Novináři a sociální sítě - nástroj, či hračka? (Týdeník Rozhlas 40/2018)

Stalo se den před nedávnou návštěvou našeho prezidenta v Německu. Zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Polák na svém soukromém facebookovém profilu podlehl pokušení pochlubit se informací získanou off the record, tedy neoficiální cestou, a napsal: „Návštěva Miloše Zemana v Berlíně je podobná té před pěti lety. Ovšem s tím rozdílem, že teď s ním letí i tři lékaři a čtyři zdravotní sestry."

Když se to prezident dozvěděl, nenechal si ujít příležitost, aby rozhlasového zpravodaje, který své tvrzení nemohl doložit jinak než údajně spolehlivým zdrojem, několikrát - v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1, v interview pro Blesk, a dokonce i při tiskové konferenci - zesměšnil bonmotem: Sestřičky prý nejsou čtyři, ale je jich šest a tvoří harém pro všechny členy delegace. Kromě toho se kvůli této fámě rozhodl zakázat Pavlu Polákovi přístup na závěrečnou tiskovou konferenci.

Pavel Polák si nejprve na Facebooku posypal hlavu popelem, když napsal, že svému zdroji sice důvěřuje, ale „protože informace nesplňuje kritéria ověřitelnosti ze dvou zdrojů, neměla se v této podobě objevit ani na mém oficiálním facebookovém účtu zpravodaje Českého rozhlasu". Později se prezidentovi na stejném místě výslovně omluvil. A protože veřejná omluva přišla i od vedení zpravodajské redakce Českého rozhlasu ve večerních zprávách, prezident svůj zákaz účasti rozhlasového redaktora na tiskové konferenci odvolal.

Novinář Jindřich Sídlo na jiné sociální síti Twitter k tomu podotkl, že Polákův případ je dalším vyvrácením v redakcích oblíbené teze, že snad existuje něco jako „soukromý účet" novináře. Věděl, o čem mluví. Také on se kdysi, když pracoval v České televizi, možná domníval, že osobní profil na Facebooku je jeho soukromou záležitostí. Vymstilo se mu to v okamžiku, když v jedné diskusi napsal, že „čínská velvyslankyně paní Chu je arogantní bába".

Možná by jeho komentář zůstal bez povšimnutí, psal se rok 2009, a Facebook ještě nedosáhl takového rozšíření jako dnes. Jenomže Šídlovy poznámky si všiml tehdejší redaktor Haló novin Milan Rokytka - ano, právě ten, který se letos v lednu opil v Zemanově volebním štábu - a vznikla z toho stížnost na adresu České televize. Případ řešila Rada ČT a tehdejší šéf zpravodajství Milan Fridrich rozeslal všem redaktorům dopis, v němž vyzýval: „Respektujte fakt, že pokud vystupujete v sociální síti svým veřejně známým jménem, vaše vystupování musí být v souladu s kodexem a redakčními pravidly ČT."

Přestože některé redakce mají své speciální kodexy pro chování redaktorů na sociálních sítích, někteří novináři - bohužel i šéfredaktoři - se stále domnívají, že když vyhradí své statusy jen pro přátele na síti, pak je jejich facebookový profil soukromou věcí, na němž si mohou psát, co chtějí. Jenomže praxe ukázala, že i ten „soukromý status", zvláště když dotyčný je napojen na desítky či stovky přátel, je vždy statutem veřejným.

Novináři mají tu smůlu, že jsou osobami veřejnými - výslovně to uvedl i náš Ústavní soud. Tedy osobami, které mají závazky nejen vůči svému zaměstnavateli, ale také ve vztahu k široké veřejnosti, ke svým čtenářům, posluchačům, divákům. Někdo může namítnout: Co udělal Pavel Polák tak špatného, že se za to musel omlouvat? Chtěl pouze informovat posluchače nad rámec svých rozhlasových výstupů. Jenomže při tom zřejmě zapomněl, že se jako novinář ani na sociálních sítích nemůže vyvléct ze své profese, a že by tedy měl dodržovat standardy profesionální žurnalistiky, tedy dbát na přesnost, správnost a ověření zprávy. Neboť skutečně neexistuje nic takového jako „soukromý účet" novináře.

Americké novinářské sdružení ASNE (American Society of News Editors) nechalo v roce 2011 zpracovat příručku shrnující nejrůznější kodexy renomovaných médií. Příručka formulovala deset základních pravidel, podle nichž by se novináři měli chovat na sociálních sítích. Kromě známých tezí týkajících se veřejnosti komunikace, nezbytnosti dodržovat stejná pravidla jako při redakční práci, požadavku transparentnosti, odpovědnosti vůči zaměstnavateli a dalších věcech, jedno z pravidel novinářům připomíná: Sociální sítě jsou pro vás nástrojem, nikoli hračkou na hraní.

Social networks are tools not toys

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde