CME a její dluhy

V pondělí 10. července přišla zpráva, že majitel televize Nova, společnost CME, prodává televizní stanice ve Slovinsku a Chorvatsku, aby snížil své „obří dluhy“ (HN). Vlastníci CME si spočítali, že obsluha miliardového zadlužení je stojí více než čistý zisk z vysílání slovinských a chorvatských stanic, přestože tyto stanice představují jedničku na zdejších trzích.

Ekonomické servery k tomu připojily své komentáře, jejichž některé výroky by vyžadovaly jistou korekci. Například tvrzení, že obří dluhy vznikly výhradně „nevýhodnými akvizicemi středoevropských televizí“ (HN Jan Úšela). Nebo že v Česku s televizí Nova udělala CME „terno“, když „nejprve dostala licenci zdarma a po trampotách se vzbouřeným managementem ji nakonec plně zaplatil český daňový poplatník“ (HN Luděk Vainert).

Luděk Vainert měl zřejmě na mysli prohranou arbitráž České republiky, podle které český stát – a tím i český daňový poplatník – musel v květnu 2003 vyplatit CME ve vlastnictví Ronalda Laudera deset miliard korun za nedostatečnou ochranu investic, protože Vladimír Železný s licencí udělenou CET 21 v srpnu 1999 svévolně opustil servisní firmu ČNTS v majetku CME a začal vysílat na vlastní triko.

Další události jsou dostatečně známy. Nový majitel Jiří Šmejc, který v srpnu 1999 poskytl peníze na přestěhování Novy na Barrandov, se v roce 2002 dostal pod tlak Kellnerovy PPF. Původně nepřátelské převzetí nakonec vyústilo v dohodu Kellner/Šmejc, podle níž se Nova stala majetkem PPF, v němž si Šmejc ponechal menšinový podíl. PPF disponující většími prostředky než Šmejc zaplatila Železného arbitrážní dluh, Novu očistila nákupem ČNTS od soudních sporů, a nakonec ji v roce 2005 prodala zpátky Lauderově CME. A tady Vainertovy počty zcela nesedí.

Lauder totiž za to, že dostal zpátky svoji zcizenou investici, musel zaplatit něco kolem 900 milionů US dolarů, což je dvojnásobek toho, kolik dostal jako náhradu od českého státu, takže o nějakém „plném zaplacení českým daňovým poplatníkem“ nemůže být žádná řeč. Že CME byla ochotna zaplatit za Novu tak vysokou cenu, si vysvětluji tím, že – podobně jako v arbitrážním řízení – vlastníci CME až příliš optimisticky hleděli do budoucnosti a netušili, že sedm tučných let nemusí trvat navždycky.

A tak na prodeji vydělala nejen PPF ale také Peter Kršák, který svůj podíl v CET 21 nikdy Železnému ani Lauderovi neprodal, a nyní mu za jeho 16,675 procent musela CME zaplatit 49 milionů USD, tedy něco přes miliardu Kč. (Kolik z toho Kršák skutečně dostal, by více věděl Gabriel Eichler z investiční společnosti Benson Oak, která obchod zprostředkovala.)

Ano, souhlasím s Janem Úšelou, že část dluhů vznikla „nevýhodnými akvizicemi středoevropských televizí“, přičemž nejvíce se prodělalo ztrátou investice v Maďarsku a v Polsku v letech 1997-1998; oškubávání CME ukrajinskými oligarchy trvalo až do roku 2010. Ale podle mého názoru tato příčina nebyla jediná a možná dnes ani hlavní. Ty velké dluhy přišly později. Ještě před rokem 2005 se dluhy pohybovaly kolem půlmiliardové hranice (v USD). Pak ale přišel zářez z roku 2005, kdy se znovu kupovala Nova.

Za vyhrané arbitráže inkasovala CME od českého státu 358,6 milionů USD, 14,6 milionů USD jí musel vrátit Vladimír Železný (platila PPF), za prodanou ČNTS dostala CME od PPF 53,2 milionů USD. Ani součet těchto částek 425 milionů USD však nestačil na to, aby si CME mohla Novu za 900 milionů USD od PPF koupit. Proto CME v roce 2005 vydala dluhopisy ve výši 370 milionů euro (480 milionů USD), čímž dluhy rázem poskočily k miliardové hranici. CME si slibovala, že z výdělků Novy dluhy brzy splatí. Jenomže v tom se přepočítala. Přišla hospodářská krize roku 2008 spojená s krizí mediálního podnikání, kdy se měnilo i prostředí televizního trhu (přechod na zemské digitální vysílání, nové platformy šíření audiovizuálního obsahu, rozvoj mobilní komunikace). Tato příčina se pak znásobila fenoménem zvaným Adrian Sarbu.

Asi to byly úspěšné výsledky jeho podniků v Rumunsku, které přesvědčily představenstvo a akcionáře CME, že Sarbu je tím správným televizním a finančním mágem, který provede CME bouří finanční krize. Už dříve se většinou staré dluhy umazávaly novým zadlužením, ale nyní se tak dělo ve zrychleném tempu: staré dluhopisy se splácely vydáním dluhopisů nových, splatnost se tím pouze odsouvala do příštích let. To bylo jediné, co Sarbu v letech 2009-2013 dokázal (nepočítám-li jeho schopnost hbitě prodávat své akciové podíly, které získával jako doplněk ředitelského platu).

CME už dávno není podnikem, v němž kdysi vládl Ronald Lauder. Finanční krize přinutila CME hledat silnéjšího partnera, kterého v roce 2009 nalezla v mediálním kolosu Time Warner. Ten v březnu 2009 vstoupil do CME třetinovým podílem, a poté, co naléval do CME další peníze, uplatnil opci na postupné zvyšování podílu ve firmě, takže Time Warner je dnes hlavním vlastníkem (49,9%), který v CME a potažmo i v Nově rozhoduje.

Co z toho vyplývá pro televizi Nova? V podstatě nic převratného. Nova po krátkém intermezzu roku 2013, kdy její výkony poklesly natolik, že se v rámci CME dostala až na druhé místo za Rumunsko, se opět stala prémiantem CME. Už to sice není pro CME taková dojná kráva, jako byla v 90. letech za Železného ředitelování, ale i tak má Nova stále jistotu, že se jí CME nezbaví, jako se to stalo slovinským a chorvatským stanicím. Jinou otázkou je, zda Time Warner někdy v budoucnosti někomu neprodá celou CME.