Několik dojmů z novinářských cen OSF

Přestože už nejsem aktivní novinář, přestože jsem nebyl členem jedné z porot jako v loňském roce (detaily zde), pozvali mě do pražské Lucerny na vyhlašování novinářských cen za rok 2016, které uděluje OSF (nadace Open Society Fund - ano, to je ta organizace, za kterou stojí zlotřilý Rotschildův agent George Soros, dle Parlamentních listů „tradiční organizátor všemožných barevných revolucí s dlouhými prsty ve světové politice.“) Aby toho nebylo málo, letos novinářská cena OSF oznámila, že mezi sponzory byl i zastupitelský úřad USA. Hrůza!!!

Čeští novináři však jakoby nevnímali nebezpečí, které jim hrozí, že budou chyceni do osidel všeobjímající hydry NWO, tedy nového světového řádu ovládaného Bilderbergem, bankéři, zednáři a jinými tajnými klany, a shromáždili se zde v hojném a poměrně reprezentativním počtu. Rád bych se podělil o několik dojmů z této události.

x x x

Jako první přišla na řadu kategorie „nejlepší rozhovor.“ Když si studenti Kirill Ščeblykin a Filip Zajíček šli na pódium pro vítěznou cenu, provázel je dlouhotrvající potlesk. Myslím, že si ho za rozhovor „Andrej Babiš – Koupím si, co budu chtít. To není váš problém“ zaslouží. Publikovali ho v The Student Times, rubriky E15, periodika vydávaného Křetínského Czech News Center. Ten rozhovor jsem znal a líbilo se mi na něm, že jeho autoři – na rozdíl od některých profesionálních novinářů – přistupovali k ministru financí bez přílišného respektu, ale také i bez předsudků, prostě se jen ptali a trvali na své logice.

x x x

Zaujalo mne, že všichni tři nominanti v kategorii „nejlepší reportáž“ (psaná) pocházeli z jednoho jediného média, časopisu Reportér Magazín. Nějaké reportáže by se zcela určitě našly i v jiných médiích, Jenomže nikde jinde nemá reportáž tak privilegované postavení a tak dobré podmínky jako v Reportér Magazínu. A tak se vítězem stal Tomáš Poláček za materiál "Osoblaha (ne)buduje, (ne)tančí a (ne)zpívá."

Tomáše Poláčka mám rád, stejně jako jeho knihu „STOP: Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země“. Moje sympatie si v Lucerně získal také tím, že při děkování s vděčností vzpomněl na své předešlé pracoviště deník MF Dnes, a že se zastal jejich redaktorů proti primitivním útokům nepřátel majitele Mafry Andreje Babiše.

x x x

Kategorie „nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“ psané žurnalistiky je pro Jaroslava Kmentu zřejmě zakletá. Vždy se dostane do užší nominace a nikdy nevyhraje. Tentokráte porotci cenu udělili kolektivu novinářů webu Hlídací pes za sérii textů k čínské CEFC a k jejímu působení v Česku. K vyzvednutí ceny Ondřej Neumann vyslal Roberta Břešťana

x x x

Když se oznámily užší nominace za „nejlepší komentář“ psané žurnalistiky se jmény David Klimeš, Alexander Mitrofanov a Jan Moláček, myslel jsem si, že to vyhraje David Klimeš, který se v poslední době blýskl několika zajímavými komentáři. Vítězem se však stal Josef Moláček z Aktuálně.cz. Při udělování ceny si zažertoval: zkoušel jsem to všemi způsoby, jako regionální zpravodaj, jako reportér, jako editor, moderátor, byl jsem zahraničním zpravodajem a vyráběl četné reportáže. Teprve když jsem se stal komentátorem, tak mi to vyšlo.

Při této příležitosti mne napadlo: čím to je, že kvalitní a úspěšní novináři, kteří se osvědčili na zahraničních postech, v České televizi nevydrží? Mám na mysli nejen Jana Moláčka, ale také Josefa Pazderku, který nedávno ČT opustil.

x x x

Rozhlas bývá při novinářských soutěžích Popelkou, v audiovizuálních kategoriích soutěží bok po boku s televizí a často prohrává. Tentokráte si to vynahradil reportáží o syrské olympioničce Yusra plave o život. Na rozdíl od roku 2015, kdy téma uprchlíků bylo široce zastoupené, ten loňský rok se tematicky vrátil k "normálu".

V online žurnalistice to vyhrál materiál lidovky.cz Češi v zajetí sociálních bublin, v němž se uplatnily interaktivní prvky. Kdyby si kategorie on-line žurnalistiky více všímala žurnalistiky datové, možná by rozhlas dostal další šanci. Mám na mysli datovou žurnalistiku na jeho webových stránkách.

x x x

Když předseda Syndikát novinářů ČR Adam Černý vyhlašoval vítěze kategorie „regionální žurnalistika“ (vítěz Lukáš Valášek z MF Dnes za článek „Hašek má neexistující mluvčí“), přičinil na závěr „poznámku mimořádné povahy“, v níž ocenil práci redaktorů MF Dnes v podmínkách, v jakých musí pracovat. Aniž to blíže specifikoval, ti, co stihli několik hodin před tím si poslechnout tajnou nahrávku Andreje Babiše, věděli o co jde. Večer to už věděli všichni: Babiš na nahrávce řešil s novinářem články o politických protivnících. Redaktor Marek Přibil za to dostal padáka.

x x x

Abych nezapomněl: Česko-slovenskou cenu veřejnosti, o které se rozhoduje při hlasování na internetu, to opět vyhrál Martin Veselovský - tentokráte za rozhovor s prezidentovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem (vloni to bylo za rozhovor s Martinem Konvičkou). Na tenhle rozhovor jsem reagoval blogem, který mi přinesl zatím největší návštěvnost (téměř 60 tisíc).