Od Gutenberga k Zuckerbergovi (Týdeník Rozhlas 39/2017)

Přiznávám, že titulek, který vedle sebe staví vynálezce knihtisku a tvůrce Facebooku, není původní. Použil ho před pěti lety do názvu své knihy o internetu britský novinář a bloger John Naughton. Nad oběma jmény se nedávno zamyslel také esejista Niall Ferguson v časopise Foreign Affairs, když srovnal účinky vynálezu knihtisku s účinky internetu.

Našel podobnosti v tom, jak oba vynálezy narušily hierarchickou síťovou komunikaci řízenou z centra tím, že vytvořily horizontálně distribuované sítě s nezávislými uzly a komunikačními přechody. Necítím se být odborníkem na teorii sítí. Zaujala mne však časová shoda rozšíření knihtisku s mohutným nástupem Lutherovy reformace, která na rozdíl od husitství o sto let dříve se rozlila do celé Evropy.

Martin Luther napadal nadřazenost duchovního stavu nad světským a nesouhlasil s tím, že jedině církev smí vykládat Písmo. Dnes se asi už nedopátráme, do jaké míry vynález knihtisku s hromadnou produkcí psaného slova přispěl k tomu, že Lutherovy myšlenky o vztahu člověka k Bohu, který už nepotřebuje jako prostředníka církev, podnítily chiliastická hnutí, při nichž lidé přestali věřit tomu, co jim říkali kněží, a nekriticky přijímali a šířili nová poselství směřující k nápravě poměrů a spáse světa.

Často to byla poselství, jež vedla k náboženským válkám trvajícím dlouhá desetiletí, než se situace uklidnila, než se nová víra etablovala a znovu zavedla hierarchickou strukturu komunikace, v níž jurodiví kazatelé a proroci byli odsunuti do nevýznamných disentujících koutů komunikačních sítí.

Každá historická paralela je zjednodušením svého druhu. Ale když porovnám dopady dvou revolučních událostí mající vliv na systém hromadné sociální komunikace, tedy vzniku knihtisku a internetu, nacházím zde podobnosti v tom, jaký měly vliv na myšlení a chování lidí. Tehdy centrální autorita církve, dnes centrální autorita masových médií zastoupená pluralitou profesionálních komunikátorů, obě ztratily svou dominantní roli v systému masové sociální komunikace.

Dnes se každý může stát komunikátorem, producentem sdělení vyslaného do světa. Každá sebebláznivější myšlenka, každý bizarní nápad dnes najde cestu do světa globální komunikace a najde také svého čtenáře, posluchače, diváka. Také dnes máme jurodivé kazatele a hlasatele chiliastických pravd, kteří nám předkládají alternativní pohledy na svět, často provázené alternativní fakty majícími k pravdě daleko.

Také dnes jim lidé věří nemajíce dostatek zkušeností s novou, dosud nepoznanou realitou. Zvláště když nová sdělení se halí do podoby seriózních zdrojů. Podobně jako ve středověku se tištěný novinový leták příliš nelišil od psaného listu ze skriptorií klášterů, dnes elegantně a seriózně vyhlížející webová stránka hlasatele alternativních pravd se nijak neliší od webů seriózních a zavedených médií.

V nových situacích a v měnícím se prostředí člověk často tápe, neví, jak má reagovat; nemaje zkušenosti, často podlehne klamu, který mu v konečných důsledcích přinese jen zklamání a utrpení. Tenkrát ve středověku ve formě náboženských válek, dnes v 21. století ve formě nekompetentních vlád a následků špatných rozhodnutí, u jejichž počátku byla naše neinformovaná volba.

Ale právě tyto negativní zkušenosti mohou vést k vystřízlivění, k zapojení kritického rozumu, k tomu, čemu se říká mediální gramotnost. Vláda a školy se nám ji snaží nalít do hlavy vzdělávacími programy a institucemi bojujícím proti dezinformacím a tzv. fake news. Já si však myslím, že imunitu proti virové nákaze falešných proroctví, dezinformací a hoaxů musíme získat především my sami, na základě svých vlastních, i těch špatných, zkušeností. Že to není jen zbožné přání, ukázala nedávná studie Reutersova institutu, podle níž jen čtvrtina respondentů plně důvěřuje sociálním sítím. Zpravodajská média na tom sice nejsou o moc lépe, věří jim čtyřicet procent dotazovaných, ale trend se začíná obracet v jejich prospěch.

x x x

odevzdáno 5.9.2017