Rodokmen jedné zprávy č.2 aneb Víme, co čteme a diskutujeme?

Tento víkend 4. prosince vydala ČTK zprávu o tom, že ve francouzské obci Publier u hranic s Itálii a Švýcarskem, musí obec odstranit z veřejného pozemku sochu Panny Marie na základě rozhodnutí tribunálu správního soudu v Grenoblu. Důvod? Podle ČTK „celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.“ Zpráva končí konstatováním, že „Francie má přísné zákony oddělující církev od státu. V roce 2010 se Francie stala první evropskou zemí, která na veřejných místech zakázala nošení muslimských šátků zahalujících obličej.“

Tato zpráva se u nás doma dočkala více interpretací v titulcích i v upravených textech (originály textů jsou uvedeny pod čarou). Deník a server iDnes víceméně neutrálně citovaly zprávu ČTK, Lidové noviny zprávu ignorovaly, Právo ji zkrátilo pod titulkem "Ve Francii musejí odstranit sochu Panny Marie". Nový zpravodajský server info.cz význam zprávy posunul titulkem: "Zakázaný náboženský symbol. Sochu Panny Marie musí ve Francii odstranit," jakoby Panna Marie jako taková byla nějakým zakázaným náboženským symbolem. Ovšem Novinky.cz a jejich autor(ka) skrývající se pod značkou „Novinky“ šly ještě dále. Úvod se předělal takto: „Odstranění sochy Panny Marie ve městě Publier – to je aktuální důsledek zákazu vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích, který platí ve Francii.“ A do textu se přidala zavádějící informace, když citát ze screenshotu jednoho protestního tweetu o "nové tyranii" z originálu BBC se vložil do úst starosty Publieru, přestože nic takového neřekl. Přidáním slov „aktuální důsledek zákazu“ v úvodu zprávy se u čtenáře mohl posílit dojem, že jde asi o nějaké nové opatření, které bylo přijato kvůli muslimům v rámci reciprocity, když se jim teď ve Francii zakazuje nošení hidžábu a burky.

Že tomuto dojmu podlehli editoři v dalších médiích, svědčí například webové zpravodajství Novy, které si přidalo ke zprávě úvodní větu: „Dvojsečnost zákonů o zákazu náboženských symbolů dokládá čerstvý případ z Francie. Obyvatelé města Publier teď se zděšením zjišťují, že zákony namířené původně spíše proti cizím náboženským vlivům, dopadají i na jejich křesťanskou víru a praxi.“ Což jest naprostý nesmysl, neboť zákon, podle kterého soud v Grenoblu rozhodoval, nebyl "původně namířen proti cizím náboženským vlivům", ale byl to více než sto let starý zákon o odluce církve od státu (Loi du 9 décembre 1905 concernant la séparation des Eglises et de l'Etat, v angličtině zde).

Deník Blesk si zprávu vyložil takto: „Příliš náboženská: Socha Panny Marie musí z parku pryč, rozhodl francouzský soud.“ Ale ani redaktoři Svobodného fóra příliš nepochopili situaci, když do úvodu zprávy napsali „Ve francouzském Publier musí kvůli politické korektnosti odstranit sochu Panny Marie.“ Což jest další nesmysl, o žádnou politickou korektnost tady nešlo, neboť celá událost se odvinula od sporu některých nespokojených občanů s vedením obce Publier, a tento spor, který doputoval až k soudu, byl veden na zcela jiné úrovni; o politickou korektnost tu vůbec nešlo.

Dáme-li si práci s vyhledáváním primárních zdrojů, pak se dozvíme tento příběh: V roce 2011 se rozhodla obec Publier v parku u studánky na vršku s krásnou vyhlídkou na Ženevské jezero vztyčit sochu panny Marie, „Notre dame du Léman“ (zpráva s hrdostí uvedena v místním plátku v září 2011). Tento čin však okamžitě napadli někteří sousedé, dogmatičtí zastánci laického charakteru francouzského státu, příslušníci volnomyšlenkářské “Fédération nationale de la libre pensée“, kterým vadilo, že se na pomník musí dívat, že na něj přispěla obec svými prostředky, což odporuje zákonu z roku 1905, a kromě toho se rozhodnutí o umístění sochy neprojednalo v obecní radě.

Pro svůj protest proti pomníku využili zmíněný zákon z roku 1905, speciálně článek 28 zakazující „vztyčovat či umisťovat náboženská znamení nebo symboly na veřejné pomníky nebo na jakékoli veřejné místo s výjimkou budov určených k bohoslužbám, místa hřbitovů, hřbitovních pomníků, jakož i muzeí a výstav“. Už jednou, v lednu 2014 soud žalobě vyhověl a rozhodl o odstranění pomníku z tohoto veřejného prostoru. Protože se však starosta neměl k činu, přišel další soud, který letos 24. listopadu přitvrdil a nařídil starostovi, že pomník musí do tří měsíců odstranit, jinak mu hrozí pokuta, což volnomyšlenkáři ihned komentovali ve zvláštním tiskovém prohlášení na svém webu. Tedy žádní muslimové, žádná politická korektnost, prostě starý platný zákon a místní, téměř sousedský spor.

