Jak se lži na internetu stávají (v Americe) pravdou

"Nic na této webové stránce není skutečné"

Překlad článku z The Washington Post k zamyšlení, kolik podobných lidí máme u nás.

Jediným světlem v domě bylo světlo ze tří počítačových monitorů. Christopher Blair (46 let) se posadil ke klávesnici a začal psát. Jeho žena odešla do práce, děti byly na cestě do školy, ale na něj čekalo v online světě jiné společenství, ireálný svět, v němž nic nebylo přesně tak, jak se zdálo být. Přihlásil se na svou webovou stránku a začal vymýšlet svoji zprávu toho dne.

"MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA" napsal, když datloval každé písmeno svými ukazováčky a zvažoval, co by to mohlo být. Možná by mohl oznámit, že Hillary Clintonová zemřela během tajné zahraniční mise, jejímž účelem bylo přivést do Ameriky více uprchlíků. Možná by mohl udělit prezidentu Trumpovi Nobelovu cenu míru za odvahu při odmítání klimatické změny.

Na Blairově monitoru vyskočila nová zpráva od přítele, který mu pomáhal s jeho webovou stránkou. Přítel se ptal: „Jaké virální šílenství bychom dnes ráno měli dát do oběhu?“ „Čím víc budeme extrémní, tím víc tomu budou lidé věřit,“ odpověděl Blair.

Svou internetovou stránku na Facebooku založil v roce 2016 během prezidentské kampaně jako účelový žert mezi přáteli – Blair a několik dalších liberálních blogerů začalo provozovat politickou satiru, při níž si dělali legraci z toho, co považovali za extrémistické myšlenky šířené krajní pravicí.

V posledních dvou letech na facebookové stránce „Americká poslední linie obrany“ America’s Last Line of Defense (AKTUALIZACE srpen 2020: Last Line of Defense má jinou adresu) Blair vymyslel zprávy o tom, že v Kalifornii se zavádí právo šaría, že bývalý prezident Bill Clinton se stal sériovým vrahem, že ilegální přistěhovalci zničili tváře prezidentů na skále národního památníku Mount Rushmore, a že bývalý prezident Barack Obama se vyhnul odvodu do války ve Vietnamu, když mu bylo devět let.

Jeho příspěvky často doprovází věta „Sdílejte, jestliže jste pobouřeni!“, a tisíce lidí na Facebooku klikají na „lajk“ a později na tlačítko „sdílet“, většina z nich totiž není schopna rozeznat tento post jako satiru. Paradoxně se Blairova stránka stala mezi konzervativními občany staršími 55 let podporujícími prezidenta Trumpa jednou z nejpopulárnějších na Facebooku.

„Nic na této stránce není skutečné“ uvádí disclaimer (vzdání se odpovědnosti – mš) uvedené v pravém horním rohu webové stránky, přesto však v Americe roku 2018 Blairovy příběhy a zprávy se stávají reálnými, posilují a utvrzují předsudky lidí, šíří se přes makedonské a ruské zpravodajské servery, a přitahují každý měsíc publikum šesti milionů návštěvníků, kteří si myslí, že jeho příspěvky jsou skutečné. To, co Blair poprvé vymyslel jako propracovaný vtip, začalo odhalovat cosi temnějšího. "Bez ohledu na to, jak rasistickou, jak bigotní, jak urážlivou, jak zjevně falešnou zprávu máme, lidé se k ní stále vracejí," napsal Blair jednou na svůj osobní facebookový profil. „Kde je hranice? Existuje vůbec nějaký bod obratu, u něhož si lidé uvědomí, že jsou krmeni odpadky, a rozhodnou se vrátit do reálného světa?“

Blairova realita byla vypuštěna ven z prostoru za zataženými závěsy jeho pracovny: dům se třemi ložnicemi v lesích Mainu, kde dlážděné cesty přecházejí v štěrk; nikoli vlastní, ale pronajatý dům; nikoli u jezera, ale blízko něj. Za poslední desetiletí se jeho rodina stěhovala šestkrát, když Blair hledal stálou práci, pendlující mezi zaměstnáními na stavbách a v restauracích, občas žijící na podpoře. Během ekonomické krize roku 2008 jeho žena dostala práci u řetězce Wendy’s, aby pomohla splatit dluh z kreditních karet, a Blair, celoživotní demokrat, začal svou politickou frustraci ventilovat online, když se hádal s cizími osobami na internetovém fóru s názvem Brawl-Hall (web proslulý útočnými příspěvky, který se rozvinul z chatovací IRC skupiny - mš). Někdy na Facebooku předstíral, že je stoupencem ultrapravicového konzervativního hnutí Tea Party, takže získal přístup do soukromých skupin příznivců hnutí a potom zaplavil jejich stránky liberálními ideami.

