Listopadové bilancování

Tak tu máme zase 17. listopad se vším vzpomínáním, které mladé generaci už začíná lézt krkem. Já jsem si svoji vzpomínkovou povinnost odbyl jednak seriálem Znovu89, dále pak v historickém eseji „Česká média a jejich role v procesu politické změny roku 1989“, o polemikách ve věci mrtvého studenta Martina Šmída ani nemluvě. Není co dodávat.

A tak se mohu v klidu věnovat svému nepravidelnému bilancování mediálních událostí posledních dnů. Samozřejmě, politickým tématem číslo jedna bylo i nadále jednání, jakou vládu sestaví po volbách Andrej Babiš a hnutí ANO. Zatím se omezuje víceméně na hádání, kdo jakou funkci zaujme ve Sněmovně, která se sejde na své první schůzi příští týden.

Minulou neděli večer se na obrazovkách TV Prima objevil první díl seriálu Já Kajínek, podle upoutávky „zpověď bez cenzury… člověka s mnoha chybami, které ale dokáže přiznat a staví se k nim čelem". Pavel Koutský ve své recenzi „Mýtus o novodobém Robinu Hoodovi je daleko za hranou morálky“ kromě jiného napsal: „bylo mi stydno ne za Jiřího Kajínka, ale… za autory a za vedení televize, že dokument stvořili v takové podobě - jako jednu velkou oslavu velkého muže. Jenže ten muž je mnohonásobně usvědčený zloděj a dle všeho také vrah, tohle žádná sledovanost omluvit nemůže.“

Prima minulý týden vzpomínala bez cenzury na facebooku ještě dvakrát. Jednou, když si pozvala ke zpovědi prezidentského kandidáta Mirka Topolánka, podruhé, když zde ve čtvrtek 16. listopadu na téma Sametová revoluce diskutovali místopředseda KSČ Josef Skála, publicista Petr Žantovský a politolog Alexander Tomský. Raději bez komentáře.

Facebook se stává bitevním polem, jehož zdejší potyčky se okamžitě přenášejí do tradičních médií. Například případ fotografie žáků základní školy v teplických Proseticích, kterou 1. listopadu zveřejnil Deník v rámci svého seriálu prvňáčků, na níž byly romské, arabské a vietnamské děti. Fotografie se zmocnil nacionalistický web a následná debata na jeho facebookovém profilu byla plná nenávistných rasistických komentářů. Bylo dobré, že médiím se podařilo vypátrat jejich autory a konfrontovat je s jejich výroky. Jak se dalo očekávat, nešlo o žádné démony a zlochy, prostě jen naši milí bodří spoluobčané.

V této souvislosti Tomio Okamura obvinil Lidové noviny ze lži kvůli „vylhanému článku na Babišově webu Lidovky.cz o naší poslankyni Tereze Hyťhové. Nevěřte těmto politickým a novinářským zaplaceným podvodníkům, kteří Vám tady vládnout už více než 20 let.“ Lidové noviny kontrovaly zveřejněním originálu záznamu rozhovoru s poslankyní SPD, v němž Hyťhová řekla, že lidi, co psali komentáře na facebooku, „chápe.“

Okamura rovněž zpochybnil zprávu, kterou přinesl web Aktuálně.cz, podle níž tajemník klubu SPD Jaroslav Staník v klubu nadával poslankyni “Marxové-Engelsové“ a prohlásil, že „Židi, homosexuálové i Cikáni by měli jít do plynu". Svědků té scény však prý bylo více, nejen zmíněná poslankyně Michaela Marksová-Tominová.

Otázkou je, zda média facebookové potyčky zbytečně nezveličují. Týkalo se to například dopisu kardinála Dominika Duky šéfům politických stran. Tomio Okamura nelenil, a dopis, v němž kardinál napsal, že "je přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v České republice i řada jiných témat“ vystavil na facebooku. Okamžitě se zvedla mediální smršť proti Dukovi od lidí, kteří možná netušili, že dopis s přáním, aby „poslanci dokázali důrazně prosazovat právo a spravedlnost“, dostali šéfové všech parlamentních stran. Duka odpověděl zvláštním prohlášením.

Stejně tak se mi nelíbilo mediální balábile kolem zvukaře Jaroslav Hensla, který při setkání prezidenta Zemana s občany v Lipníku nad Bečvou pouštěl z přilehlého domu píseň Modlitba pro Martu. Naštěstí některá média, včetně veřejnoprávních, pochopila, že policie zasáhla podle zákona.

