Média a přímá volba prezidenta

Tento týden se za mnou zastavila reportérka pořadu ČT Newsroom 24 se žádostí o názor, jak by měla média postupovat při informování o nadcházející kampani k prezidentským volbám na základě zkušeností před pěti lety. Hovořil jsem několik minut a protože se do pořadu dostalo jen několik nesouvislých štěků, rozhodl jsem se zopakovat své představy nyní v písemné formě.

Vyslovil jsem obavu, že kvantita opět převáží nad kvalitou, že média opět budou soutěžit, kdo bude mít více rozhovorů, debat, duelů či superdebat, což může občana otrávit. Vzpomněl jsem na to, jak před pěti lety mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb se uskutečnilo celkem sedm duelů (čtyři veřejnoprávní - 2x ČRo a 2x ČT, dále Prima, Nova a iDnes). Protože nová média se od té doby rozvinula a každý mediální dům má dnes svoji audiovizi, obávám se, že tento počet duelů se v lednu ještě zvýší.

Řekl jsem, že by bylo dobré, kdyby se veřejnoprávní a komerční stanice rozumně dohodly na termínech, jak to bývá obvyklé v civilizovaných krajích (dvě závěrečné debaty, jedna organizovaná soukromým a jedna veřejnoprávním sektorem vysílání), aby se neopakovalo čelné střetnutí, k jakému došlo při volbách do Sněmovny (duel Babiš/Zaorálek na Nově nasazen proti Superdebatě ČT). Jenomže to by chtělo trochu jinou politickou kulturu nejen u médií, ale také u politiků, kteří by měli vůči médiím zaujmout když ne jednotný, tak alespoň koordinovaný postoj. Aby si například neslíbili, že do nějaké debaty nepůjdou, a pak se tam dostaví (mám na mysli předvolební debatu u Plesla v Mafře).

Média by měla mít také neustále na paměti, že vykonávají funkci prostředníka mezi politiky a občany, že jejich úkolem je přispět k tomu, aby se občan se stal informovaným voličem, a nikoli se snažit o to, aby zvítězil favorit toho či jiného mediálního domu (mediálního oligarchy).

Protože také ve Francii se volí prezident dvoukolovou přímou volbou, podrobně jsem vyložil, jak to bylo letos s mediálním pokrytím předvolební kampaně ve Francii. Tak především - oficiální volební kampaň tam nezačala dnem vyhlášení voleb, ale dnem oznámení konečného seznamu kandidátů. Pro tuto volební kampaň francouzský audiovizuální regulátor CSA vydal směrnice ve formě doporučení, která vysílací média dodržela.

Zatímco v první fázi kampaně měla média respektovat spravedlivé zastoupení podle významu a podpory kandidátů, tj. jejich výskyt ve vysílání se řídil poměrným proporcionálním zastoupením, v druhé etapě, která začala dva týdny (10.4.) před hlasováním prvního kola (23.4.), CSA vyžadovala naprostou rovnost všech jedenácti kandidátů ve vysílacích médiích. Tedy už žádné duely nebo jen besedy pro zvané, jak to udělala největší komerční stanice TF1, která ještě před termínem pozvala do studia na svoji Velkou debatu pět vybraných kandidátů s největšími volebními preferencemi.

Podle CSA musel v závěrečných dvou týdnech dostat šanci v éteru každý rovným a stejným dílem, což je možné vlastně jen při superdebatách. Na základě dohody soukromých a veřejných vysílatelů měly být dvě. Tu první, tzv. Grande Débate zorganizovaly dva nejrozšířenější soukromé televizní zpravodajské kanály BFM TV a CNews. Debata se vysílala od 20:40 hodin a protáhla se přes půlnoc, trvala bez tří minut čtyři hodiny, každý z kandidátů měl na svoje prohlášení zhruba sedmnáct minut. Počet diváků včetně těch, kteří sledovali debatu na internetu, dosáhl čísla 6,3 milionů. BFM TV s 5,52 miliony diváků zaznamenala historický rekord své stanice.

Dne 20. dubna, tři dny před volbou prvního kola plánoval veřejnoprávní rozhlas a televize vlastní superdebatu, opakování toho, co proběhlo již na komerčních kanálech. Jenomže vznikly problémy. Kandidát Jean-Luc Mélenchon oznámil, že do této debaty nepůjde, protože se koná příliš krátce před volbou a některá možná sporná vyjádření či konflikty z debaty už nebude možné opravit či vysvětlit. Později se připojil ze stejných důvodů Emmanuel Macron a François Fillon prohlásil, že když tam nebudou všichni, tak do té debaty také nepůjde.

Veřejnoprávní televize France 2 potom našla kompromisní řešení. Nabídla všem kandidátům patnáct minut vysílacího času v pořadu "15 minutes pour convaincre" (15 minut pro přemlouvání), v němž všichni kandidáti postupně odpovídali na čtyři stejné otázky týkající se kupní síly domácností, nezaměstnanosti, zahraniční politiky a vztahu k EU. Rozhovory probíhaly ve velkém studiu před připravenými jedenácti pultíky u vedlejšího stolu se dvěma redaktory. Teprve poté, co se všichni postupně podle volebních čísel vystřídali, nastoupilo všech jedenáct kandidátů za pultíky ve studiu a každý z nich dostal dvě a půl minuty na závěrečné prohlášení.

Jsem zvědav, jak to vyřeší veřejnoprávní média u nás, kde jeden z kandidátů - současný prezident - se odmítl debat zúčastnit. Prý se to bude řešit, až se vrátí Miloš Zeman z cesty po Rusku a přijme generálního ředitele ČT Petra Dvořáka na jeho vlastní žádost. Alespoň tak to vyplývá z rozhovoru prezidenta s jeho dvorním propagandistou z Parlamentních listů Radimem Panenkou, v němž se Zeman nechal slyšet: "Generální ředitel ČT sám požádal o setkání se mnou. Jsem člověk velkorysý a po mém návratu z Ruské federace ho zřejmě přijmu, abych mu řekl, že podle mého názoru není mužem na svém místě.".

Erik Best Zemanův bonmot okamžitě využil pro svou utkvělou představu, podle níž je Dvořák v ČT agentem Kellnerova PPF. Ach jo!