Za poslední léta vytvořil více než tucet profilů, někdy se maskoval v doprovodné fotografii jako jižanská blondýna, nebo jako konzervativec se šátkem a jménem Flagg Eagleton, svádějící lidi k rasistickým nebo sexistickým komentářům, které potom veřejně rozcupoval. Při svém psaní byl Blair neomalený, vtipný a plodný, postupně si vybudoval liberální publikum na internetu, a tak si vytvořil zaměstnání na plný úvazek jako politický bloger. Na monitoru počítače, jako nikde jinde, mohl přesně vyslovit, jak věci cítí, a mohl se stát kýmkoliv, kým si zamanul.

Nyní se nahrbil nad psacím stolem vklíněném mezi odložený fitness běžící pás a dvě terária pro želvy, a začal hledat na facebookových konzervativních fórech něco, co by ho mohlo inspirovat k napsání příštího statutu. Měřil dva metry a vážil 150 kilogramů, každý den vyťukal několik tisíc slov velkými písmeny. Všiml si na webu fotografie Donalda Trumpa, jak stojí při zvuku americké hymny během nějaké ceremonie v Bílém domě. Za prezidentem byla řada hodnostářů, včetně jedné bílé ženy, u níž stála žena tmavé pleti. Blair zkopíroval obrázek, zakroužkoval červeně obě ženy a připsal první věc, která ho napadla.

„Prezident Trump nabídl olivovou ratolest smíření a pozval Michelle Obamovou a Chelsea Clintonovou,“ napsal Blair. „Poděkovaly se mu tím, že během národní hymny mu ukázaly prostředníček. Zavřít je za velezradu!“

Blair dokončil psaní a znovu se podíval na obrázek (tváře nebyly příliš rozeznatelné –viz odkaz). Bílá žena ve skutečnosti nebyla Chelsea Clintonová, ale bývalý PR stratég Bílého domu Hope Hicksová. Černá žena nebyla Michelle Obamová, ale televizní hvězda a někdejší Trumpova asistentka Omarosa Newmanová. Ani Michelle Obamová, ani Chelsea Clintonová nebyly mezi pozvanými hosty. Nikdo nevytrčil na prezidenta prostředník. Výchozí předpoklad byl naprosto absurdní a směšný, což byl přesně Blairův záměr.

„Žijeme v idiokracii“ sděluje malá poznámka na Blairově psacím stole, a on ji plně využívá. Když byl dobrý měsíc, reklama na jeho webové stránce mu vynesla až 15 tisíc dolarů, a jeho stránka mu získala věrnou armádu online podporovatelů. Stovky liberálů nyní navštěvují „Americkou poslední linii obrany“, aby si užívali ponížení konzervativců, kteří sdíleli Blairovy vymyšlené zprávy jako fakt. V Blairově soukromé facebookové korespondenci s jeho liberálními příznivci se konzervativní publikum sestává z „ovcí“, „buranů“, „Patů a Matů“, „Trumporetardů“ a „brambor.“

„Jak by mohl nějaký myslící člověk uvěřit takovému nesmyslu?" řekl, klikl na tlačítko „publikovat“ a sledoval, jak se jeho lež začala šířit.

x x x

V městečku Pahrump, západně od Las Vegas ve státě Nevada, byl časný úsvit, když se Shirley Chapianová, 76 let, přihlásila do Facebooku ke své ranní počítačové hře Criminal Case. Věřila, že když začíná každý den řešením nějakého problému, svižné mentální cvičení udržuje její mozek v kondici více než deset let poté, co odešla do důchodu. Kdysi to byla každodenní křížovka, ale potom přestal vycházet místní deník a kamarádka ji seznámila s virální facebookovou hrou se 65 miliony hráčů. Jako detektiv ze třicátých let strávila hodinu výslechy svědků a pokoušela se oddělit jejich lži od pravdy, dokud nakonec nevyřešila případ č. 48; potom klikla na svůj facebookový informační kanál.

„Dobré ráno, Shirley! Díky za to, že jste tady,“ přečetla si automatickou poznámku nahoře na stránce. Pak se chopila myši a začala posunovat obraz na monitoru.

