Slovo do pranice a do vlastních řad

Na knižním veletrhu Svět knihy 2019 včera besedoval Martin M. Šimečka o nové knize „Jsme jako oni“, v níž kromě jiného říká:

"Když Zeman řekne, že nepřijme ani jednoho migranta, hned se vzbouří část liberálních elit, že je to nelida a stvůra. A Zemanovi voliči nás hned začnou podezírat, že chceme zavalit Česko milionem imigrantů. My ale přece víme, že sem nemůžeme dostat milion imigrantů, a musíme mít odvahu jasně to říct. Vždycky jsme jen odmítli Zemana nebo kohokoli jiného jako xenofoba. Neodpověděli jsme si ani na základní otázky: Kolik imigrantů můžeme přijmout? Jakou oběť chceme přinést? A do jaké míry připustíme, že naše univerzální liberální ideje jsou do velké míry utopické, protože je nejsme schopni naplnit?

A pokud si to nepřiznáme, tak jsme nepoctiví sami vůči sobě. Obvinit celou českou společnost, že je proti imigrantům, je jednoduché, ale sami nenabízíme vůbec žádnou alternativu. Nevím, jestli by je ta nabídka přesvědčila, ale rozhodně by pomohla nám samotným. Možná by taky druhá část společnosti postřehla, že o tom vážně uvažujeme. Je naší povinností o nepříjemných otázkách mluvit, ne kvůli Zemanovi, ale kvůli sobě.

(...)

Koncept lidských práv, jak jsme je vnímali a jejichž vítězství jsme v roce 1989 oslavovali, se mění a není možné se na něj odvolávat absolutně. Musíme znovu promyslet míru naší empatie. Neohrožuje už demokracii? Protože ta se může paradoxně zhroutit právě proto, že budeme příliš lidskoprávní – kvůli tomu "nás" odmítne "většina" a zvolí si autokraty.

Dnes vidíme, že demokracie je křehčí, než jsme si představovali. Mysleli jsme si, že se nemůže zvrhnout v nedemokratický režim, protože žádný takový příklad z poválečné Evropy jsme neznali. Ve střední Evropě byl Mečiar první, ale to jsme považovali za výjimku z pravidla. Dnes jsme svědky hroucení liberální demokracie v Maďarsku a její proměny v autokratický režim.

Když Francis Fukuyama řekl, že nastává konec dějin, měl na mysli právě to, že liberální demokracie se nemůže vrátit k autokraBtickému režimu. Naopak se už bude jen dál šířit, proto mluvil o konci dějin jako souboje ideologií. Mýlil se.

Otázka zní, proč a kde jsme udělali chybu. Nerad to říkám, ale nemůžeme trvat na principech, podle kterých vypadáme lepší, než jsme. Lidská práva jsou krásná věc, ale neústupné trvání na jejich konceptu nám znemožňuje jasně myslet. Jsem si jistý, že kdybychom šli do nitra duše příslušníkům liberálních elit, budeme překvapeni, jak velkému počtu z nich vyhovuje, že sem Zeman s Milanem Chovancem muslimy nepustili a ten nemorální čin udělal za ně.

Vzepření se střední Evropy vůči Západu kvůli migrantům je strašlivý průšvih. Doplatí se na to nejenom finančně, ale i politicky. Jsou tu však dva argumenty, které mluví pro jisté pochopení tohoto odporu. Zaprvé střední Evropa není schopna reflektovat pocit viny Západu z kolonizace. Imigrace je totiž v důsledku jen pokračování dekolonizace nebo následek kolonizace. Západ to ví, a proto cítí vinu, ale my tuhle zkušenost nesdílíme, a tak nerozumíme solidaritě Západu s uprchlíky.

A zadruhé se z většiny středoevropských zemí, původně pestrých, staly homogenní společnosti. V Polsku dnes tvoří devadesát osm procent obyvatel Poláci. Ještě před válkou ho obývaly z třiceti procent menšiny, od Židů přes Ukrajince až po Litevce. Česko a Maďarsko mají podobný příběh, Slovensko částečně, protože má stále velkou maďarskou a romskou menšinu.

Společnosti střední Evropy jsou nemocné homogenitou. Středoevropané za svou paniku úplně nemůžou, oni zkrátka v životě muslima neviděli. A proto, pokud jsme poctiví sami k sobě, musíme uznat, že lidé na druhé straně barikády mají panickou hrůzu z muslimů tak trochu bez vlastní viny, že jejich strach je důsledkem historického vývoje."