Což ovšem nebránilo serveru Bleskově.cz, aby své čtenáře upoutal tímto textem: "Francouzi se zbláznili, a asi definitivně! Socha Panny Marie musí pryč! Nejprve si nedokáží dostatečně ochránit zemi před teroristy a teď vymýšlejí jednu hloupost za druhou...“ (autor nely/bleskove.cz). Také Parlamentní listy daly zprávu do souvislosti s problematikou muslimů: „Z Francie: Nejdříve zákaz burek, nyní musí pryč socha panny Marie.“

Ovšem vrcholem dezinformace serveru, kterému „nikdo nediktuje, o čem smíme psát“ bylo publikování příspěvku vysloužilého republikána Miroslava Sládka, který se rozohnil nad tím, že “veškeré zákazy, které byly v uplynulých letech přijaty, byly vynuceny agresivním chováním přivandrovalců, byly tedy odpovědí na největší současný problém Evropy. Proč by se ze zákazu zahalování tváří měl stát zákaz vystavování křesťanských náboženských symbolů?“ Další nesmysly z jeho vystoupení si každý může přečíst sám.

Jak se mohlo stát, že zpráva ze zdroje, který je pokládán za seriózní, tedy BBC, poskytla tak širokou příležitost výkladu a interpretací, přestože věcně zde fakta víceméně "sedí"? Podívejme se blíže, jak se do BBC dostala, a z čeho vycházela. Poté, co soud v Grenoblu 24. listopadu vynesl rozhodnutí o odstranění sochy, byl několik dnů klid. Vše rozvířila zpráva publikovaná v prestižním deníku Le Monde v sobotu 3. prosince. Le Monde uvádí, že čerpal z agenturního servisu tiskové agentury Agence France Presse AFP. Ten zřejmě získal informace z lokálního tisku, na který se v textu Le Monde odkazuje. Proč si Le Monde tu zprávu vybral? Podle mne především proto, že měla náboj kuriozity, takové soudy se běžně nekonají. Možná sehrálo roli, že ji zveřejnil o víkendu, v sobotu, tedy v době, kdy je obvykle o události – kromě těch sportovních – nouze. Dalším důvodem mohla být také snaha sdělit veřejnosti, že stát a soudy měří všem – muslimům i křesťanům - stejně, tedy že zákon z roku 1905 platí pro každého. Kromě toho aféra se sochou v Publier se v celostátním tisku již dříve, například v roce 2014, v celostátních médiích probírala. Publikování takové zprávy ve Francii tudíž mělo jistý smysl. Souvislosti se ještě neztrácely.

Problém však vznikl tam, kde zprávu přebrali, tj. v BBC. Proč si ji BBC vybrala a jak se o ní dozvěděla? Velice pravděpodobně prostřednictvím nějakého regionálního specialisty sledujícího Le Monde nebo twitterový účet @lemondefr, kde se informace o článku objevila. Zpráva, kterou BBC o den později z francouzských zdrojů vyrobila, byla sice možná věcně přesná, ale už zcela bez souvislostí, ořezaná o detaily, navíc ilustrovaná rozhořčeným tweetem francouzského nacionalisty. Zjistit důvody, proč se objevila na webu BBC v této podobě, to by chtělo proniknout za fasádu jedné z těch anonymních tváří, které se v četných newsroomech po celém světě sklánějí nad klávesnicí počítače a formátují nám svět. Vysvětluji si to tím, že byla neděle, že bylo třeba naplnit web příslušným kvantem zpráv, že šlo svým způsobem o kuriozitu, která mohla vzbudit zájem, nebo že redaktor BBC viděl informační hodnotu ve sdělení, že „France has long had strict rules ordering the separation of church and state,“ což by se mohlo hodit i pro Británii.

Jak vidno, honba za kvantitou a atraktivitou vydávaných zpráv a za množstvím kliků se zkrátka nevyhýbá dnes nikomu, ani serveru BBC, tím spíše ČTK, která už dávno není tím unikátním zdrojem s četnými zahraničními zpravodaji, jako kdysi. Dnes si ČTK musí vystačit s Bruselem, Berlínem a Bratislavou, a proto musí tolik opisovat ze zahraničních zdrojů. Jenomže tohle opisování má charakter tiché pošty, při níž každá další předávka nese sebou nebezpečí vzniku informačního šumu, nemluvě o špatných překladech a - nedejbůh - záměrných zkreslení. Na příkladu zprávy BBC se dá dokumentovat, jak ani sebevětší přesnost překladu, věcnost a správnost jednotlivých vět nestačí, jestliže chybí kontext a souvislosti a zdůrazní se pouze jeden fakt. V tom vidím jeden z hlavních problémů současné žurnalistiky, která tak snadno získává informace z celého světa, ale není schopna je vyhodnotit a dát je do souvislostí. Protože úkolem novináře není jenom zprostředkovávat fakta, ale také zjišťovat pravdu o těchto faktech.

Protože se ale věci mají tak, jak se mají, a na média a novináře se už nelze plně spolehnout, zůstává tedy na nás, zda zapojíme svůj kritický úsudek a prověříme si i ty zprávy, které lahodí našemu uchu a našemu vidění světa, jestli nejsou cinknuté. Nebo zda se zařadíme do nemyslícího stáda, skládajícího se z lidí, kteří věří všemu, co se na webu vyskytne, a co se jim hodí do krámu, a kteří - aniž si dali práci s prověřováním získaných informací, okamžitě vyrukují se silným názorem, který má obvykle jednu menší vadu: komentuje něco, co není pravda. Koho mám na mysli? Většinu z téměř devíti stovek diskutujících pod článkem na Novinkách nebo ze šesti stovek příspěvků pod článkem na idnes.cz. Ale také některé blogery, a co hůře, i naše reprezentanty v Parlamentu (Radim Fiala, dříve ODS, později Úsvit, dnes SPD).

P.S. Jak to vypadá, příběh z Publier asi skončí tak, jak to řekl novinářům pan starosta: ze sebraných peněz koupí se nedaleký soukromý pozemek, kam se socha přestěhuje a tato pseudokauza se odebere do mediálního zapomnění.