„Klikněte na LAJK, pokud se domníváte, že musíme zabránit tomu, aby zákon šária přišel do Ameriky, dřív než bude příliš pozdě,“ přečetla si první položku a klikla na „lajk“.

„Sdílejte, abyste pomohli UKONČIT probíhající invazi migrantů!“ přečetla další a klikla na „sdílet“. Dům byl prázdný a tichý, s výjimkou zvuků klikání její počítačové myši. Žila sama a po řadu dní její jedinou osobní interakcí byla ta, která se teď odehrávala na Facebooku. Do jejího ranního zpravodajského přídělu se mísily fotografie a aktualizace od tří stovek jejích přátel, většina příspěvků však přicházela z politických skupin, které se paní Chapianová rozhodla sledovat: „Patrioti svobodného projevu“, „Vezměme si Ameriku zpět“, „Zakázat islám“, „Trump 2020“ a „Rebelský život“. Každá politická stránka zasílala každý den několik příspěvků na adresu paní Chapianové, z nichž mnohé tvrdily, že jsou „BREAKING NEWS“, „MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA“.

Útok na Ameriku na jejím počítači byl naléhavý a sveřepý. Liberálové omezovali svobodu projevu. Imigranti útočili na hranice a ilegálně se účastnili voleb. Politici kuli pikle, aby každému odebrali jeho zbraň. „Každou vteřinu, v níž poleví naše pozornost, se v téhle zemi připravuje nějaká další špatnost“ napsala jednou paní Chapianová na svůj Facebook, a tak se rozhodla být pozorná neustále, a někdy celé hodiny strávila skrolováním obrazovky a sdílením příspěvků.

„MIMOŘÁDNÉ: Mega dárce demokratů obviněn ze sexuálního napadení !!!“

„Chodí Michelle Obamová skutečně s Bruce Springsteenem?“

„Farmář z Iowy tvrdí, že Bill Clinton měl sex s krávou při jednom „kokainovém večírku“.“

Nad monitorem paní Chapianové na zdi byly vystaveny vyšívané obrazy, jejichž tvorba kdysi zabírala většinu jejího volného času, složitá práce, dokončení trvalo stovky hodin, ale ona dnes už na to nemá trpělivost.

Z jejího okna byla vidět slepá cesta stejných béžovohnědých skalních plůtků obklopujících rozšířené obytné přívěsy podobné tomu jejímu, obydlené sousedy, s nimiž se nikdy nesetkala. V pozadí už jen kaktusy a vlny horka až na konec obzoru – pás neudržované krajiny přecházející do pouště.

Strávila téměř deset let v Pahrump, aniž vlastně věděla, proč. Horko tady může být nesnesitelné. Neměla v Nevadě žádné příbuzné. Ráda chodila do kina a město s třiceti tisíci obyvateli žádné kino nemělo. Připadalo jí to jako místo s byznysem lákajícím lidi – do klimatizovaných kasin v centru města, do legálních bordelů na okraji pouště, do developerských projektů laciného bydlení dostupných bez peněz – a svým způsobem tu nakonec uvízla i ona.

Většinu svého života žila ve městech po celé Evropě a Spojených státech – ve městech jak San Francisco, New York, a Miami. Několik let navštěvovala vysokou školu a stala se likvidátorem pojišťovny, jako jedna z mála žen v tomto oboru v osmdesátých a devadesátých letech. Vstoupila do Celostátní organizace žen (National Organization for Women), aby bojovala za stejnou mzdu pro ženy, až se nakonec odstěhovala na Rhode Island, kde pracovala v hospicu a starala se o své stárnoucí rodiče. Když matka zemřela, paní Chapianová se rozhodla jít do důchodu a přestěhovala se do Las Vegas se svým přítelem. Když se Las Vegas stalo příliš drahé, realitní agent jí informoval o Pahrump. Koupila si obytný přívěs se třemi ložnicemi za méně než sto tisíc dolarů a natřela si ho na červeno. Potkala několik přátel v místním centru pro seniory a začala jíst v thajské restauraci ve městě. Několik let po příjezdu si koupila nový počítačový monitor a v roce 2009 se přihlásila se na Facebook, když si jako profilový obrázek zvolila fotografii své kočky.

"Hledám spojení s přáteli a dalšími podobně smýšlejícími lidmi," napsala tehdy na síť.

