Moje dotýkání a potýkání s Petrem Štěpánkem (kandidátem členství v RRTV)

Životaběhy Petra Štěpánka a mé maličkosti se v minulosti občas protnuly. Byl jsem přítomen na oné slavné tiskovce Rady ČR pro R a TV vysílání, která se konala v lednu 1997, krátce poté, co vyšly najevo majetkové čachry v TV Nova činěné za zády regulátora. Na zdejší vystoupení Petra Štěpánka bezprostředně reagoval Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli; Štěpánkova slova citoval a nazval ho tajtrlíkem.

Když se později dostal Železný do sporu s americkým investorem, Štěpánek už byl na straně Vladimíra Železného a pilně využíval moje informace, jež jsem publikoval o podnikání Ronalda Laudera a jeho firmy, zvláště ty, které byly k němu kritické. Tak jsem se dočkal několika citací v jeho knize "Válka o Novu aneb Podvod za 10 miliard."

Tato kniha může sloužit jako ilustrace, jak uvažuje a jak jedná Petr Štěpánek. Při interpretaci sporu mezi Železného CET 21 a americkým CME, se staví Štěpánek zcela nekriticky na stranu Vladimíra Železného, zcela přehlíží jeho podrazy, kterých se vůči investorovi dopustil, nijak nezpochybňuje jeho polopravdy, rozsáhle cituje veškerá jeho prohlášení, zatímco protistrana se zde nedostane ke slovu, a vše, co zahraniční investor učinil, nese záporné znaménko. Veškeré dění, které se kolem případu televize Nova odehrálo, a které Štěpánek v knize zasvěceně popisuje (což může vést k falešné představě o Štěpánkově kompetenci), má jednostrannou interpretaci, která jde až tak daleko, že vytýká chyby soudcům Nejvyššího soudu, kteří zdůvodnili a dokázali, že Železný plánovitě a bezdůvodně porušil smlouvu, kterou s CME uzavřel.

Na tom nic nemění fakt, že Štěpánkova kritika ministerstva financí a jiných českých subjektů, kteří nedostatečně hájili zájmy českého státu v arbitráži s CME, je oprávněná. Kdyby se podařilo lépe čelit advokátům CME a kdyby se povedlo dokázat jako v předchozí Londýnské arbitráži (Lauder vs. ČR), že ani CME nehrála vždy fér, a proto na odškodnění nemá nárok, nemusel český stát těch deset miliard platit.

Uvedený způsob jednostranné zaujaté argumentace je pro Štěpánka typický. Ať už to bylo v případě známé zimní televizní krize, při níž regionální TV3 tím, že se postavila na stranu televizních vzbouřenců, si definitivně uzavřela cestu k celoplošnému vysílání, které ji RRTV dříve slíbila. Petr Štěpánek patřil v Radě k těm, kteří tehdy prosadili dvoumilionovou pokutu České televizi s krkolomným zdůvodněním porušení paragrafu o vysílání nedovolené reklamy sestávající se z písně "Táhněte do háje" a "What a wonderful world". Městský soud tuhle pokutu zrušil a vrátil k novému projednání, k němuž již nedošlo, neboť vláda premiéra Špidly Muchkovu a Štěpánkovu RRTV v roce 2003 odvolala a nová Rada zahrála věc do autu.

Několikrát jsem se s Petrem Štěpánkem názorově střetl a vždy to bylo stejné. Ve prospěch svého favorita a v neprospěch svého odpůrce byl schopen využít jakýkoli fakt, který se dal intepretačně ohnout tak, jak mu to vyhovovalo, věcné protiargumenty ignoroval. Ať už to bylo ve věci automatického prodloužení licence na šest let spřízněné duši Martinu Kindernayovi, přestože jeho firma byla v konkurzu, a záhy nato zanikla (detaily zde, zde, a tady).

Nebo ve věci regionů napojených na televizi Prima, kterých se Prima chtěla zbavit, a Štěpánek tvrdil, že nemají kde vysílat, přestože nové digitální multiplexy byly a jsou volné. (Detaily zde).

Nebo v případě aktivit sdružení eStat.cz, v němž se pokoušel Štěpánek naskočit na populistickou vlnu zrušení rozhlasového a televizního poplatku s naprosto amatérskými návrhy změn institucí veřejné služby. (Zde je můj komentář k iniciativě eStat, tady Štěpánkova útočná reakce a zde moje odpověď.) O tom, jak si sdružení eStat představovalo "Efektivní média veřejné služby", se každý může přesvědčit ve vydané brožuře zde.

Náš poslední konflikt vznikl poté, co se Štěpánkovi podařilo uspět se svoji stížností u RRTV na neobjektivitu ČT, která spočívala v tom, že případu vyhrané arbitráže s investorem TV3 Česká televize "věnovala malou pozornost" a "zamlčela okolnosti inkriminované arbitráže". Když soud pokutu zrušil a já jsem napsal glosu "Objektivita jako politický klacek aneb Případ TV3 po jedenácti letech", dostalo se mi od Štěpánka přívalu obvinění a urážek ad hominem, přestože jsem v našich sporech vždy a přísně argumentoval ad rem. Především jsem poukázal na to, jak stížnost a pokuta vůči ČT nebyla dostatečně podložena, byla zcela účelová a pramenila zřejmě z uražené ješitnosti Petra Štěpánka kvůli tomu, že se mu nedostalo dostatečného ocenění za účast na vyhrané arbitráži se společností European Media Ventures EMV, investorem TV trojky.

