Pořady „Vremja pokažet“ a „60 minut“ jsou pořady publicistické a debatní. Protože jsem zhlédl pouze jedno vydání „Vremja pokažet“, troufám si podat zprávu jen o pořadu „60 minut", který jsem sledoval celý týden. Jeho forma nemá daleko k pořadu ČT „Máte slovo“ s tím rozdílem, že se „60 minut“ na stanici Rossija-1 nevysílá jednou týdně, ale v pracovní dny dvakrát denně, a že se zde reaguje na aktuální zprávy či události téhož či předešlého dne.

Podobně jako u pořadu „Máte slovo“, dramaturgickým principem „60 minut“ je střet názorů, konflikt, který pořad oživuje a dělá ho atraktivním. Na rozdíl od Michaely Jílkové oba moderátoři Olga Skabejevová a Jevgenij Popov však mají vyhraněný názor, který vnucují svým diskutujícím a přispívají k tomu, aby oponenti či zastánci nevhodných úsudků byli postupně ukřičeni. Když jsem sledoval téměř týdenní šňůru vysílání „60 minut“, a nacházel zde stejné tváře, začalo ve mně hlodat podezření, že někteří oponenti (Ukrajinec, Polák, ale i politolog Andrej Nikulin, který se Čechů zastává (viz rozhovor s Petrou Procházkovou,) jsou zde nastrčení jako placení aktéři show, kteří zde poslušně plní svoji roli.

Potvrdil mě to jak facebookový status Nikoly Repina, tak rozhovor Josefa Pazderky v DVTV, který každému doporučuji ke zhlédnutí.

Kdyby takový pořad byl vysílán v Česku a měl by mít stejný styl, pak bych si v něm docela dobře dokázal představit moderátory typu Františka Matějky, Břetislava Olšera nebo Jiřího Černohorského, tedy lidi, kteří mají na všechno svůj silný, byť občas povrchní, názor, který se nezatěžuje nějakými nepodstatnými detaily, kritickou reflexí či snahou hledat styčné body prezentovaných tvrzení s realitou.

Protože nová generace novinářů je nepolíbená ruštinou a je schopna komentovat pouze úryvky překládané Nikolou Repinem a některými zpravodajskými servery, pokusím se tyto úryvky dát do souvislostí.

Úterní pořad „Vremja pokažet“ na federálním Prvním kanálu 26. listopadu se Pavlu Novotnému věnoval jen okrajově krátkým rozhovorem s ruskou redaktorkou, v němž Novotný potvrdil svůj záměr nechat v Řeporyjích postavit pomník vlasovcům, nikoli generálu Vlasovovi. Na to pak navázalo hlavní téma pořadu: pomník maršála Koněva v Praze, k němuž se vyjadřoval ze Staroměstského náměstí český politolog Jiří Just. Na jeho vystoupení pak reagoval přítomný historik Spicyn svým neuvěřitelně zvráceným výkladem historie (např. Dubček Brežněva požádal o pomoc…atd.)

Možná v tomto pořadu se vysílal rozhovor, jehož průběh Pavel Novotný později popsal:
„Přijela sem (holka-novinářka-Ruska), měla nějaké otázky, já jsem ji vykoněvoval a zase odjela. A z ruské strany pak dostala evidentně strašně zp*cáno. Za tři dny sem přijela znovu, protože ji chtěla zase jiná televize, a ta holka tady stojí a takhle se jí klepe ruka. Protože se bojí. Ona se normálně bála o svoji existenci.“

Pořad „60 minut“ na kanálu Rossija-1, který je nominálně chápán jako druhý program ruské televize, ve středu 27. listopadu v 12:50 využil rozhovor s Pavlem Novotným k otevření tématu vlasovců a generála Vlasova, přičemž toto téma zabralo většinu pořadu bez Pavla Novotného. Vše se točilo kolem faktu, že vlasovci byli norimberským procesem odsouzeni jako váleční zločinci (historici tvrdí, že v rozsudku nic podobného nebylo), a že postavit zločinci pomník je zločinem a že je to v rozporu s rezolucemi OSN, a že na tento skandál česká vláda nereaguje. Součástí pořadu byl přímý vstup ruské zpravodajky, která v Praze Novotného natáčela.

Tentýž den 27. listopadu v 18:50 dostal pořad „60 minut“ jiné grády, neboť do studia pozvali ruského nacionalistu Vladimíra Žirinovského. Ten si to nejdřív rozdal s Ukrajinou a po půl hodině se opět objevil na obrazovce Pavel Novotný v rozhovoru s ruskou redaktorkou, na což Žirinovský reagoval emotivním výstupem o tom, jak Stalin v roce 1945 chyboval, když z východní Evropy a Německa neudělal okupované sovětské kolonie, které by neměly žádná práva. Po tomto nepřátelskému výpadu situaci trochu uklidnil vstup českého občana Zdeňka Dragouna, který se od Pavla Novotného distancoval.

