Když se umělci pletou do politiky...
(poznámka k blogu Jiřího Svobody Kdo platil Martina Přibila...?

Jiřího Svobody si vážím jako filmového režiséra i jako osobnost, která je ochotna a schopna jít proti proudu, i když jí to přináší nepohodlí. Přesto bych mu rád vzkázal, milý Jiří, prosím Vás, nepleťte se do politiky.

Jakoby Vám nestačilo, že už jste jednou, veden čistými úmysly, ale s neuvěřitelnou naivitou, sehrál roli užitečného idiota partě lidí, kteří si Vás vybrali jako přechodný štít pro přežití a pro udržení svých pozic. Nevím proč se znovu angažujete ve špinavé hře, kde není čistých hráčů, kde každý má své máslo na hlavě a proto si nezaslouží, aby si od nás vysloužil jednostrannou a bezvýhradnou podporu.

Na námitku, že bychom měli být aktivními občany a neměli bychom mlčet ke všemu, co se kolem nás děje, odpovídám: Ano, jsem pro, ale neopouštějme při tom svůj kritický rozum a dávejme každé straně sporu to, co si zaslouží, tj. z analýzy jejich argumentů vybírejme a akceptujme to, co je rozumné, logické, co není cinknuté osobními, stranickými či korporátními zájmy, co je v souladu s pravidly slušného společenského soužití, nenechávejme se svést na cestu konspiračních teorií a především: držme se faktů a ne mýtů, pověstí či polopravd.

Neboť právě zkreslená fakta, či zjevné nepravdy jsou vždy v pozadí konspiračních teorií, z nichž jednu nastiňuje Váš blog "Kdo platil Marka Přibila za pořizování nahrávek? Na tahu je ministr vnitra Chovanec!"

Plně souhlasím s názorem, že nahrávky Martina Přibila jsou špína a svinstvo, a mělo by se objasnit, kdo za nimi stojí. Ovšem Vaše představy, že Martina Přibila kdosi úkoloval, že "k tomu byl nepochybně vycvičen" a další nesmysly s tajemnými narážkami mířícími na Chovancovo ministerstvo vnitra ("Zdá se, že bezpečnostní složky našeho státu postrádají jasné mantinely a boří představy o demokracii a dělbě moci.") jsou výplodem uvažování intelektuála, který se snaží do nahodilostí vnést nějaký řád, a jehož uvažování se řídí více emocemi než fakty, a výsledkem jsou teorie působení temných sil v pozadí.

Stačí několik odstavců z blogu Jiřího Svobody, aby bylo jasné, v jakém světě politických představ český levicový intelektuál žije. Začněme u aféry Watergate.

Svoboda: "Připomeňme si v této souvislosti aféru Watergate v USA, kdy byli oba oslavovaní novináři zásobováni kompromitujícími informacemi vůči prezidentu Nixonovi zástupcem ředitele FBI. Člověk ve vysoké státní funkci rovněž systematicky denuncoval vyšetřování proti nejvyššímu ústavnímu činiteli USA a to se zárukou anonymity, kterou porušil až na smrtelné posteli. Kdyby šlo o čest a smysl pro právo, jistě by svou identitu neutajoval a vystupoval by veřejně. Nejde i v současné aféře o nápadnou analogii?"

Kdyby Jiří Svoboda lépe znal průběh aféry Watergate, věděl by, že zdroj "Hluboké hrdlo", později odhalený jako zástupce šéfa FBI Mark Felt, nebyl hnacím motorem aféry proti prezidentovi. Tím hnacím motorem byly nezákonné akce prezidenta Nixona a jeho štábu, a nikoli informace utajeného zdroje, který jen občas nasměroval novináře správným směrem k odhalení těchto nepravostí. (co to je: "denuncoval vyšetřování proti nejvyššímu ústavnímu činiteli USA"???) Pro Jiřího Svobodu je tedy Mark Felt figurou, která si zaslouží více opovržení, než prezident Nixon, jehož nepravosti Felt pomáhal odhalovat. Obávám se, že i v případě Babiš Svoboda uvažuje stejně. Podle něj není vinen ten, který se špatnosti dopustil, ale ti, co na ni upozornili.

O tom, jak si Jiří Svoboda pro své názory přizpůsobuje fakta, svědčí rozbor jednoho jediného odstavce jeho blogu.

Svoboda: "Je pozoruhodné, že podobné scénáře odposlechů vedly již k pádu expremiéra Topolánka."

Topolánka nepoložily žádné odposlechy, ale Paroubkovo hlasování o nedůvěře uprostřed českého předsednictví Rady EU v březnu 2009, když se k Paroubkovi připojila část pravicová opozice - Tlustý and Co. Hlasování následovalo po aféře spojené s Markem Dalíkem, který z podnětu premiéra Topolánka se snažil ovlivnit reportéra České televize Dalibora Bártka, aby zastavil natáčení reportáže o problémech nezařazeného, dříve sociálnědemokratického poslance Petra Wolfa. Kde jsou scénáře odposlechů?

Nebo si Jiří Svoboda plete pád Topolánkovy vlády s pádem Mirka Topolánka jako volebního lídra a předsedy ODS v roce 2010? Také tam nebyly žádné utajené odposlechy, pouze video, které natočili redaktoři časopisu LUI, když jim Topolánek pro tento časopis čtyřprocentní menšiny pózoval. Dokonce tam nebyl ani žádný politický záměr, redaktoři LUI to video poskytli redaktorům Blesku jen proto, protože chtěli zvýšit odbyt svého časopisu.

Svoboda: "Kubiceho zpráva, která byla flagrantním porušením zákona o volbách, které měly být na základě toho zneplatněny, vedla k pádu expremiéra Paroubka."

K pádu expremiéra Paroubka nevedla Kubiceho zpráva, ale volební výsledky: ČSSD 32,32% 1728827 hlasů, ODS 35,38% 1892475 hlasů, výsledek v parlamentu - volební pat 100 pravice vs. 100 poslanců levice. Pověření sestavit vládu dostal vítěz voleb.
Ano, Kubiceho zpráva mohla ČSSD ubrat pár tisícovek hlasů, ale nemohla zvrátit trend sílících pravicových nálad ve společnosti, následujících po osmiletém vládnutí sociálních demokratů. Bylo pozoruhodné, jak Paroubek dokázal tu klesající křivku popularity ČSSD zpomalit, na vítězství by to však stejně - i bez Kubiceho zprávy - nestačilo.

Svoboda: "Odposlouchané hovory vedoucí sekretariátu s premiérem Nečasem unikly z živých vyšetřovacích spisů a podlomily zcela autoritu Nečasovy vlády."

Jak mohly podlomit uniklé odposlechy autoritu Nečasovy vlády, když se dostaly na veřejnost až den po Nečasově demisi 17. června. Kromě toho nešlo o "živý vyšetřovací spis", ale o citace odposlechů z trestního spisu obžaloby, který měli v ruce také advokáti obžalovaných, takže není jasné, kdo to do médií pustil, zda orgány činné v trestním řízení nebo advokáti.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že podle mého názoru - jak už jsem v úvodu uvedl - by se Jiří Svoboda neměl plést do politiky. Ne, že bych mu to právo jako občanovi odpíral. Ale nevím, proč si má kazit své dobré umělecké jméno tím, že se nechá vláčet v bahně politického bulváru Parlamentních listů.