Obvykle hlasovala pro republikány, stejně jako její rodiče, ale teprve na Faceboooku se paní Chapianová stala přesvědčeným konzervativcem. V prvních měsících po Obamově zvolení byla ostražitá, přesvědčená o tom, že je arogantní a nezkušený, a na Facebooku vyhledávala litánie, které se jí zdály potvrzovat její nejhorší obavy, aniž si uvědomovala, že některé z těch informací byly falešné. Nešlo jenom o to, že Obama byl liberál, jak četla, on byl ve skutečnosti socialista. Nešlo jenom o to, že jeho politická kvalifikace byla slabá, ale on si tuto kvalifikaci vymyslel a zfalšoval, včetně kopií svých dokumentů z univerzity, a možná dokonce i rodný list.

Po celá léta sledovala zpravodajství celostátních televizních sítí, ale nyní stále častěji se podivovala nad rozšiřující se propastí mezi tím, co četla online, a co slyšela v televizních zprávách. „Co nám ještě neřekli a zatajili?“ napsala jednou na Facebook, a jestliže došla k názoru, že mainstreamová média jí neposkytují dostatek informací, nebo jsou zaujatá, bylo její povinností vyhledávat alternativy. Přihlásila se k odběru tuctu konzervativních zpravodajských bulletinů a začala sledovat Alexe Jonese na webu Infowars. Jedna ultrapravicová facebooková skupina ji přes cílenou reklamu napojovala na druhou a paní Chapianová brzy sledovala více než 2500 konzervativních webových stránek, ideologickou dozvukovou komoru, která často sází na skepsi a nedůvěru. Změna klimatu byla podvodem. Mainstreamová média byla cenzurována nebo manipulována. Politický Washington byl pod kontrolou „deep state“ (temný stát, stát ve státě).

Paní Chapianová sice nevěřila všemu, co četla online, ale byla také nedůvěřivá k mainstreamovým zprávám a jejich kontrole faktů. Někdy jí připadalo, jakoby reálná fakta se stávala nerozeznatelná, a že pravda je často někde uprostřed. Čemu důvěřovala nejvíce, byla její vlastní schopnost kriticky přemýšlet a rozpoznat pravdu, její instinkty se však stále více slaďovaly s online komunitou, s níž strávila nejvíce svého času. Uplynuly měsíce od chvíle, kdy naposledy šla do kina. Uplynul skoro rok od hodinového výletu do Las Vegas. Její počet lajků a sdílení na Facebooku se každým rokem zvyšoval, někdy se probouzela uprostřed noci, aby zkontrolovala zprávy, den co den lajkovala a komentovala desítky postů. Připadala si, jako by pronikla do série temných odhalení o Spojených státech, a bylo její odpovědností je sledovat a sdílet.

„Nejsem osoba, která věří na spiklenecké teorie, ale..." napsala, aby poté sdílela odkaz na nezdrojovanou zprávu naznačující, že sponzor demokratů George Soros byl přesvědčený nacista, nebo že člověk, který přežil střelbu na střední škole v Parklandu, byl ve skutečnosti placený herec. (Podle konspirátora Alexe Jonese vláda tuto střelbu naaranžovala, aby prosadila zákaz držení střelných zbraní – pozn. mš)

A nyní do jejího zpravodajského kanálu došla další zpráva ze stránky „Americká poslední linie obrany“, kterou paní Chapianová už přes rok sleduje. Byla na ní fotografie prezidenta Trumpa na ceremonii v Bílém domě. V pozadí v kroužku dvě ženy, jedna černá, jedna bílá.

„Prezident Trump nabídl olivovou ratolest smíření a pozval Michelle Obamovou a Chelsea Clintonovou,“ bylo napsáno u fotografie. „Poděkovaly se mu tím, že během národní hymny mu ukázaly prostředníček. Zavřít je za velezradu!“

Paní Chapianová se podívala na fotografii a nic z toho ji nepřekvapilo. Samozřejmě, že Trump udělal velkorysé vlastenecké gesto a pozval Clintonovou a Obamovou do Bílého domu. Samozřejmě, že demokraté - nebo jak jim Chapianová často říkala "demonrats" (slovní hříčka odkazující na význam „ďábelské krysy“ - mš) – se chovali špatně a neprojevovali úctu Americe. Byla to přesně stejná historka, jakou viděla odehrávat se na obrazovce stokrát denně, a tentokrát se rozhodla kliknout na lajk a přidat komentář.

