Kauza Hamáček - bude muset Kroupa vyložit karty na stůl?

Od včerejška tady máme další mediální kauzu – článek Seznamu zprávy s klikbajtovým titulkem “Svědectví: Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků“.

O kvalitě některých investigací Janka Kroupy si myslím své. V dnešním podcastu Vinohradská 12 znovu zopakoval svoji mantru: „Já jsem investigativní novinář a mám to odhalit a zveřejnit.“ Tedy já nic, já muzikant. Jenomže on kromě odhalování a zveřejňování v zájmu prodejnosti svých materiálů často účelové interpretuje, manipuluje a jako u případu Morava z roku 2008 (podrobnosti zde a tady) dokonce klade politikům pasti, což novináři podle mého názoru nepřísluší.

Jsem zvědav, jak bude Kroupa dokládat svá tvrzení: „podle řady svědků chtěl do Moskvy odjet s plánem vyměnit mezinárodní skandál související s útokem za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost, že by se v Praze uskutečnil vrcholný politický summit Joe Bidena a Vladimíra Putina.“ A také: “vicepremiér Hamáček se podle sdělení několika zdrojů, které další zdroje potvrdily, rozhodl k velmi problematickému kroku. Nabídnout Rusku dohodu, která zněla: v Česku bude kauza potichu odložena, Rusové výměnou za to dodají milion dávek Sputniku V a ruský prezident Vladimír Putin se v Praze sejde s americkým protějškem Joe Bidenem.“

Vystupuje zde „řada svědků“ a „další zdroje,“ všichni samozřejmě anonymní. Dnes oznámil místopředseda vlády a ministr vnitra Hamáček, že bude autory článků žalovat pro pomluvu, šíření poplašných zpráv a poškození cizích práv. Kromě toho chce podat civilní žalobu na vydavatele se žádostí o odškodné ve výši deseti milionů Kč.

Dostanou-li se tyto kauzy skutečně před soud, jsem zvědav, jak anonymitu svých zdrojů Kroupa uchrání. Pravda, náš tiskový zákon anonymitu zdroje dosti silně brání, nicméně záleží také na soudu, jak uplatní výjimku paragrafů 366 až 368 trestního zákoníku, jak například vyloží trestný čin „nadržování.“ Protože dle tiskového zákona ochrana zdroje neruší „povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin.“ Mám pocit, že šéfredaktor Jiří Kubík a Janek Kroupa se svými sebevědomými prohlášeními až příliš spoléhají na to, že soudci se zatím k využití této výjimky neodhodlali.

Také jsem zvědav, zda a jak se Jan Hamáček dostane ke svým milionům. Obávám se, že se příliš nepoučil ze špatných zkušeností svého předchůdce v čele ČSSD Miloše Zemana. Ten před dvaceti lety 22. října 2001 na tiskovce po zasedání vlády oznámil, že ,„Vláda se dnes na svém zasedání rozhodla podat trestní oznámení (…) na týdeník Respekt, jehož šéfredaktor pan Petr Holub dnes obvinil vládu jako kolektivní orgán (…) z korupce. Členové vlády (…) se budou domáhat příslušné finanční náhrady, aby Respekt konečně zanikl.“

Podle Zemana měl každý ze 17ti členů vlády žádat náhradu za nemajetkovou újmu po 10 milionech Kč celkem tedy 170 milionů Kč. K takové žalobě však nikdy nedošlo. Když Respekt odmítl uveřejnit omluvu, podnět k trestnímu stíhání podal jen Úřad vlády, a to podle § 206 Trestního zákona „Pomluva“. Ministr Grégr pak přidal samostatný podnět podle § 154 „Útok na státní orgán“. Petr Holub kontroval trestním oznámením podle § 198a „Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“. V únoru 2002 však státní zástupce všechny podněty odložil.

Co se týče historických precedentů, mohu nabídnout odkaz na spor britské vlády s redaktorem BBC, který pro BBC nedopadl dobře. Mám na mysli případ Kelly z roku 2003 o údajném falšování vládních zpráv o Iráku, který jsem kdysi komentoval s titulkem Když médiím chybí kritická sebereflexe. Celý případ a jeho chronologii jsem podrobně popsal ve zvláštním textu.

Slepou uličku "tvrzení proti tvrzení" vláda tehdy nakonec vyřešila tím, že sama vypátrala zdroj redaktora BBC Andrew Gilligana – doktora Kellyho. Ten pak spáchal sebevraždu, neboť si byl vědom, že při kontaktu s novinářem, jenž jeho vyjádření využil a zneužil, porušil vnitřní předpisy.

Jaké štěstí, že u nás si takové věci k srdci příliš nebereme.