Zde je třeba uvést, že český stát k případu arbitráže, při níž EMV žádala od státu dvě miliardy korun, nepřistoupil tak pasivně, jako u TV Nova, především díky Radku Šnáblovi, kterému Petr Štěpánek úspěšně sekundoval. Jak známo, Šnábl později kvůli starému fleku na svém trestním rejstříku ministerstvo financí opustil a přešel bohužel na druhou stranu barikády.

Jsme-li u těch arbitráží, myslím, že není spravedlivé dělat z Petra Štěpánka a z tehdejší Rady hlavního viníka prohrané arbitráže v případu Nova, jak jsem to už v několika komentářích zaslechl. Vina Rady byla jen částečná. Zde mohu citovat svůj názor z pořadu Média a svět na ČT24 z 20.9.2009 - ano ze stejného pořadu, který prý byl dle rozhodnutí RRTV neobjektivní - když na otázku: kdo za to může, jsem odpověděl.
"Kdybych měl ty viníky identifikovat, tak bych viděl tři. Na prvním místě by to byl parlament, který legislativou dereguloval v jedné fázi českou televizní scénu tak, že mohlo docházet k nekontrolovaným přesunům různých majetků a nestandardním operacím. Tím druhým byl soudní systém, který nedokázal porušení práva zde v České republice potrestat, takže se investor obrátil do zahraničí a naopak dosáhl potrestání přes zahraničí. A tím třetím byla i určitá pasivní role té Rady. Ale já bych ji v tomto případě vyvinil, protože byli to poslanci, kteří Radě vzkázali: Nemíchejte se do obchodních sporů. Když se Rada odmítla míchat do obchodních sporů, tak potom jim to poslanci a vláda vyčítala. A byla tady ještě jedna příčina, což bylo nestandardní chování pana Železného, který v podstatě partnera svým způsobem podfoukl."

Podle mého názoru odvolání celé Rady jako údajného viníka prohrané arbitráže v roce 2003 bylo od poslanců a od Špidlovy vlády skutečně alibistické.

Už vidím, jak poslední odstavce tohoto textu Petr Štěpánek svým starým známým způsobem využije a začne s nimi operovat v diskusích - podívejte, Šmíd se mě zastává. Ano, Šmíd není rád, když se lidem jako Petr Štěpánek při hodnocení jejich postojů dávají nepřesnými informacemi do rukou argumenty, kterých pak oni okamžitě využijí a znevěrohodní původní oprávněnou kritiku.

A ten kritický pohled si Petr Štěpánek zcela určitě zaslouží. Jeho politická kariéra je poznamenaná oportunismem, který se mu v těchto dnech vymstil. Mám na mysli jeho silácká a vulgární vyjádření na sociálních sítích vůči vládě, prezidentovi, premiérovi Babišovi, hnutí ANO, výkřiky, o nichž se domníval, že jdou s dobou, která přeje útokům na establishment, jež přinášejí popularitu a politický vzestup. Jeho trumpovské úlety na sociálních sítích však nejsou ničím náhodným, neboť na hrubou populistickou kartu vsadil Štěpánek i ve své politické kariéře.

Původně Petr Štěpánek spojil svůj osud s ODS, která mu dlouhá léta zajišťovala existenci - stranickými funkcemi, členstvím v Radách (RRTV 1994-2003, Rada ČTÚ 2006-2011). Když ODS padla v roce 2013 ke dnu, když ani na regionální úrovni už nezbyla pro Petra Štěpánka funkce a Kožušníkova iniciativa eStat.cz k ničemu nevedla, rozhodl se Petr Štěpánek připojit k Bloku proi islámu a v roce 2016 z ODS vystoupit a spojit se s islamofoby do hnutí Alternativa pro Českou republiku (zkratka APAČI 2017), v němž byl prvním místopředsedou. Za APAČI 2017 neúspěšně kandidoval do Senátu. V rejstříku politických stran a hnutí však u APAČI jeho jméno dnes chybí.

Rád bych věděl, koho napadlo vyzvednout Petra Štěpánka z prachu cesty a politického zapomnění. Dokážu si však docela dobře představit záměr, který byl v pozadí celé akce; a také proč se podařilo přesvědčit poslance dalších stran a hnutí ANO, aby se za Štěpánka postavili a zprůchodnili tak jeho cestu do RRTV, když s nálepkou SPD by to bylo asi obtížnější. Tím záměrem je útok na vysílání veřejné služby, které některým poslancům a politikům tolik leží v žaludku.

Já osobně nemám nic proti tomu, aby v mediálních radách zasedli lidé, kteří poskytnou kritickou zpětnou vazbu vysílání veřejné služby, a kteří budou upozorňovat na profesionální pochybení, kterým se rozhlasová a televizní žurnalistika, podobně jako každá lidská činnost, občas nevyhne.

Jenom nevím, zda Petr Štěpánek by měl být v této oblasti tím pravým arbitrem. Jeho předpojatost, neochota diskutovat o věcných argumentech a politický oportunismus ho k této funkci dosti diskvalifikují. Stačí si poslechnout jeho rozhovor na info.cz uvedený titulkem "Tvrdá data? Nepotřebuji, mám vlastní oči a hlavu, říká muž, který chce v dresu ANO zatočit s „neobjektivní“ ČT."

P.S. Tak mě ještě dodatečně napadlo... Mohu se mýlit, možná, že útok na média veřejné služby stojí až v druhém plánu, a tím prvním plánem je výsadek předsunuté hlídky do nepřátelského území RRTV, jehož zprocesování ve Sněmovně mohl zajistit Jaromír Soukup. Konexe a kontakty by na to měl...