Poučení ze Švýcarska (Týdeník rozhlas 11/2018)

V době, kdy útoky ze strany politiků na média u nás sílí, ve Švýcarsku proběhl plebiscit, v němž se občané této země rozhodli svá veřejnoprávní média podpořit. Stalo se tak při hlasování o lidové iniciativě No Billag navrhující zrušení rozhlasového a televizního poplatku, z něhož se financují veřejnoprávní rozhlas a televize SRG/SSR. Billag je dceřiná společnost polostátního Swisscomu, která vybírá rozhlasový a televizní poplatek 451 CHF ročně, což přepočteno na koruny činí 9900 Kč ročně, měsíčně našich 830 Kč.

Popud k iniciativě No Billag dala před třemi lety skupina mladých třicetiletých politiků, tedy příslušníků generace, která si už zvykla konzumovat audiovizuální obsah z internetu, nikoli z televize. Jedním z podnětů byla i změna vysílacího zákona, podle níž bude platit poplatek každá domácnost. Po ohlasu, který získali na Facebooku, se mladí politici rozhodli využít jeden z nástrojů švýcarské přímé demokracie, tzv. Volksinitiative, lidovou iniciativu, která se od referenda liší tím, že se nevyjadřuje k předloženým zákonům, ale navrhuje změny, které následně vláda a parlament musí do podoby zákonů přeměnit.

V průběhu roku 2015 se jim podařilo sehnat sto tisíc podpisů nezbytných pro konečné hlasování. Ještě před tím text návrhu, který rušil povinnost placení poplatků, prověřil a jeho soulad se zákony přezkoumal úřad kancléře, tedy náš úřad vlády. Po sebrání podpisů se k návrhu vyjadřovaly obě komory parlamentu. Jak Národní rada, tak Rada států návrh nedoporučily; jedinou politickou stranou, která iniciativu podpořila, byla pravicová nacionalistická Lidová strana SVP. Stanovisko parlamentu k lidové iniciativě mělo však jen doporučující charakter. Celá procedura trvala skoro dva roky, což uvádím jako připomínku všem, kteří horují pro přímou demokracii a dávají Švýcarsko za vzor, aniž by tušili, že tato přímá demokracie má řadu brzd a pojistek daných ústavou.

Vášnivá debata o tom, zda zrušit či ponechat rozhlasový a televizní poplatek, která se rozpoutala vloni na podzim v parlamentu a na sociálních sítích, se příliš nelišila od debat, které se na toto téma vede také u nás. Na jedné straně důraz na veřejnou službu, kterou SRF/SSR poskytuje, od původního švýcarského obsahu a podpory místní kultury, vysílání pro menšiny, provozování lokálních studií přes nebulvární zpravodajství a také sjednocující prvek existence SRG/SSR, který přispívá k soudržnosti federálního čtyřjazyčného státu.

Na straně druhé poukazování na pronikavé změny, kterými v době internetu a digitalizace mediální scéna prochází a při nichž koncept vysílání veřejné služby ze sedmdesátých let zastaral. To vše doprovázeno obvyklou kritikou molocha plýtvajícího veřejnými prostředky, odmítáním platit na něco, „na co se nekoukám“, až po poukazování na nedostatky ve vysílaném programu a na vysoké platy managementu.

Zatímco ještě na podzim to vypadalo, že iniciativa No Billag sice u švýcarských občanů neuspěje, ale hlasování bude těsné, výsledek z neděle 4. března překvapil. No Billag odmítlo 71,6 procent voličů. Jen 28,4 procent hlasovalo pro zrušení poplatků, což znovu potvrdilo zkušenost, že hlasitá aktivistická menšina v politice, na internetu či sociálních sítích nemusí vždy reprezentovat většinovou společnost, i když to sama o sobě tvrdí.

K posunu veřejného mínění v neprospěch iniciativy, k němuž došlo od podzimu, přispěla nejen masivní vysvětlovací kampaň dotovaná zájmovými skupinami, které se snažily veřejnosti připomenout vše, co pro ni SRG/SSR dělá, ale také neschopnost zastánců iniciativy představit „plán B“, tedy jak by se mělo pokračovat, kdyby se poplatek zrušil.

O tom, že iniciativa No Billag se ve Švýcarsku stala důležitým politickým tématem, svědčí nadprůměrná účast na hlasování 54,4 procenta voličů, tedy téměř na stejné úrovni, jako když se před čtyřmi lety hlasovalo o přistěhovalcích (55,8 procent). Vláda se začala vážně zabývat restrukturalizací SRG/SSR a parlament snížil poplatek ze 451 na 365 švýcarských franků ročně.