„Jasně, nikdy neměli žádnou úroveň,“ napsala.

x x x

V posledních dvou letech vymyslel Blair tisíce zpráv, které vždy používaly stejné stereotypy k oklamání stejných lidí; nikdy nebyl líný sledovat, jak si jeho post vede: osm sdílení v první minutě, 160 sdílení během 15 minut, více než tisícovka na konci hodiny.

"Aaaaa, jsme virální," napsal do zprávy svým liberálním příznivcům ze soukromé facebookové stránky. „Došlo to k bodu, kdy už nemohu kontrolovat absolutní absurditu věcí, které jsem rozeslal. Bez ohledu na to, jak jsou směšné, zjevně falešné, nebo kolikrát to říkáte těm samým bramborám… pořád budou klikat na „lajk“ a tisknout tlačítko „sdílet“.“

V měřítkách „Americké poslední linie obrany“ byl příspěvek o Michelle Obamové a Chelsea Clintonové jen mírným úspěchem. Neobsahoval žádné reklamní sdělení, takže nevydělal Blairovi žádné peníze. Dokonce se ani nestal nejpopulárnějším z jedenácti příspěvků, které ten den zveřejnil. Blair však před hodinou na svém počítači v Maine přišel s nějakým nápadem a nyní stovky, možná tisíce lidí po celé zemi věří tomu, že Michelle Obamová a Chelsea Clintonová ukázaly prezidentovi prostředníček.

„Neomalenost. Tyhle ženy nemají žádnou úctu vůči sobě,“ napsala žena ve Fort Waky, stát Wyoming.

„Zaslouží si, aby byly veřejně vyobcovány,“ řekl muž v Gainesville ve státě Florida.

„Nijak překvapující od takové nevychované chátry.“

„Zavřít je hned!“

Blair je všechny tahal za nos. Teď přišla jeho oblíbená část, „gotcha“ mám tě, při níž si ze svých obětí udělá legraci. „OK, brambory. Tady je skutečnost,“ napsal na „Americké poslední linii obrany“ a umístil svůj komentář na přední místo k původnímu příspěvku. „To je Omarosa a Hope Hicksová, žádná Michelle Obamová a Chelsea Clintonová. Ty by se raději propadly do země, než by pózovaly na takové pseudovlastenecké nacionalistické komedii… Blahopřeju, hlupáci.“ Kromě peněz, které vydělával, tohle byl hlavní účel webové stránky, jak si ji Blair představoval: zangažovat a přímo zapojit lidi, kteří rozšiřují falešné nebo extrémistické zprávy, a dokázat, že tyto zprávy nemají pravdu. Možná, že někteří lidé poté, co byli takto veřejně zostuzeni, by posuzovali to, co sdílejí online, s větším kritickým úsudkem. Možná, že by mohli začít pochybovat o základech svých představ.

Blair neměl čas osobně reagovat na každého z několika stovek tisíc konzervativců, kteří sledovali jeho stránku na Facebooku, a tak si vytvořil komunitu s více než stovkou liberálů, aby spolu s ním na stránku dohlíželi. Společně hlídali komentáře, ventilovali tak svůj politický hněv, zostuzovali napálené konzervativce, vysmívali se jim, navnadili je k rasistickým poznámkám, které potom mohly být nahlášeny na Facebook jako závadné. Blair tvrdil, že on a jeho následovníci nechali stovky lidí zakázat na Facebooku, a že několik dalších dostalo výpověď nebo byli sesazeni z funkcí v zaměstnání za útočné a pohoršlivé chování online. Kromě toho donutil Facebook zavřít 22 falešných zpravodajských stránek pro plagiátorství, z nichž mnohé byly na makedonských serverech, které recyklovaly jeho zprávy, aniž by je označily za satiru.

Blair si však nebyl jist, zda se mu podařilo změnit názory nějaké osoby. Lidé, které oklamal, se často vrátili na jeho stránku, a on pokračoval v jejich krmení takovým virálním obsahem, který zvyšoval čtenost a také jeho bankovní konto: vymyslel zprávy o Colinu Kaepernickovi (hráč amerického fotbalu, který odmítl povstat při americké hymně - mš), o hráčích NFL, kteří ho následovali, o imámech, o demonstrantech hnutí Black Lives Matters, o imigrantech, o George Sorosovi, Clintonově nadaci, Michelle a Malie Obamových. Začal přidávat zřetelnější disclaimer ke každému postu a záměrně komolil některá slova, aby zvýraznil hloupost svých produktů, provoz na jeho stránkách však stále stoupal. Někdy si lámal hlavu nad tím, že namísto, aby probudil lidi k vnímání reality, tak je od ní odkláněl.

