Nepovedený vtip (Týdeník Rozhlas 14/2022)

Nedávná návštěva českého premiéra na Ukrajině zastínila v českých médiích jinou událost stejného dne. Když 15. března Petr Fiala v Kyjevě seděl tváří v tvář ukrajinskému prezidentu Zelenskému, tisíce kilometrů odtud mimořádně svolané Parlamentní shromáždění Rady Evropy rozhodlo, že Rusko už nemůže být nadále členem Rady Evropy.

Marná byla snaha ruského ministerstva zahraničí, které těsně před hlasování doručilo do Štrasburku prohlášení, že z Rady Evropy vystupuje, protože "pod vlivem EU a NATO se Rada Evropy stala nástrojem protiruské politiky." Rusko tak chtělo aktivovat proceduru dobrovolného odchodu, která by nenesla pečeť ostudného trestu. Nebylo to nic platné. Ministerský výbor Rady Evropy rozhodl, že členství Ruska 16. března končí, a dodal patřičné zdůvodnění.

Bohužel, ne všichni naši občané vědí, jaký je rozdíl mezi Radou Evropy a Evropskou unií, nemluvě o Evropské radě jako vrcholném orgánu EU. Například istanbulskou úmluvu o ochraně genderu považují za další výmysl perfidního Bruselu, aniž tuší, že uvedený dokument vznikl jinde, ve Štrasburku, v Radě Evropy, v organizaci sdružující 46 evropských států, u jejíhož vzniku stál v roce 1949 Winston Churchill.

Tehdejší pokus o evropskou integraci na základě společně sdílených demokratických hodnot přežil do dnešních dnů, přestože vlajku evropské integrace převzala a prostřednictvím hospodářské spolupráce realizovala Evropská společenství a Evropská unie. Jedním z důvodů, proč Rada Evropy existuje do dnešních dnů, jsou nejen její odlišná pravidla – členské státy si uchovávají svoji suverenitu, dobrovolně respektují přijaté úmluvy, o nichž rozhoduje shromáždění složené z poslanců domácích parlamentů a výbor ministrů zahraničí – ale také a především její zaměření na problematiku lidských práv a svobod.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 je základním dokumentem, jehož respektování je podmínkou členství RE. Vychází z něj i rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ESLP, k němuž se mohou odvolat občané členských zemí, kteří se domnívají, že při hájení svých práv se doma nedočkali dostatečné ochrany.

Když se Rusko v roce 1996 stalo členským státem RE, přijalo a akceptovalo – přinejmenším formálně – všechny zásady Úmluvy, včetně zrušení trestu smrti. Teď jeho členství končí. Při této příležitosti ruská strana prohlásila, že odchod z RE, kterého nelituje, „nebude mít vliv na práva a svobody ruských občanů“ protože ruská ústava jim prý poskytuje stejné záruky jako Úmluva.

Kdyby to nebylo k pláči, dalo by se to považovat za nepovedený a dosti špatný vtip. Stačí sledovat současnou situaci médií v Ruské federaci a porovnat ji s článkem 10 Úmluvy o svobodě projevu.

Odevzdáno 22.3.2022

---

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde

---