Po jednodenní pauze v pátek 29. listopadu v 18:50 pořad „60 minut“ vypálil proti Pavlu Novotnému svoji hlavní salvu. Možná proto, že navazoval na čtvrteční prohlášení mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovové (originál zde) obviňující českou vládu „z tolerování trestního přepisování dějin.“ Obrazovka, která rámovala přímý vstup Pavla Novotného do studia ukazovala Novotného ve slipech a uniformách. Teprve tento pořad, v němž opět vystoupil Pavel Novotný, kterého záhy moderátoři přerušili, se dostal do zorného pole českých médií a jejich četných komentářů.

Zatímco zcela první rozhovor s Novotným natáčela s profesionální technikou východoevropská zpravodajka federálního Prvního kanálu, která přijela do Prahy z Rigy, tentokráte přímý vstup Pavla Novotného pro pořad „60 minut“ kanálu Rossija-1 Novotného snímal mobil mladého spolupracovníka v Česku.

Dárek, který poskytl Pavel Novotný ruské propagandě svým chováním, však bylo třeba ještě více využít, a tak se pořad „60 minut“ k tématu vrátil ještě jednou v pondělí 2. prosince v 18:50, tentokráte vyzbrojen šokujícími záběry Novotného z reklamního šotu internetové televize Mall.tv. Novotný přišel na řadu po příspěvku, v němž Amazon.com nabízel upomínkové předměty se zobrazením osvětimského tábora, což mělo být důkazem šířícího se fašismu na Západě. K označení Novotného za fašistu pak už byl jen malý krok.

Reklamní šot internetové televize Mall.tv která začala vysílat před rokem, a která chtěla dryáčnickým způsobem upozornit na nové show Pavla Novotného Extrémní starosta, je uveden slovy „Tohle na Mall.tv neuvidíte.“ Novotný se zde svléká, třese břichem, tancuje a dělá další šaškárny, dříve než mu porota sdělí, že takhle se humor nedělá a hodí na něj pytel a pytel putuje do řeky.

Všechny tyto záběry vytržené z kontextu reklamního šotu byly využity na pozadí diskuse, k níž přispěl také spoluzakladatel Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný. Závěry nahatého Pavla Novotného byly působivé zvláště, když ilustrovaly slova Stanislava Novotného: „V Česku jsou to lidé na okraji, marginálové, které ale podporují neziskové organizace s finančními prostředky od George Sorose…Víme v jakých rukou je většina mainstreamových médií. Novotnému nenápadně nadržují Česká televize a Český rozhlas.“ Pro vysvětlení, proč česká vláda na Pavla Novotného nereaguje, měl Stanislav Novotný tuto odpověď: „Podle mě jsou prostě pod vlivem a bojí se všech těch neziskovek sorosovského typu.“ Ponechávám bez komentáře.

x x x

V záplavě komentářů poněkud zaniklo, jak celá aféra vznikla. Na začátku stojí postava bulvárního excentrika Pavla Novotného, kterého občané obce Praha Řeporyje zvolili starostou obce. Jak se dostal k tématu vlasovců a jejich pomníků, popsal v médiích poprvé server Forum24.cz 15. listopadu. Impulzivní antikomunista, když se dozvěděl, že v roce 1947 chyběly v Řeporyjích peníze na bustu F.D. Roosevelta, okamžitě ji zakoupil. Když se dozvěděl o vlasovcích, okamžitě zareagoval, zvláště poté, co mu bývalý europoslanec Štětina sdělil: „To budou komunisté pěkně nas**ní‘.“ (Jen tak na okraj, dobře informovaní propagandisté stanice Rossija-1 neopomněli Štětinovu podporu Novotného nápadu zdůraznit s tím, že Štětinova babička patřila k zakládajícím členům KSČ).

Úplný počátek je však třeba hledat už na začátku roku, kdy navštívil Řeporyje Pavel Žáček. Status oficiálního facebookového profilu obce Řeporyje 27. prosince oznamuje:
V pondělí 14. ledna se u nás ohlásil pan poslanec PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. (ODS), zakladatel a někdejší mimořádně úspěšný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a respektovaný historik, který sbírá podklady pro svou práci o Vlasovcích, jejichž 2. pluk i se štábem divize prošel 5. 5. 1945 Řeporyjemi. Rádi uvítáme případný zájem některého z místních pamětníků, či jejich potomků, kteří by mohli čímkoli našemu hostu přispět k jeho bádání o Vlasovcích na území Prahy, či přímo v Řeporyjích.

