Zákon jako pojistka nezávislosti (Týdeník rozhlas 50/2016)

Před každými volbami publikují politické strany volební programy plné slibů. Ne všechny sliby se nakonec naplní. Jedním z takových slibů, které strany současné vládní koalice zařadily do svých programů, bylo tzv. odpolitizování mediálních rad. Doslova: „Odpolitizujeme jmenování ředitelů klíčových kulturních institucí a členů mediálních rad" (ANO). „Budeme usilovat o posílení vlivu veřejnosti na jmenování členů Rad ČT a ČRo a jejich nezávislost" (KDU/ČSL). ČSSD má v programu přijetí zákona, který „odpolitizuje a zajistí stabilní financování" všech veřejnoprávních institucí.

Nyní budou mít strany vládní koalice, které mají v parlamentu většinu, příležitost dokázat, zda a jak byly jejich sliby míněny vážně. Skupina patnácti poslanců, z nichž šest jich je z řad opozice, předložila návrh novelizace zákonů o Českém rozhlase a České televizi (sněmovní tisk č.965), jehož hlavním cílem je změnit složení kontrolních a řídících orgánů veřejnoprávního rozhlasu a televize. Podle německého vzoru (viz studii FHS UK pro MKČR) by většinu nově koncipované Rady ČRo a Rady ČT neměla volit Sněmovna jako dosud, ale větší část těchto rad by tvořilo dvaadvacet zástupců vyjmenovaných kulturních a společenských organizací. Zbytek by se doplnil kandidáty parlamentních politických stran a hnutí, vždy po jednom zástupci.

Návrh novely má zajímavou historii, která začala na ministerstvu kultury před dvěma lety, když v rámci plnění volebního programu vznikla první varianta této změny. Politická scéna však zřejmě nebyla pronikavé změně vycházející ze zkušeností našich německých sousedů příliš nakloněna, a tak ministerstvo svůj návrh opustilo a soustředilo se na úpravu celkového vysílacího zákona.

Opuštěného návrhu se ujala iniciativa Svobodu médiím, která se rozhodla dopracovat ho do finální podoby a získat pro něj podporu v Poslanecké sněmovně. To se nyní podařilo. Ovšem zda tento návrh projde, je otevřenou otázkou. Dá se očekávat, že jeho přijetí budou provázet vzrušené diskuse, zvláště kolem nominace Rad, které by měly fungovat jako jakési dozorčí orgány ČRo a ČT. Zcela určitě se vyskytnou dotazy, proč ten či onen má být v Radách zastoupen, a proč jiní by tam měli chybět; například zda PEN klub je důležitější než ochránci přírody nebo zda Asociace producentů by neměla být nahrazena nějakou seniorskou organizací. Naštěstí členství v Radách ČRo a ČT již nemá být placenou funkcí, takže lze doufat, že mezi těmi, kteří budou ochotni dohlížet na vysílání veřejnoprávních institucí, bude více entuziastů než hledačů vedlejšího výdělku.

Placenou funkcí naopak bude členství v nové pětičlenné správní radě, složené z nestranických odborníků s praxí a zkušenostmi z práva, ekonomiky či médií, kteří budou protiváhou dnešní téměř neomezené moci generálních ředitelů. Nezávislost obou orgánů posílí zřízení Kanceláře, která jim bude poskytovat servisní služby a zruší tak dosavadní stav, v němž členové Rad neměli vlastní prostředky pro analýzy a rozbory, a cokoli potřebovali, museli žádat od generálních ředitelů.

Změny, které novela navrhuje, nemusí automaticky přinést zlepšení situace. Nicméně přes všechny problémy s tím spojené návrh novely obsahuje jeden velice pozitivní prvek. Tím, že parlament nebude jediným, kdo rozhoduje o obsazení Rad, vznikne pojistka proti tomu, aby nějaká budoucí vítězná politická strana či koalice jednoduchým způsobem ovládla média veřejné služby, jako se to stalo nedávno v Polsku a předtím v Maďarsku (detaily zde). Dnes totiž stačí, aby se většina ve Sněmovně dohodla, a pak pouhým dvojím neschválením výroční zprávy - bez ohledu, jestli ta zpráva byla dobrá či špatná - může vyměnit Rady ČRo i ČT. Zatím se tak stalo výjimečně před šestnácti lety u Rady České televize. Jenomže kdo ví, jaká bude situace po volbách v příštím roce?

Odevzdáno 27.11.2016