Lituji politické komentátory, kteří v rámci své profese museli ve čtvrtek večer sledovat televizi, protože jim nesměl ujít rozhovor Jaroslava Soukupa s prezidentem, jakož i Duel Jaroslava Soukupa s Andrejem Babišem. A to ještě museli stihnout debatu Michaely Jílkové v ČT „Máte slovo“, v níž tentokráte na téma 17. listopad se střetli Daniel Herman, Alexandr Vondra, Jan Bubeník na jedné straně a Pavel Kováčik, Lenka Procházková a Radim Valenčík na straně druhé. Bonmot večera: Lenka Procházková: “Svoboda slova v Česku není, a to ani ve veřejnoprávních médiích.” Michaela Jílková: “Teď jste ale v ČT a svobodně tu mluvíte.” Lenka Procházková: “Já jsem tu jako vaše alibi.”

Zkrátka a dobře – sledovat média v současné době není žádná legrace. Permanentně se zde diskutuje o všem: od maskáčů ve Sněmovně při školení nových poslanců a jejich asistentů, přes bádání, proč volby dopadly tak jak dopadly (Plesl, Šídlo, Dvořáková, Sedláček), až po prezidentovy rozhovory, kterých je několik týdně. Tentokráte pro Parlamentní listy 12. listopadu, pro MF Dnes 16. listopadu a tentýž den pro ruský vládní deník Russkaja gazeta.

V tom prvním sdělil Miloš Zeman Radimu Panenkovi, že po návratu z velké cesty do Ruska přijme generálního ředitele ČT Petra Dvořáka na jeho vlastní žádost. Doslova: „Generální ředitel ČT sám požádal o setkání se mnou. Jsem člověk velkorysý a po mém návratu z Ruské federace ho zřejmě přijmu, abych mu řekl, že podle mého názoru není mužem na svém místě, a jako jeden z argumentů uvedu právě tento neodvysílaný přímý přenos.“ Týkalo se přenosu z tiskovky na závěr Zemanovy návštěvy v Olomouckém kraji, který nebyl vysílán přímo.

V tom třetím rozhovoru se zástupcem šéfa vládní agentury TASS Michailem Gusmanem mne zaujalo, že se v něm Miloš Zeman vrátil k bonmotu, který pro ruské publikum použil už před dvěma lety. Tehdy řekl: „Mám sen o tom, že se Ruská federace v dlouhodobém horizontu stane členem Evropské unie. Případně Evropská unie vstoupí do Ruské federace. Výsledek bude stejný, propojení ekonomiky."

Je pátek odpoledne a já končím své ohlédnutí za českými médii minulého týdne, abych se vydal na Národní třídu a nadýchal se čerstvého vzduchu. Mezi lidi, mimo okruh médií a mimo jejich virtuální realitu. Protože někdy si myslím, že by bylo lepší poslechnout písničku Marka Ebena z jeho posledního alba Čas holin, ve které vyzývá: nečtěte noviny, jsou tam jen blbiny. A také se tu zpívá: „Tak jsem si přečet, že je to všechno v pytli, že všichni kradou a nikoho nechytli, a spousta virů vzduchem poletuje, a planeta se stále otepluje. Pak jsem vyšel ven a bylo hezky, lidi se bavili a četli esemesky… a děcka jdou a ládujou se chipsy, a nikde žádný známky apokalypsy...“

DODATEK 18.11.: Ve výše zmíněném rozhovoru pro TV Barrandov prezident kromě jiného řekl: "Já si vzpomínám, že když se psal program Občanského fóra, tak jsem ho musel na chalupě na Vysočině napsat sám, protože všichni ostatní jenom mluvili, mluvili, ale nic nenapsali....". Kvůli této větě označil někdejší Havlův tajemník Miloše Zemana za lháře, neboť: "Zeman v roce 1989 v OF vůbec nebyl, jenom jednou hovořil na manifestaci OF na Letné (a už tehdy si tam prokazatelně vymýšlel). Program OF, který se jmenoval "Co chceme", začal psát v podzemí Laterny Magiky Josef Vavroušek, přispěl do něj i Václav Klaus."

Ještě jeden DODATEK 6.12.: Co a jak Miloš Zeman ve volebním programu OF napsal (šlo o úvod již připraveného programu, první dvě kapitoly), podrobně vysvětlil na facebooku Daniel Kroupa, jehož názor je pro mne bernou mincí. Závěr? Jako obvykle u Miloše Zemana - kousek pravdy a jinak lež.