Další status následuje 15. ledna:
„Řeporyjský úřad včera přívítal PhDr. Pavla Žáčka PhD., poslance parlamentu, zakladatele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunism a stranického kolegu pana starosty.
Řeporyje zvažují, že formou pamětní desky připomenou večer 6. 5. 1945, kdy se zde ubytovali generálové Vlasov (zdravotní středisko, tehdy vila) a Buňačenko (dům, kde je dnes lékárna u staré školy) a při poradě, zřejmě na zahradě dnešního střediska, rozhodli o útoku na vnitřní Prahu, což naprosto zásadně ovlivnilo průběh pražského povstání, jak řekl pan Žáček "O osudu Prahy se fakticky rozhodlo v Řeporyjích."

Všimněte si – ve hře je zatím pouze pamětní deska. Ovšem události nabraly spád v listopadu, když se v Domě národnostních menšin v pražském Kaiserštejnském paláci ve dnech 14-16. listopadu sešla "Mezinárodní konference k 75. výročí vyhlášení pražského manifestu KONR" s referáty českých historiků Pavla Žáčka a Tomáše Jakla. (Skupinové foto ukazuje asi 25 účastníků).

Na vytištěném programu konference se uvádí, že třetí den její účastníci pojedou na Olšany a odtamtud se přesunou do Řeporyj, kde před obědem ve zdejším Pivovaru Řeporyje se plánuje "prohlídka místa, kde se plánuje vybudování památníku vojákům ROA."

A teď babo raď. Měla to být jen pamětní deska, nebo se mezitím plány rozvinuly do postavení samostatného pomníku? Události dal do pohybu nejen článek ve Forum24.cz 15. listopadu, ale také tweet Pavla Novotného z předchozího dne odkazující na konferenci s tímto textem:
“Přednesl jsem tu projev. O tom, proč Řeporyje bez debat o historických kontroverzních našly místo pro první pomník Vlasovců v ČR. Příští rok bude stát. Důvodu máme dost. Vlasov i Buňačenko u nás mimochodem v noci na 6. 5. přespali. První v ČR bude. To se komunisti poserou.“

Vše, co následovalo, je známé. Ruské velvyslanectví reagovalo – na program konference? nebo na Pavla Novotného? - prohlášením z 25. listopadu. Hozenou rukavici ochotně zdvihl Pavel Novotný teatrálním dopisem Vladimíru Putinovi, který 27. listopadu doručil na ruskou ambasádu. To už byl natočen a vysílán jeho první rozhovor a tisková mluvčí ruského MIDu se chystala ve čtvrtek 28. listopadu pronést prohlášení na pravidelném brífingu o „děsivé zprávě z Prahy.“

Jak si čtenář mohl všimnout, snažím se celou tuto událost popsat bez hodnotících přívlastků. A tak mohu jenom zopakovat, co už jsem napsal v komentářích ke dni:

Reakce českých médií a sociálních sítí opět odhalila starou známou pravdu: kvůli spřízněnosti názorů jsme ochotni tolerovat nehoráznosti jejich nositele, a zapomenout na všechny přešlapy a excesy, kterých se kdy dopouštěli a dopouštějí. Což platí pro politickou scénu od úrovně starosty obce až po funkce nejvyšší. Nebo dělá ostudu České republice v zahraničí jen řeporyjský bulvární excentrik, který by se měl rozhodnout, jestli chce být odpovědným lokálním politikem nebo hvězdou televizní show?

Plně souhlasím s komentářem na iDnes Pyrrhovo vítězství, Novotný udělal radost ruské propagandě. Podobně se vyjádřil i Josef Pazderka, přestože Novotného postoj víceméně schválil. Kdybych neměl jiné informace, než ty z ruské televize, možná také já bych byl dnes přesvědčen, že ke Koněvovu pomníku v Dejvicích se už už blíží stavební jeřáb, a na jeho místo se už už sune socha generála Vlasova.

K tomu pak dodávám povzdech nad médii, pro něž sledovanost, reklama a zisk je nade vše, takže neznají žádné zábrany a exotům typu Pavla Novotného snažícím se upoutat pozornost za každou cenu poskytují pozornost a prostor, který si – už kvůli úrovni jejich jazyka a způsobu vystupování – nezaslouží. Namísto, aby zůstali uzavřeni v hranicích svých extrémních názorových bublin, dostávají se do mainstreamu a pomalu se stávají normou.

A také mi chybí novinář, který by mi místo hodnotících soudů sdělil jednoduchý fakt: jaký návrh budou zastupitelé obce Řeporyje 16. prosince projednávat, jaký to bude pomník – pamětní deska nebo nějaká socha, jestli socha, kde bude stát? Jenomže to bych asi chtěl od novinářů, kteří se dnes více zajímají o názory než o fakta, příliš.