BBC se musí uskrovnit (Týdeník Rozhlas 3/2020)

Někteří britští penzisté se letos 1. června dočkají nepříjemného překvapení. Až do letošního roku všichni občané starší 75 let byli – díky rozhodnutí Blairovy vlády z roku 1999 – osvobozeni od rozhlasového a televizního poplatku, který je příjmem veřejnoprávní BBC, a kterému se tady říká „licence fee“ nebo „TV licence“. Ušlý příjem za tyto „licence zdarma“ udělované seniorům doplácel BBC stát.

To všechno skončilo přijetím nové Charty a Dohody, dvou základních dokumentů BBC, jejichž platnost od 1. ledna 2017 přinesla dvě zásadní změny, které prosadila tehdejší konzervativní Cameronova vláda snažící se o úspory vládních výdajů.

BBC napříště nemá dostávat ze státního rozpočtu peníze na provozování služby BBC World Service, a rovněž mají skončit dotace, kterými vláda platila BBC ušlý příjem za osvobozené domácnosti seniorů. Následné vyjednávání přineslo některé kompromisy, takže provoz World Service BBC dnes sice hradí ze svých prostředků, ale stále od státu dostává některé zdůvodněné, účelové a časově limitované dotace na konkrétní projekty.

Také krácení státní náhrady za ušlé poplatky u seniorů, která s 750ti miliony liber ročně tvořila téměř pětinu rozpočtu BBC, probíhalo postupně; definitivně končí až letos.

Aby výpadek v rozpočtu nebyl tak hrozivý, BBC se rozhodla, že na jedné straně bude i nadále poskytovat licence zdarma seniorům starším 75 let, ovšem jen těm, kteří mají nárok na tzv. „pension credit“, což jest sociální dávka, na níž mají nárok důchodci s příjmem nižším než 167,25 liber týdně. V praxi to bude znamenat, že dvě třetiny seniorů, něco kolem tří milionů domácností, budou muset na osvobození od licenčního poplatku zapomenout a od 1. června do svých výdajů zakalkulovat 154,5 liber ročně, našich 385 Kč měsíčně.

Není to jediná nepříjemnost, která BBC potkala. Vítěz nedávných prosincových voleb Boris Johnson se v zápalu předvolební kampaně několikrát kriticky vyjádřil o BBC a zpochybnil její financování „licenčním“ poplatkem. Pravda, po volbách toto téma z jeho repertoáru populistických slibů vymizelo, protože BBC jako nezávislý poskytovatel veřejné služby je součást britské kulturní tradice, jejíž ohrožení by mohlo u široké veřejnosti narazit.

Ovšem Boris Johnson se dotkl citlivého místa, kterým je kriminalizace neplacení poplatku. Ve Velké Británii totiž stále platí nejen konstrukce poplatku odvozená od vlastnictví přijímače, ale pro jeho vymáhání se využívají rozsáhlé zákonné pravomoci, včetně možnosti na základě soudního rozhodnutí provádět kontrolu uvnitř bytu a podávat následné žaloby. Studie zpracovaná před pěti lety uvedla, že kdyby se upustilo od takového přísného postupu, BBC by tratila ročně 200 milionů liber.

S problémem, jak vysvětlit televiznímu divákovi, že má platit veřejnou službu jenom z toho důvodu, že vlastní televizní přijímač, se dnes – v době digitálního vysílání, kabelu, satelitu a internetu s desítkami až stovkami televizních kanálů – potýká více evropských států. Některé z nich zastaralý „licenční“ či „koncesionářský“ model poplatku změnili na solidární platbu mající povahu specifické daně nebo platby z každé domácnosti tak, aby se zajistila stabilita a nezávislost veřejnoprávních médií.

Když si před pěti lety britský parlament nechal zpracovat studii, zda neopustit „licence fee“, poplatek reformovat a změnit způsob jeho vymáhání, poslanci nakonec nechali vše při starém. Nad ochotou hledat rozumné řešení převážil strach ze změny, která by – v případě, že by se použil německý model sazby z každé domácnosti – mohla vyvolat podobné reakce jako kdysi daň z hlavy navrhovaná Margaret Thatcherovou.

A tak se – bohužel nejen v Británii – ve věci poplatku stále nic neděje, což otevírá prostor všem populistům, kteří poukazují na to, že zdůvodňovat jeho placení pouze a výhradně vlastnictvím přijímače dnes už postrádá logiku. Odevzdáno 8.1.2020

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde