Jen málo lidí z miliardové komunity dnešních uživatelů internetu a webu – přičemž je dobré vědět, že internet a web není jedno a totéž – si pamatuje na první jednoduché vyhledávače informací rozesetých v globálním kyberprostoru. Jména WAIS, Veronika, Gopher, ale i prvních plnotextových vyhledávačů AltaVista, Lycos dnes už nikomu nic neříkají. Byly však na začátku vývoje, na jehož konci je Google, vyhledávač, který dnes na západní polokouli používá snad každý, kdo si potřebuje „vygooglit“ nějakou informaci.
Už první vyhledávače řešily problém, jak seřadit vyhledané soubory obsahující zadaná slova, přeměněná do řetězce čísel ASCII kódů. Který odkaz zařadit na první, druhé a další místa? Řešením byl algoritmus, naprogramovaný návod, jak soubory hodnotit. Je hledané slovo v názvu adresy webu? Nachází se v titulku? Nebo v prvním odstavci? Jak často se slovo v souboru vyskytuje? Taková byla počáteční primitivní kritéria, na jejichž základě se rozhodovalo, který odkaz se objeví na prvním místě seznamu či obrazovky.
Revoluci přinesl v roce 1998 vyhledávač Google, který začal hodnotit nalezené soubory podle dalších hledisek. Jak často se odkaz na soubor vyskytuje na jiných webových stránkách? Jak často na něj lidé klikli? Jsou tyto stránky součástí nějaké větší navštěvované databáze? Jak jsou aktuální? V jakém jazyce a v jakém teritoriu se nacházejí? To všechno bere Google v úvahu a dává nám pocit, že na vrcholu nabízeného seznamu vyhledaných odkazů nacházíme přesně to, co potřebujeme.
Dnes má algoritmus Googlu přes dvě stě kritérií, včetně signálů, které se týkají nejen vyhledané stránky a jejího okolí, ale také chování uživatele, který dotaz zadal. Nejen Google, ale i další vyhledávače a také další internetové služby včetně sociálních sítí, se nám snaží vyjít vstříc a podbízejí se nám s nabídkou, o které předpokládají, že o ni budeme mít zájem. To vše na základě předem naprogramovaných algoritmů, které jsou tajné, jsou předmětem obchodního tajemství. Neboť kdyby autoři webových stránek věděli, jak vyhledávač jejich stránky vyhodnocuje, zcela určitě by se snažili těmto postupům přizpůsobit a chtěli by se tak nezaslouženě i s nekvalitním obsahem prodrat do čela vybraných.
Algoritmy mediálních služeb, které se snaží uživatelům nabízet obsah šitý na míru, jsou na jedné straně užitečné jak pro spotřebitele, tak pro mediální společnosti, i pro zadavatele reklamy. Na druhé straně však mají negativní dopad: přispívají k politické polarizaci tím, jak z nekonečné nabídky obsahů a informací dávají přednost těm, o kterých algoritmus předpokládá, že leží v oblasti našich zájmů a v mezích našeho vkusu. Tím nás vlastně uzavírají do jakési informační bubliny.
Kromě toho je tu nebezpečí, že mediální služby poháněné ziskovými motivy mohou upřednostnit ve svých algoritmech obsahy pouze jednoho populárního názorového zaměření. Jak se ukázalo, vymyšlené a negativní zprávy získávají větší návštěvnost, než informace seriózní. Jestliže algoritmus se nastaví systémem: čím více kliků, tím lepší a žádanější zdroj, pak není divu, když se na našich mobilních zařízeních u vyhledávačů objevují nabídky bulvárních webů, ne-li dokonce těch, které mají pověst šiřitelů neseriózních informací a propagandy.
Facebook letos v létě a teď na podzim i v Česku vedle základní nabídky novinek (news feed), umisťované v hlavním sloupci a čerpané z okruhu přátel a sledovaných osob, zařadil do levého sloupce odkaz na novou službu „průzkumník příspěvků“ (explore feed). To proto, aby facebookový uživatel občas vystrčil hlavu z okruhu svých přátel a známých a rozšířil své informační obzory. Když jsem tuto službu poprvé vyzkoušel, vyskočil na mne odkaz na web AC24, který příliš nemusím. Byla to asi náhoda, ale přesto mi občas vadí, když mi Google na základní obrazovce podsouvá odkazy na články, o které nemám zájem.
Existuje proti algoritmům obrana? Podle mého názoru stačí potlačit zvědavost, na nabídku, která vám nesedí, neklikat. Je třeba dát najevo, že o tohle zboží zkrátka nemáte zájem. Třeba si to algoritmus po nějaké době zapamatuje a příště nabídne něco jiného.
x x x
Odevzdáno 23.10.2017, publikováno 30.10.2017