Zatímco americkou společnost rozděluje Donald Trump, Velkou Británii brexit a českou společnost osobnost Miloše Zemana, obyvatele Švýcarska dnes dělí debata o rozhlasovém a televizním poplatku. Za dva týdny 4. března půjdou k volebním urnám, aby vyjádřili své ano či ne k lidové iniciativě No Billag, která žádá, aby se poplatek zrušil.
Parlamentní listy (Nikdo nám nediktuje, o čem smíme psát) se jako obvykle zapojily do šíření dezinformace pod titulkem “Ve Švýcarsku chystají referendum, o kterém naše veřejnoprávní média nemluví“, jejímž zdrojem je článek “Veřejnoprávní ticho o jednom referendu“ autora Zdeňka Holáska na Neviditelném psu.
Ve Švýcarsku totiž nejde o žádné referendum, ale o jiný nástroj přímé demokracie, kterým je lidová iniciativa (Volksinitiative). Z podrobnější wikipedické informace v němčině se dá zjistit, že lidovou iniciativou nelze bezprostředně měnit zákony či ústavu, i když vyjádření této lidové vůle je významným podnětem k tomu, aby se tak stalo. Příkladem může být hlasování o lidové iniciativě proti přistěhovalectví schválené v roce 2014 těsnou většinou 50,3% hlasů, které nevedlo k požadované změně ústavy, ale vyústilo ve změnu cizineckého zákona.
Veřejnoprávní SRG/SSR obsluhuje čtyři jazykové okruhy (němčina, francouzština, italština, rétorománština)., čímž se vysvětluje finanční náročnost její služby. Billag je dceřiná společnost polostátního telekomunikačního obra Swisscom, která vybírá od švýcarských občanů rozhlasový a televizní poplatek 451 CHF ročně, jenž patří – s výjimkou Dánska – k nejvyšším v Evropě (cca 390 euro, v SRN se platí 210 euro, u nás 85 euro ročně). Protože za rozhlasové a televizní „přijímací zařízení“ se tady pokládá všechno, od počítače přes tablet až po mobil, poplatek tu platí prakticky každá domácnost.
Iniciativa proti poplatku vznikla u mladých třicetiletých liberálů Jungfreisinnige, politické strany s 3500 členy, a mladých členů Lidové strany Švýcarska, někdy před pěti lety, když se na facebookovém profilu nobillag během krátké doby shromáždilo deset tisíc fanoušků, což je přesvědčilo, že se rozhodli jednat. Pro lidovou iniciativu bylo třeba shromáždit sto tisíc podpisů a text výzvy musel projít zákonnou procedurou, při níž iniciativu No Billag odmítla jak Národní rada (200 členů, 129 pro odmítnutí/33 proti/32 zdrželi se), tak Rada států (46 členů 41/2/1).
Průzkum veřejného mínění, který zveřejnil deník Neue Züricher Zeitung koncem ledna, uvedl, že veřejnost iniciativu No Billag pravděpodobně odmítne (určitě pro 26%, spíše pro 12%, neví 2%, spíše proti 12%, určitě proti 48%), a poplatek bude zachován. Nikde však není záruka, že lidé se sice veřejně při dotazování za veřejnoprávní vysílání postaví, ale při hlasování promluví jejich peněženka. Za zmínku stojí také graf ukazující, že v posledních týdnech při vášnivých diskusích na sociálních sítích, například na twitteru #NoBillag se mobilizovali zastánci SRG/SSR. I když tady není jisté, zda nezafungovaly nějaké robotické systémy.
Sestřih bouřlivých výměn názorů pro a proti ukazuje, že švýcarský parlament se od toho našeho zase tak příliš neliší. Iniciativu No Billag odmítly všechny politické strany s výjimkou nacionalistické konzervativní SVP a mimoparlamentní minipartaje EDU. Na druhé straně i ti, kteří odmítají rušit poplatky, se vyslovují pro to, aby SRF/SSR zeštíhlela a začala šetřit. Ministryně pro média Doris Leuthardová kromě toho takticky, v očekávání lidové iniciativy, prosadila vloni na podzim v parlamentu, že od příštího roku se poplatek sníží ze 451 na 365 CHF ročně.