„Jasně, nikdy neměli žádnou úroveň,“ poznamenala Shirley Chapianová z Pahrump, Nevada. A Blair sledoval, jak jeho liberální přivrženci reagují.

„Tahle ironická poznámka pochází od jasné socky, spodiny z přívěsů, nemyslíš?“

„Jsi naivní kretén, který se nechal napálit falešnou zprávou na liberální satirické webové stránce.“

„Moje drahá…. jsi stejně chytrá jako brambora.“

„Jaký odpad a ztráta času!“

„Vítej na internetu. Vyžadováno kritické myšlení.“

Paní Chapianová viděla komentáře ke svému příspěvku a lámala si hlavu, jako kdykoli před tím, když byla napadena: Kdo byli ti lidé? A o čem to mluvili? Samozřejmě, že Michelle Obamová a Chelsea Clintonová vytrčily na prezidenta prostředníček. Byla to pravda, vždyť znala jejich charakter. Na tom přece záleželo.

Místo toho, aby přímo odpověděla neznámým lidem na „Americké poslední linii obrany,“ na svoji facebookovou stránku napsala „Sprosťáci liberálové“ a potom se vrátila k přehledu došlých příspěvků z posledních dnů. Muslimská žena s hořící burkou: lajk. Policista použil obušek proti maskovanému antifa demonstrantovi: lajk. Hillary Clintonová vypadá vyčerpaně a je bledá: lajk. Vojenský vrtulník vyzbrojený kulomety zamířil ke karavaně přistěhovalců: lajk.

Jednou odpoledne strávila několik hodin skrolováním obrazovky, když zaslechla zvuk za svými okny, otočila se od monitoru a pohlédla ven. Soused uklízel chodník a bílé drobné kaménky zametal do své kamenné zahrádky. Obloha byla bez mráčku blankytně modrá. Pošťák šel svou cestou po prázdné ulici. Nebyly tu žádné známky vlády „práva šaría“. Karavana migrantů byla stále ještě vzdálena stovky mil v Mexiku. Demonstranti z antify se v Pahrumpu ještě neusadili. Paní Chapianová zamžourala proti slunci, zatáhla závěsy a vrátila se ke své obrazovce.

Obrázek neregistrovaných přistěhovalců smějících se ve volební budce: lajk.

„Temný stát je živý a prosperuje“: lajk.

Na obrazovce se posunula k dalšímu příspěvku „Americké poslední linie obrany“, četla rychle a nevšímala si satirického štítku a Blairových neohrabaných frází a zkomolených slov. Fotografie příspěvku ukazovala skupinu dětí klečících na na modlitebních podložkách ve školní třídě. „Kalifornští školáci jsou nuceni ve třídě provozovat právo šária“ uvedl text. „Všichni přestali jíst slaninu. Dva začali vzývat Alláha. Zastavme modlení dětí k imaginárním Bohům! "

Paní Chapianová se s odporem odvrátila od obrazovky. „Prosím, dost!“ napsala. „Kdybych měla mít dítě v takovéhle škole, okamžitě bych ho z ní odvedla“.

Na Facebooku zhlédla stovky příběhů o hrozbě šaría a tohle jen potvrdilo mnohé, čemu již uvěřila. Možná, že je to pravda, pomyslela si. Pro ni to byla dostatečná pravda.

„Chápou vůbec lidi, že se takové věci mohou dít v této zemi?" napsala. Odklepla svůj příspěvek, který putoval zpátky do počítače v Maine, kde Blair pozoroval, jak jeho další příspěvek se šíří po síti a přemýšlel, kdy ho publikum pochopí jako žert.

Eli Saslow, The Washington Post

Článek je na URL=https://www.washingtonpost.com/national/nothing-on-this-page-is-real-how-lies-become-truth-in-online-america/2018/11/17/edd44cc8-e85a-11e8-bbdb-72fdbf9d4fed_story.html?noredirect=on&utm_term=.39eae77aa220&wpisrc=nl_most&wpmm=1

Citace reportáže v německých novinách

©

Po otištění článku ve WP proběhla na FB debata mezi oběma aktéry příběhu. Zde je výtah: