V životě jsem se ocitl jak v roli redaktora, který nastavuje mikrofon, tak v roli zpovídané osoby, která musela odpovídat. Také proto se dokážu vcítit do obou rolí aktérů mediálních soubojů odehrávajících se na obrazovce.
Jak do role moderátora, který neklidně hlídá vymezený čas a setká se s člověkem, jehož proud řeči se nedá zastavit. Tak do role zpovídané osoby, která nervózně vyčkává, jakou další otázku mu redaktor položí. V poslední době soucítím spíše s těmi zpovídanými na zpravodajských kanálech, kteří někdy musí čelit nadbytečným otázkám, protože zbývající čas do příštího reklamního bloku nebo do začátku nových zpráv je třeba nějak vyplnit.
Často se to stává ve formě „Jak vnímáte to či ono… tu či jinou událost.“ Přiznám se, že jsem na tohle „vnímání“ mírně alergický, zvláště když si představím, že bych podobné otázce musel čelit sám. Vnímání totiž považuji za soukromou sféru, do které nikomu nic není. A nevím, proč redaktor chtěje ze mne vydolovat nějakou myšlenku se jednoduše nezeptá: „Co si myslíte o…?“ nebo „Jaký je váš názor na…?“
Využil jsem monitoring médií společnosti Newton a zjistil, že v České televizi se v roce 2020 vyskytlo 275 zpravodajských pořadů, v nichž se objevila otázka „jak vnímáte?“ V roce 2021 počet těchto pořadů vzrostl na 311, přičemž zmíněná otázka v pořadech padla často vícekrát. Rekord drží Události komentáře 23. dubna 2021, v němž se redaktor na vnímání zeptal dvanáctkrát. Aby to nebylo ČT líto, vyfiltroval jsem statistiku i pro CNN Prima News: za loňský rok 127 pořadů s otázkou na „vnímání.“
Jestliže dnes se k médiím vyjadřuji z osobní perspektivy konzumenta médií, pak si ve svém jazykovém koutku postěžuji ještě na jedno módní slovo: „dechberoucí“. Objevilo se po roce 1989, když do té doby slovníky překládaly anglické „breathtaking“ nebo německé „atemberaubend“ souslovím „beroucí dech.“
Opět jsem si vzal na pomoc monitoring médií Newton, abych v jeho záznamech zjistil, že zcela poprvé použil kalk „dechberoucí“ týdeník Reflex v březnu 1997. Ne, že by se autorům recenzí a reportáží dech nedostával už dříve. Bylo to však zřídka a ve dvou slovech: dech beroucí. Tento způsob přepisu anglického breathtaking v médiích převládal až do roku 2009, kdy používání slova „dechberoucí“ v médiích začalo raketově růst. V roce 2010 se vyskytlo v necelé pětistovce monitorovaných článků, vloni jejich počet převýšil šestitisícovou hranici.
Jak vnímám slovo „dechberoucí“ v českém jazyce? Souhlasím s některými češtináři, pro něž je tohle slovo „pichlavým kaktusem vloženým do hezky sestavené a pevně svázané kytice české věty.“ Zvláště když se objevuje i tam, kde by se dalo použít „úžasný,“ „závratný,“ „ohromující.“
odevzdáno 8.2.2020
Post scriptum
Protože při psaní do Týdeníku Rozhlas jsem omezen předepsaným rozsahem 2600 znaků, nemohly se do něj vejít rešerše, které se staly podkladovými materiály pro výše uvedený text.
První tabulka uvádí frekvenci používání otázky "jak vnímáte" ve zpravodajských a publicistických pořadech ČT1 a ČT24 při porovnání let 2020 a 2021. Pokusil jsem se také spočítat, jak často který redaktor/moderátor uvedenou otázku používá. Přičemž jsem si vědom, že vzájemné porovnání jednotlivých redaktorů má pouze omezenou vypovídací hodnotu, neboť logicky ten, který se objevuje na obrazovce častěji, má více příležitostí otázku použít, než ten, který se v monitorovaných zpravodajských a publicistických pořadech (Události, Události komentáře, Interview 24) objevuje jen sporadicky.
Další graf se týká všech českých Newtonem monitorovaných médií, v nichž se objevilo slovo "dechberoucí." Pokusil jsem se vyřadit duplicity, které vznikají tím, že daný článek je monitorován Newtonem vícekrát (tištěné + internetové vydání, regionální mutace). Možná, že jsem při tom občas něco přehlédl, takže čísla nemusí být vždy naprosto přesná, ale odhaduji svoji chybovost na maximálně pět procent, což příliš neovlivní celkový pohled na stále rostoucí trend.
Je pravděpodobné, že "dechberoucí" proniklo do médií možná už dříve, než ho zachytil monitoring Newtonu, který zcela první výskyt zaregistroval v roce 1997 (2x), pak v roce 1998 (1x) a v roce 1999 (2x).
Na grafu je zajímavý pokles užívání slova "dechberoucí" v médiích v covidovém roce 2020. Vysvětlení je jednoduché: čeští žurnalisté neměli po ruce dostatek filmů, divadelních představení, koncertů nebo sportovních událostí, které by jim dávaly příležitost k dechberoucím adjektivům. Protože - jak uvádějí odborné studie - v naprosté většině jako "dechberoucí" označují své dojmy recenzenti kulturních akcí, pak sportovní redaktoři a také cestopisci popisující své zážitky.