Autorům iniciativy se vyčítá, že nepřišli s konkrétnější představou, jak by mělo vysílání SRG/SSR pokračovat bez poplatku. Kdyby se zrušil, zcela určitě by se zatížily státní i kantonální rozpočty při zajišťování vysílací služby pro menšiny a v odlehlých oblastech. Zastánci iniciativy tvrdí, že by se SRG/SSR uživila, kdyby kromě získávání příjmů z vysílání reklam její některé služby přešly na placené kanály. Kromě toho jsou ochotni připustit, že rušení poplatku by nemuselo být okamžité, a že by mohlo existovat dvou až tříleté přechodné období.
Zrušení poplatku by však zcela určitě znamenalo zemětřesení na švýcarské mediální scéně se všemi možnými negativními důsledky, jak pro žurnalistiku, tak pro celý systém, v němž – zvláště v tištěných médiích – pokračuje proces oligarchizace s vlastníky, kteří mají též politické zájmy. O hlasech a argumentech pro a proti podrobně informuje speciální wikipedická stránka.
Do 4. března jsou však tyto úvahy předčasné. Očekávám, že výsledek bude těsný. Nechám se překvapit.
x x x
Současný text švýcarské Ústavy
Art. 93 Radio und Fernsehen
1 Die Gesetzgebung über Radio und Fernsehen sowie über andere Formen der öffentlichen fernmeldetechnischen Verbreitung von Darbietungen und Informationen ist Sache des Bundes.
2 Radio und Fernsehen tragen zur Bildung und kulturellen Entfaltung, zur freien Meinungsbildung und zur Unterhaltung bei. Sie berücksichtigen die Besonderheiten des Landes und die Bedürfnisse der Kantone. Sie stellen die Ereignisse sachgerecht dar und bringen die Vielfalt der Ansichten angemessen zum Ausdruck.
3 Die Unabhängigkeit von Radio und Fernsehen sowie die Autonomie in der Programmgestaltung sind gewährleistet.
4 Auf die Stellung und die Aufgabe anderer Medien, vor allem der Presse, ist Rücksicht zu nehmen.
5 Programmbeschwerden können einer unabhängigen Beschwerdeinstanz vorgelegt werden.
Navrhované znění iniciativou No Billag
Art. 93 Radio und Fernsehen
1 Die Gesetzgebung über Radio und Fernsehen sowie über andere Formen der öffentlichen fernmeldetechnischen Verbreitung von Darbietungen und Informationen ist Sache des Bundes.
2 Die Unabhängigkeit von Radio und Fernsehen sowie die Autonomie in der Programmgestaltung sind gewährleistet.
3 Der Bund versteigert regelmässig Konzessionen für Radio und Fernsehen.
4 Er subventioniert keine Radio- und Fernsehstationen. Er kann Zahlungen zur Ausstrahlung von dringlichen amtlichen Mitteilungen tätigen.
5 Der Bund oder durch ihn beauftragte Dritte dürfen keine Empfangsgebühren erheben.
6 Der Bund betreibt in Friedenszeiten keine eigenen Radio- und Fernsehstationen.
Art. 197 Ziff. 11[Fußnote]
11. Übergangsbestimmung zu Art. 93 (Radio und Fernsehen)
1 Werden die gesetzlichen Bestimmungen nach dem 1. Januar 2018 in Kraft gesetzt, so erlässt der Bundesrat bis zum 1. Januar 2018 die erforderlichen Ausführungsbestimmungen.
2 Erfolgt die Annahme von Artikel 93 nach dem 1. Januar 2018, so treten die erforderlichen Ausführungsbestimmungen auf den nächstfolgenden 1. Januar in Kraft.
3 Mit Inkrafttreten der gesetzlichen Bestimmungen werden die Konzessionen mit Gebührenanteil entschädigungslos aufgehoben. Vorbehalten bleiben Entschädigungsansprüche für wohlerworbene Rechte, die den Charakter von Eigentum haben.