| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 22. 2. 2022 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Pokus o vádemékum o Ukrajině dne 22. 2. 2022
Před týdnem Petra Procházková a Jan Wirnitzer v Deníku N představili sedm variant, jak se může dále vyvíjet ukrajinská krize.
Včera ruský prezident Putin zvolil tu čtvrtou: uznal republiky vytvořené ruskými separatisty v Doněcké a Luhanské oblasti a včera večer do nich napochodoval se svými vojáky, kteří mají "zabezpečit mírové funkce," samozřejmě na žádost místních separatistů.
Tím definitivně padly minské dohody. Když ta první ze září 2014 zkolabovala, uzavřela se v únoru 2015 druhá, která se však nikdy plně nerealizovala, také kvůli neschopnosti dohody mezi separatisty a Kyjevem, a kvůli absenci přijatelných ukrajinských zákonů o samosprávě východních regionů.
Skončily také spekulace o datu - údajně 16. února - a o rozsahu invaze, které se před jedenácti dny dostaly do médií přes list Politico, týdeník Spiegel a další zdroje.
Včerejší Putinův projev (v ruštině zde, v angličtině tady) se pozoruhodným způsobem ponořil do dějin. Například, že za všechno může Lenin, který pod tlakem nacionalistů odtrhl Ukrajinu od Ruska a vytvořil ji jako samostatný státní útvar v rámci SSSR. Toto zpochybňování legitimity ukrajinského státu kontrastuje se situací v roce 1945, když Ukrajina a Bělorusko vstoupily do nově založené OSN jako samostatné členské státy. Podrobná analýza projevu včetně jeho rozporů je v Deníku N.
Kdo má zájem, může si prohlédnout uznávací dekrety pro Doněck a pro Luhansk, které mají shodný text, včetně posledního článku o žádosti směřující k Ministerstvu obrany Ruské federace o zajištění mírotvorných funkcí v těchto oblastech.
K pochopení, jak se vše postupně vyvinulo, mi pomohl rozhovor s finským prezidentem Niinistem ve Spieglu, který jsem v české verzi zařadil do čtenářského deníčku Louče.
Stručně: Evropa zjistila, že pro USA již není prioritou, hlavní je teď Čína, a proto vloni odstartovala debatu o bezpečnosti kontinentu, států NATO a EU. Putin využil příležitosti (a možná také oslabení USA a nejednoty EU), aby do této debaty vstoupil se svými požadavky. Jak řekl Niinistö: "vycítil příležitost a chtěl ji využít, aby udělal to, co již dlouho nosil ve své hlavě."
To "v hlavě" vyjádřil před tím již vícekrát: V Mnichově 10. února 2007 (video, rusky, anglicky), na diskusním fóru Valdaj 24. října 2014 po obsazení Krymu (v ruštině, v angličtině) nebo vloni v dubnu před Státní dumou (v ruštině, v angličtině) a v dalších vystoupeních. Například, že rozpad SSSR byl geopolitickou katastrofou (Valdaj), kterou je třeba napravit.
(Dodatek 5/2022: Jak připomíná souhrnný materiál Petra Koubského o Rusku v Deníku N, rozpad SSSR jako "geopolitická katastrofa" se v Putinově projevech objevila už v 25. dubna 2005: zde v ruštině, tady v angličtině.)
Prosincový katalog požadavků - Ukrajina bez NATO a EU, návrat NATO ke stavu před 27. květen 1997 (tehdy byla podepsána Základní dohoda o vztazích mezi Ruskem a státy NATO), a zákaz rozmístění raket středního doletu poblíž hranic - podrobně okomentoval Michael Romancov, který zde uvádí odkazy na dva dokumenty, jež tyto požadavky vůči USA a NATO obsahují. Jsou to:
Rusko si muselo být vědomo toho, že některé jeho požadavky jsou nesplnitelné. Také proto odpověď nemohla být kladná, což ruské ministerstvo zahraničí 17. února, tedy před pěti dny, v následné korespondenci okomentovalo tak, aby vytvořilo vlastní obraz nepochopeného mírotvorce. To vše zřejmě podle předem připraveného scénáře, který vyvrcholil včera.
Ale jak se vyjádřil finský prezident Niinistö: "I když sankce budou mít jistě velký dopad na ruskou ekonomiku, především v dlouhodobém horizontu, Rusko je ochotno zaplatit vysoké ceny za to, co považuje za důležité."
Otázkou je, jakou cenu bude ochotna platit Evropa. Například jak dlouho vydrží německé rozhodnutí zastavit uvedení do provozu plynovodu Nord Stream 2.
Perlička na konec: ruské ministerstvo zahraničí dnes v poledne zveřejnilo oficiální prohlášení k uznání samostatnosti Doněcké a Luhanské republiky. Hned ve třetím odstavci se říká, že "Toto rozhodnutí prezidenta Ruska bylo diktováno především humanitárními ohledy, touhou chránit civilní obyvatelstvo DLR a LLR, včetně stovek tisíc ruských občanů, před reálnou hrozbou pro jejich životy a bezpečnost, kterou představuje současný ukrajinský režim, který neopouští pokusy řešit „problém Donbasu“ silou."
x x x
Dodatek 23.2.: Po přečtení blogu Tomáše Glance o Ukrajině na Aktuálně.cz přidávám k vádeméku ještě odkaz na Putinův esej "O historické jednotě Rusů a Ukrajinců" (zde v ruštině, v angličtině) z 12. července 2021.
Kromě toho byl dnes publikován zajímavý rozhovor s Petrem Drulákem.
Viz např.: Samozřejmě je pravda, že vzhledem k atmosféře roku 1990 neexistoval žádný závazek. Bylo to natolik mimo realitu, že nebylo potřeba nic oficiálně sepisovat. Proto mají pravdu ti, kdo říkají, že žádný závazek o nerozšiřování NATO nebyl porušen, ale Rusové mají také pravdu, když říkají, že to Západ slíbil. (...) Pak bohužel přichází rok 2008 a fatální chyba, kdy Bushova administrativa spolu se středo- a východoevropskými státy včetně České republiky protlačila na bukurešťském summitu perspektivu otevřených dveří vůči Ukrajině a Gruzii. Oponovaly tomu tehdy Německo a Francie. (...) Bukurešťský summit z roku 2008 je fatální chyba Západu."
V rozhovoru pro Český rozhlas, který byl zveřejněn 21. února několik hodin před Putinovým projevem a invazí, ukrajinista David Svoboda předpověděl Putinovu akci a o minských dohodách řekl:
"Já bych řekl, že první, co uslyšíme, je, že minské dohody končí. To je, byť to může znít až bizarně v této temné atmosféře, celkem dobrá zpráva, protože minské dohody nikdy neměly zavazující charakter.
Mezinárodní smlouvy byly vykládány dvojznačně, byly zřejmě úmyslně napsány dvojznačně a byly od začátku podvodné. Rusko jako strana války, konfliktu, se tam tváří jako nezúčastněný, v distanci stojící pozorovatel. Zároveň se vedly spory o to, jakého stupně autonomie a samosprávy se těmto celkům má dostat."