Když média přilévají olej do ohně (Týdeník rozhlas 27/2017)

Jednou ze zastávek první zahraniční cesty amerického prezidenta Donalda Trumpa byl 25. května Brusel. Trump sem dorazil poté, co navštívil Saudskou Arábii, Izrael a Řím, kde se setkal s reprezentanty tří velkých náboženství – islámu, judaismu a křesťanství. Ještě před zasedáním severoatlantického paktu NATO na nejvyšší úrovni se Donald Trump v Bruselu sešel s vrcholnými představiteli Evropské unie a Evropského parlamentu.

Tentýž den večer se na webu německého zpravodajského týdeníku Der Spiegel objevila zpráva s titulkem: „Němci jsou zlí, velice zlí“ s doplňující informací: „Při setkání se špičkami EU Donald Trump podrobil Německo masivní kritice. Její znění se Spiegel dozvěděl z kruhů, které se schůzky zúčastnily.“

Autor článku v textu sice naznačil, že Trumpova kritika se týkala hlavně přebytku obchodní bilance Německa („Podívejte se na milióny aut, které Němci v Americe prodávají. Hrozné. To zastavíme.“), jenomže titulek byl jednoznačný: mířil na celé Německo a na všechny jeho obyvatele. Být Němcem, také bych se urazil.

Tisková agentura DPA sice varovala své abonenty, že mluvčí obou prezidentů, tj. Donalda Trumpa a prezidenta EU Donalda Tuska existenci výroku o zlých Němcích dementovali, ale skandální téma už bylo na světě. Téměř žádné německé médium neodolalo pokušení se o něm zmínit. „Trump měl Němce pojmenovat jako „zlé, velmi zlé““ napsal Die Welt. Bulvární deník Bild šel ještě dále: „Jste zlí, velice zlí! Trump zaútočil na Německo.“

Ale bylo tomu tak doopravdy? Média i čtenáře měl už varovat anonymní zdroj zprávy. Der Spiegel zřejmě lovil zdroje mezi evropskými poradci, kteří se schůzky s americkým prezidentem zúčastnili. Jejich šéf předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker druhý den musel na tiskové konferenci situaci uklidňovat. Americký prezident prý neřekl, že se Němci chovají špatně, ale když došlo k polemické výměně názorů o německému přebytku obchodní bilance, označil ho za „špatný“, v angličtině „bad.“ Němečtí novináři si však pro anglické slovo „bad“ vybrali jako překlad nikoli slovo „špatný“ (schlecht), ale přídavné jméno „zlý“ (böse). Aby titulek byl přitažlivější, využili předchozích zkratkovitých vyjádření amerického prezidenta na sociální síti twitter, a adjektivum „zlý“ přisoudili všem Němcům

Z dětských let si pamatuji na pohádkovou příhodu o poslovi, který zachránil život odsouzenci, když ve vzkazu "popravit, nelze udělit milost" změnil čárku ve větě tak, že jeho poselství znělo: "popravit nelze, udělit milost." Média, která jsou poslem zpráv o okolním světě, mají podobnou moc. Drobným detailem, špatným překladem, posunem významu slov a vlastní interpretací výroků mohou upravit, ne-li dokonce deformovat naše vnímání světa.

Mohou konflikty vznikající z nedorozumění, z předsudků či negativních emocí tlumit, ale mohou je i rozněcovat. Zvláště v napjatých situacích může jedno zlé slovo či zlá karikatura působit jako rozbuška nepředvídaných událostí. Neklidný Blízký Východ je toho důkazem. Naštěstí my žijeme v poměrně stabilním prostředí, v němž silná slova končí jen u verbálních konfliktů. Zatím. Je však smutné, že do ohně doutnajících svárů v dnešní neklidné době přilévají olej nejen nové internetové servery, které na peprných „klikbajtových“ titulcích založily svůj obchodní úspěch, ale i tradiční média pokládaná za seriózní.

Jeden nedávný příklad z domácí scény. Když si čtenář přečte na úvodní stránce Lidových novin palcový titulek „Němci pokutují české vlaky,“ napadá ho: co nám to ti Němci zase dělají, co si na nás Merkelová vymyslela? Přitom zpráva, kterou Lidové noviny umístily jako otvírák sobotního vydání, neměla s národností ani s politikou nic společného, protože popisovala obchodní spor německých a českých drah. Jenomže prodávejte noviny s titulkem „České dráhy budou platit Deutsche Bahn penále.“ Zlí, pokutující Němci – to je jiná káva.