Problémy s objektivitou (Týdeník rozhlas 17/2018)

Letos v únoru, bez většího zájmu médií, Ústavní soud zrušil rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a následné rozsudky Městského soudu a Nejvyššího správního soudu, na jejichž základě musela TV Nova zaplatit pokutu za porušení vysílacího zákona. Jednalo se o paragraf 31 odstavec 3 zákona 231/2001, který všem provozovatelům vysílání ukládá povinnost zajistit, „aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla (...) jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti...“

O co v tomto případě šlo? Redaktory televize Nova zaujalo, že Kněžské bratrstvo sv. Pia, jeden z výstředních dogmatických proudů současného katolicismu, vydalo leták či brožuru, kde se předepisuje, jak by se měli chovat a oblékat lidi do kostela. Na uvedené téma vznikla reportáž vysílaná 24. srpna 2012 večer v Televizních novinách, která humornou, sarkastickou, obrazem částečně zesměšňující formou o pravidlech brožury informovala.

Členové RRTV, kteří bdí nad dodržováním zákona v rozhlasovém a televizním vysílání, se rozhodli udělit televizi Nova pokutu 200 tisíc Kč (bod 18 zápisu). Dnes už se asi nedozvíme, co vedlo členy RRTV k udělení pokuty, zda neúspěšnost předchozích upozornění na jiné předpojaté a jednostranné reportáže Novy, nebo ohled na city věřících, nebo věcné argumenty vyčítající zpravodajskému příspěvku „zohlednění pouze jednoho pohledu na danou problematiku, ignorování případných argumentů protistrany, která nedostala v reportáži odpovídající prostor, a nezasazením do kontextu běžné praxe...“

Televize Nova napadla rozhodnutí Rady žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v září 2013 zamítl. A protože Nova neuspěla ani v říjnu 2014 u Nejvyššího správního soudu, obrátila se na Ústavní soud kvůli porušení svého práva na svobodu projevu.

Tak se vlastně vůbec poprvé v historii dostal před Ústavní soud případ spojený s nešťastným paragrafem vysílacího zákona o objektivitě a vyváženosti. Proč nešťastným? Protože objektivita se dostala do zákona o vysílání přes protesty některých právníků upozorňujících na obtížnou přezkoumatelnost právnicky nesnadno uchopitelného pojmu. Že poslanci vedeni dobrými úmysly protlačili do vysílacího zákona požadavek objektivity, by možná nebylo nic tak špatného, kdyby zůstal v rovině deklarace cílů.

V takové podobě se objevuje například v německé nebo rakouské legislativě. Je tu ještě jeden háček. Zatímco německý zákon vyžaduje objektivitu a vyváženost pouze od vysílatelů veřejné služby, u nás její požadavek platí pro všechny provozovatele vysílání. Kromě toho za porušení odstavců 2 a 3 paragrafu 31 o objektivitě může regulátor vysílání udělovat nemalé sankce (10 tisíc až 5 milionů Kč), které mohou mít likvidační účinek.

Naštěstí RRTV k většině stížností přistupuje s tolerancí, snaží se ve správním řízení aplikovat kritéria věcné správnosti a nestrannosti. Kromě toho proti rozhodnutí RRTV existuje možnost opravného prostředku u soudů, které - jak ukázal i případ Novy - některá přísná rozhodnutí Rady dokážou korigovat.

Dnes se však stále častěji dozvídáme o stížnostech veřejnosti a následných správních řízeních RRTV kvůli nedodržování objektivity a vyváženosti. Jednou údajně chybí ve vysílání ČT o amerických volbách, jindy v pořadech Jaromíra Soukupa na TV Barrandov, naposledy v rozhlasových reportážích Janka Kroupy o Agrofertu. Místo aby kritici daných médií jásali nad tím, že se jejich odpůrcům dostane od Rady zaslouženého trestu, měli by se spíše zamyslet nad tím, zda obsahová regulace vysílacích médií, kdysi zdůvodněná potřebou vnitřní plurality v podmínkách omezeného množství vysílacích kanálů, by se ve věku digitalizace a internetu neměla změnit.

Například tak, jak to funguje u tištěných médií, jejichž množství a rozmanitost nabízí široké spektrum informací a názorových proudů, z nichž si čtenář může vybírat podle své libosti. Když se v jejich obsahu objeví nepravdy či fauly, netrestá je žádný regulátor, ale nezávislé soudy, které nehodnotí objektivitu, ale na prvním místě pravdu a lež.