Výroční zprávy - zbraň v záloze (Týdeník Rozhlas 33/2019)

Když v listopadu 1991 ministr kultury České republiky Milan Uhde předkládal České národní radě vládní návrh zákona o České televizi, uvedl mimo jiné: „Návrh předpokládá instituci Rady České televize, která by měla být orgánem odborným, jeho působnost má být přesně vymezena a tento orgán má být pokud možno apolitický.“

Vládní návrh předpokládal, že Radu ČT bude jmenovat předsednictvo ČNR, a že odvolávat se budou jednotlivci z vyjmenovaných důvodů, nikoli celá Rada ČT. Při projednávání návrhu zákona poslanci rozšířili volbu radních na celý parlament a vložili do něj možnost odvolání nejen jednotlivců, ale celé Rady ČT, „konstatuje-li ČNR v průběhu šesti měsíců svými usneseními opakovaně, že Česká televize neplní své poslání podle paragrafu 2“, tedy podle paragrafu, který definuje úkoly veřejné služby ČT v oblasti vysílání.

O rok později se dělilo Československo a ČNR ještě před tím, než se přeměnila na Poslaneckou sněmovnu nového českého státu, dodala do transformačního zákona řešícího postavení České televize v nových podmínkách další důvod odvolání Rady ČT větou „pokud Česká národní rada neschválí závěrečný účet Rady nebo opakovaně neschválí zprávu o činnosti Rady". Tedy už nikoli v průběhu šesti měsíců, ale opakovaně. Co znamená slovo „opakovaně“, předvedla Poslanecká sněmovna v březnu roku 2000, když v průběhu jednoho dne odvolala celou Radu ČT a rozhodla se najmenovat Radu novou. Důvod?

Takzvaná Jirákova Rada ČT (Jan Jirák byl předsedou Rady) tenkrát odmítla vyslyšet přání Sněmovny při jmenování nového ředitele televize poté, co bývalý ředitel Jakub Puchalský rezignoval na svou funkci. Dala přednost vlastní volbě, kterou byl právník Dušan Chmelíček, a tím si podepsala rozsudek smrti. Volba nové Rady ČT probíhala plně v režii poslanců smluvní opozice (také zde a zde). Někdejší představy o tom, že na prvním místě by měla být odbornost, byly dávno zapomenuty. Amatérský aktivismus nové Marešovy rady při odvolávání starého a jmenování nového ředitele Jiřího Hodače stál u počátků známé vánoční televizní krize, která přivedla do ulic přes sto tisíc lidí.

Vláda tehdy vyšla vstříc nespokojenosti lidí novelou zákona o České televizi, která rozšířila Radu ČT z devíti na patnáct osob, jejichž kandidaturu už nepředkládali poslanci, ale „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. V konečné fázi však stále rozhodovala a rozhoduje Sněmovna, která si i v novelizovaném zákonu posdělení, nechala možnost odvolání Rady jako celku, „neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti ČT nebo Výroční zprávu o hospodaření ČT“.

Historické ohlédnutí za vznikem zákonů regulujících média veřejné služby jen potvrzuje známou pravdu. Politické strany se vždy snažily uchovat si nástroje kontroly nad veřejnoprávním rozhlasem a televizí. Bránily se ji předat nějakým politicky nezávislým grémiím. U nás tyto nástroje kontroly sice nejsou tak bezprostřední jako na Slovensku, kde ředitele rozhlasu a televize volí přímo parlament. Ale způsob volby a odvolávání členů mediálních rad je stále účinným nástrojem, kterým je možné v případě potřeby prosadit svůj vliv ve veřejnoprávních médiích.

Už více než rok se v programech schůzí Sněmovny objevuje bod „Výroční zpráva o činnosti a o hospodaření ČT v roce 2016“. Více než rok nebyla Sněmovna schopna tento bod projednat. Mezitím přibyly další výroční zprávy ČT za rok 2017 a 2018; k tomu ještě zprávy Českého rozhlasu od roku 2017. Žádná z nich se zatím nedočkala projednání. Taktika je jasná - nechávat si otevřené dveře k možnému zásahu proti médiím veřejné služby, případně k jejich ovlivnění.

Jak se zdá, tento stav bohužel vyhovuje nejen opozičním stranám KSČM a SPD, ale i vládnímu hnutí ANO, které - jak ukázala nedávná epizoda při nominaci člena Rady ČTK - je ochotno s SPD spolupracovat.

Odevzdáno 17.7.2019

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde