Na co si posvítí nová vláda (Týdeník Rozhlas 2/2022)

Jeden z odstavců koaliční smlouvy podepsané pěti stranami, které utvořily novou českou vládu, má nadpis „Svobodná a transparentní média veřejné služby.“ Deklarují se v něm tři cíle: zajistit financování vysílání veřejné služby, zapojit do jmenování mediálních rad veřejnoprávních médií vedle sněmovny také senát, a podrobit hospodaření České televize, Českého rozhlasu a ČTK kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.

Na první pohled jsou to cíle jednoduché, které však budou vyžadovat novelizaci nejméně pěti zákonů. Nejjednodušší by mohlo být plnění třetího bodu – zajistit dohled NKÚ nad hospodařením s veřejnými prostředky. Možná i splnění druhého cíle by nemuselo být velkým problémem, zvláště když v Radě ČT je šest neobsazených míst, Radě ČRo chybí jeden člen a druhý by se měl volit letos v červnu. V Radě ČTK by nebylo od věci nahradit senátními kandidáty některé radní, kteří svými vrtochy jednání Rady často blokují. A tak nejtěžším oříškem k rozlousknutí bude cíl první: navýšení tzv. koncesionářského poplatku, případně jeho nahrazení nějakým specifickým poplatkem či daní.

Je chvályhodné, že vláda se rozhodla věnovat problémům médií veřejné služby, její program však neřeší problémy zastaralé mediální legislativy. Česká republika patří v EU mezi devět hříšníků, kteří mají více než roční zpoždění při implementaci zásad novelizované směrnice EU o audiovizuálních mediálních službách z roku 2018 do národní legislativy.

Ta není nijak jednoduchá. V posledních třiceti letech u nás vznikl komplikovaný soubor mediálních zákonů, z nichž pět se týká vysílání a online audiovizuálních služeb: jsou to zákony o provozování rozhlasového a televizního vysílání, o České televizi, o Českém rozhlase, o rozhlasových a televizních poplatcích a také zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.

Zmíněná směrnice EU, která nově upravuje pravidla provozu platforem pro sdílení videí, mohla být příležitostí, jak při jejím zavádění českou legislativu zjednodušit a zmodernizovat. Jako v Německu, kde vloni vytvořili jeden velký střechový mediální zákon, do něhož se vejde rozhlasové a televizní vysílání, pravidla pro média veřejné služby i veškeré audiovizuální služby na internetu. U nás se však zvolil systém dodatků ke stávajícím právním normám.

Buďme však realisté. Je otázkou, zda takový zákon mohl vzniknout za minulé menšinové vlády, a zda i dnes by se ho podařilo protlačit v novém parlamentu, který musí řešit důležitější problémy. A tak nezbývá, než koalici pochválit, že se rozhodla řešit alespoň problémy spojené s provozem médií veřejné služby, které chce podporovat. Když nebude pršet, snad alespoň bude kapat.

odevzdáno 29.12.2021

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde