Zpráva kvapná, ne vždy platná (Týdeník Rozhlas 13/2021)

Nebylo to poprvé, co se v médiích rozšířila zpráva o smrti osoby, která byla naživu. V úterý 2. března odpoledne české zpravodajské servery publikovaly zprávu odkazující na prémiový obsah deníku Blesk, který před polednem zveřejnil informaci, že bývalého hradního protokoláře Jindřicha Forejta převezli do nemocnice s krvácením do mozku.

Večer ve čtvrt na osm však bylo všechno jinak. Namísto titulků „Protokolář Forejt měl mrtvici, leží v nemocnici“ se objevily titulky nové: „Smutná zpráva z nemocnice. Forejt zemřel.“ Text se stejným poselstvím se promítl i do spodních řádek právě vysílaných televizních zpráv. Na sociálních sítích se začaly objevovat první reakce a projevy soustrasti. Svět digitalizované síťové komunikace znovu prokázal schopnost během několika minut rozšířit do kyberprostoru sdělení přístupné všem, kteří jsou napojeni na internet.

Krátce nato se však ozval ředitel motolské nemocnice, že Jindřich Forejt se sice po mrtvici nachází ve vážném stavu, ale že je naživu. A tak se ještě před osmou hodinou rozlétla z České tiskové kanceláře zpráva likvidující předchozí „fleš“ o Forejtově smrti: „Nepoužívejte, prosím, tuto zprávu. Informace se podle nového zjištění ČTK nezakládá na pravdě.“ Následovalo hromadné mazání titulků a předchozích zpráv.

Jak všechno vzniklo? A dalo se tomu zabránit? I když v průběhu odpoledne oznámená Forejtova hospitalizace mohla vyvolávat některé obavy a spekulace, zpráva o jeho údajné smrti se do médií rozšířila až poté, co zprávu vydala agentura ČTK. Ta svůj omyl později vysvětlovala tak, že informaci získala ze dvou hodnověrných zdrojů. Jedním byl bývalý ministr kultury Daniel Herman, který smrt Jindřicha Forejta oznámil na Twitteru současně se svou kondolencí. Druhým byla bezprostřední reakce hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, který ze svého oficiálního účtu vyzval k modlitbě za Jindřicha Forejta „jenž opustil svět“. Proti tomu však se dá namítnout, zda reakci z Hradu, z někdejšího Forejtova pracoviště, bylo možné považovat za druhý nezávislý zdroj. Nedalo se přece vyloučit, že Jiří Ovčáček prostě jen převzal Hermanovo konstatování, aniž by si ho prověřil.

Uvedený případ může posloužit jako názorný příklad, jak se nevyplácí podceňovat osvědčené zásady žurnalistické profese. Tlak na rychlost a aktuálnost informací v médiích je dnes mimořádný. Každý chce být první, nechce se nechat zahanbit sociálními sítěmi, pod jejichž vlivem média pracují. Každé další prověřování zdržuje. Také proto se občas přivřou oči nad zásadou dvou nezávislých zdrojů s tím, že se spolehneme na důvěryhodnost jednoho respektovaného zdroje. Jak ukázal Forejtův případ, někdy se to nevyplácí.

Média v této souvislosti uváděla podobná pochybení doma i ve světě. V roce 1995 se Jaroslav Foglar z rozhlasového vysílání dozvěděl, že zemřel. Zprávu vydala v neděli 21. srpna odpoledne ČTK na základě informace spisovatelova přítele, který ji údajně získal na interním oddělení Thomayerovy nemocnice. Přitom osmaosmdesátiletý autor byl v péči infekčního oddělení. Stačilo zavolat do nemocnice.

Z jiného soudku jsou nehody způsobené nepozorností a technickou závadou. Takhle v roce 2013 unikly z počítačového systému CNN desítky připravených nekrologů, včetně exprezidenta Reagana. Vloni v listopadu se totéž přihodilo webové stránce Radio France International. Mezi stovkou nekrologů byl i ten pro britskou královnu Alžbětu.

Něco podobného se stalo ČTK v roce 1998. Prezident Václav Havel tehdy ležel v nemocnici v Innsbrucku v kritickém stavu po operaci prasklého tlustého střeva. Když v úterý 28. dubna profesor Bodner oznámil, že stav pacienta je uspokojivý a bude moci vrátit se do Prahy, deset minut poté se do internetového servisu ČTK dostala zpráva o Havlově smrti s nekrologem. Stalo se to tak, že ČTK převáděla připravené texty z pohotovostní polohy zpět do archivu a „během přesunu se nedopatřením ocitly na 27 minut v části databáze přístupné několika klientům“. Kdo si vzpomíná na rok 1998, těch klientů na internetu naštěstí nebylo příliš, proto se na veřejnost nic nedostalo.

odevzdáno 11.3.2021

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde