, zda pravda/fakta jsou pravdivá či vymyšlená.

Pesimismus, který zavládl v táboře liberálních demokratů, nedávno popsal Martin M.Šimečka: „Západní civilizací se prohání vichr tzv. postpravdivé politiky (což je pouze eufemismus pro lež), jejíž první zjevnou obětí je někdejší výspa liberalismu… Britská společnost například rozhodla o brexitu na základě veřejných lží a politici se k nim po referendu bez jakéhokoli studu přihlásili.“

Svůj díl kritiky za brexit a Trumpa schytali nejen politici, ale i média. Možná nespravedlivě, protože vliv médií na utváření základních životních postojů voličů se občas přeceňuje. Příčiny Trumpova vítězství a brexitu ležely jinde, než v přehnané pozornosti věnované Trumpovým excesům, nebo ve falešných zprávách alternativních zdrojů na sociálních sítích. Média pouze naklonila jazýček vah na jednu stranu v situaci, kdy názory a postoje v rozdělené společnosti byly téměř vyrovnané. Média byla pouze kapkou vody, která přelila sklenici, jejíž obsah se však naplnil z jiných zdrojů.

Na druhé straně nelze pochybovat o tom, že média, zvláště ta internetová, se spolupodílejí na současné postpravdivé situaci tím, jak se stávají nositelem sdělení, u nichž je obtížné vést jasné hranice mezi lží a pravdou. Když moderátorka britské televize Channel 4 připomněla Milo Yiannopoulosovi, autoru ultrapravicového serveru Breitbart News, jeho kontroverzní výrok: „Žijeme v postpravdivé éře, kdy na faktech nezáleží, je to senzační,“ Yiannopoulos odpověděl: „Ano, měl jsem na mysli, že fakta už nestačí. Nyní musíte být také přesvědčiví a charismatičtí a zajímaví a zábavní. Jen vykládat lidem věci dnes už nestačí.“

Neil Postman před třiceti lety předpovídal, že se u televizních obrazovek ubavíme k smrti. Nic takového se nestalo, postupně jsme se naučili s televizí žít, a proto můžeme doufat, že se něco podobného stane i s internetem a sociálními sítěmi.

Když si lidé stěžují na internetová média a jejich výstřelky, měli by si vzpomenout na lidové přísloví: Nestěžuj si na zrcadlo, když máš křivou hubu. Neboť moc a síla hoaxů, falešných zpráv a polopravd se odvíjí nikoli od síly těch, kteří je rozšiřují, ale od těch, kteří je ochotně vyhledávají a konzumují. Je až neuvěřitelné, čemu jsou někteří lidé ochotni uvěřit jenom proto, že se to hodí do jejich prefabrikovaného vidění světa; na věcné argumenty neslyší.

Vedle nich však existuje velká skupina lidí hledajících na webu seriózní informace, kteří zatím netuší, že ne všechno, co na webu vypadá důvěryhodně, si také důvěru zaslouží. Nevědí, že tahle nablýskaná webová stránka může být produktem nějakého ajťáka, který na ni umístí a zrecykluje cokoli, co mu přinese hromadnou návštěvnost a peníze za reklamu – to v lepším případě. Nebo že za bombastickou fasádou kopírující velká seriózní média se ukrývá malá skupina propagandistů, kteří se snaží lživými a polopravdivými zprávami manipulovat veřejné mínění.

Až tenhle většinový uživatel pozná, že ne všechno, co se na webu třpytí, je informační zlato, a že je občas dobré ve vlastním zájmu použít kritický rozum a nenechat se obloudit falešnými proroky, pak se možná dočkáme situace, v níž postpravdivá éra se odebere na smetiště dějin a slovo post-truth už nebude zastírat, že je nálepkou pro nepravdu a lež.