Když médiím chybí kritická sebereflexe (Týdeník Rozhlas 27/2019)

Před 26 lety se odehrál příběh, který se cituje v dějinách médií nejen ve Velké Británii. Jeho průběh se stal důkazem provázanosti médií a politiky. Kromě toho jeho vyznění nepříznivě poznamenalo prestiž a výsostné postavení BBC jako média veřejné služby.

V květnu roku 2003, dva měsíce poté, co Američané s podporou Británie zahájili vojenskou operaci „Irácká svoboda“ s cílem svrhnout vládu Saddama Husajna, redaktor BBC Andrew Gilligan zabývající se vojenskou tematikou v pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 4 citoval nejmenovaný zdroj, podle něhož britská vláda „vylepšila“ („sexed up“) zprávu předloženou britské veřejnosti před útokem na Irák tím, že do ní přidala informaci, podle níž chemické a biologické zbraně hromadného ničení v Iráku lze aktivovat během 45 minut.

Takové sdělení by možná zapadlo v proudu jiných zpráv a komentářů o irácké válce a o kampani, která ji předcházela. Jenomže ambiciózní novinář Gilligham svojí story rozvinul do sloupku otištěného v Mail on Sunday, týdeníku blízkému bulváru Daily Mail. Výraznou upoutávkou byl citát: „Dotázal jsem se svého zdroje z tajných služeb, proč nás Blair klamal ve věci Saddamových zbraní hromadného ničení. Jeho odpověď? Jediné slovo: Campbell!“

Alastair Campbell byl tiskovým mluvčím premiéra, bývalý novinář, který opustil kariéru žurnalisty, aby se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Tonyho Blaira. Jeho rasantní styl při komunikaci s novináři vyvolával konflikty, které se v době, jež ještě neznala twitter, odehrávaly v rovině tiskových konferencí. Campbell využil nejbližší novinářský brífing, aby Gilligana a BBC obvinil z nekvalitní novinářské práce. Gilligan se však nedal a hned další neděli ve stejném Mail on Sunday znovu Campbella napadl.

Tony Blair na vlnách BBC rozhodně odmítl, že by vláda jakkoli upravovala expertní informace. Výbor pro zahraniční politiku Sněmovny vyšetřoval okolnosti vstupu Británie do irácké války. V polovině června si výbor předvolal Gilligana, který zde opakoval svá tvrzení včetně role, kterou při dodatečné úpravě zprávy sehrál Alastair Campbell. Ten ovšem o týden později vše popřel, označil Gilligana za lháře a písemně požádal BBC, aby mu odpověděl na dvanáct otázek týkajících se případu.

Případ byl jasný – byla zde tvrzení proti tvrzení. BBC odmítla prozradit novinářův zdroj, šéf zpravodajství Richard Sambrook Campbellovo chování označil za „bezprecedentní nátlak na BBC z Downing Street.“ Gilligana podpořila i Rada guvernérů BBC a ředitel Greg Dyke oznámil, že BBC se omlouvat nebude.

V této situaci Blairova vláda požádala BBC, aby potvrdila nebo vyvrátila, že Gilliganovým zdrojem byl David Kelly, mikrobiolog a zbraňový poradce Ministerstva obrany. Dříve než BBC mohla odpovědět, vláda „pustila“ do médií jméno doktora Kellyho, který později 15. července před sněmovním výborem popřel, že by s Gilliganem výslovně o úpravě zprávy a o Campbellovi mluvil.

O dva dny později spáchal doktor Kelly sebevraždu a BBC přiznala, že byl Gilliganovým zdrojem. Kelly se stal svým způsobem obětí prestižního souboje novináře a vládního činitele, BBC a vlády, a také obětí vlastní neopatrnosti při neautorizovaném setkání s novinářem. Jeho smrt dostala případ do roviny nezávislého soudního vyšetřování, kterým byl pověřen Lord Hutton. Když v lednu 2004 spatřila světlo světa Huttonova zpráva, která konstatovala „nepodložené obvinění vlády“, protože Gilligan použil informaci z jediného zdroje a ten ji později odmítl potvrdit, nastalo v BBC zemětřesení.

Rezignaci podal předseda Rady guvernérů BBC Gavyn Davies, rezignaci nabídl Radě guvernérů i ředitel BBC Greg Dyke, který očekával, že Rada jeho demisi odmítne, neboť za ním stály nesporné výsledky úspěšného přechodu BBC z analogové do digitální éry. K jeho překvapení však Rada demisi přijala. Andrew Gilligan ještě v lednu opustil BBC, Alastair Campbell opustil úřad tiskového mluvčího o sedm měsíců později.

Ve zpětném pohledu má tento příběh více interpretací. Podle jedné z nich aféra Kelly a její následné vyšetřování přineslo konec nezávislosti BBC, která se od té doby neodvažuje pustit do zásadního konfliktu s vládou. Podle jiné si celou patálii způsobila BBC sama, když projevila nedostatek sebekritické reflexe a ve své pýše a přesvědčení o své neomylnosti slepě hájila práva a jednání svých lidí, i když pro to nebyl důvod.

Což může být někdy poučením i pro dnešní dobu.

Odevzdáno 7.6.2019

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde