Příčina tragédie - zkreslené vnímání (Týdeník Rozhlas 21/2022)

Obraz světa, který nám zprostředkovávají média, nikdy nebude celostní ani dokonalý. Vždy bude částečný, vždy bude zobrazovat jen výsek reality ovlivněný nejen autory mediálních sdělení, ale také čtenáři, posluchači, diváky, uživateli internetu, kteří se rozhodují, co si z množiny dostupných sdělení vyberou.

Množství informací, které nám dnes nabízí svět médií a internetu, nezaručuje, že se dobereme pravdy o dějích, které nás obklopují, pokud nejsme schopni informace vyhodnotit, zařadit do souvislostí, a doplnit je vlastními životními zkušenostmi.

O fenoménu kognitivního zkreslení bylo napsáno mnoho teoretických prací. Uvádějí jeho četné formy, které při zpracování informací vedou k mylným závěrům. Ať už kvůli osobním předsudkům, chybějícím zkušenostem, nedostatečnému vzdělání, podléhání stereotypům, nebo kvůli neochotě se nad věcí kriticky zamyslet.

Udělá-li na základě kognitivního zkreslení chybu řadový občan, jeho následky si nese jen on sám. Jestliže podlehne kognitivnímu zkreslení státník, může dojít ke katastrofě.

Není pochyb, že národní probuzení na Ukrajině není prosto některých výstřelků vypjatého nacionalismu. Nelze popřít, že při občanské válce na východě před sedmi osmi lety docházelo k násilí na civilním obyvatelstvu, a že pluk Azov se formoval z ultras, kteří neměli daleko k rasismu a neonacismu. O tom všem existují doklady a záznamy.

Jeden z typů kognitivního zkreslení se popisuje jako „efekt zaostření“ (focusing effect). Dochází k němu, když se klade přehnaný důraz na jednotlivosti, na vybraný detail, čímž se ztrácí schopnost poznat celek. Válka na Ukrajině ukazuje, že nejen Vladimír Putin, ale bohužel i velká část ruské společnosti podlehla efektu zaostření na extrémní jevy v ukrajinské společnosti, navíc v pomýlené historické perspektivě, neboť od roku 2014 se mnohé změnilo.

Pluk Azov se stal řádnou vojenskou jednotkou, jeho extremistický velitel Andrej Bileckij pluk opustil a pokusil se o politickou dráhu. Neuspěl. Stejně jako strana Svoboda, stojící na krajní pravici politického spektra, jejíž výsledky ve volbách stále klesají (2012 - 10%, 2014 - 6%, 2019 - 2%).

Přesto Vladimír Putin vylíčil Ukrajinu jako zemi ovládanou nacisty. Jestliže se na ruských televizních obrazovkách řadu let objevují záběry ohňových pochodů oslavujících Banderu, jestliže zprávy z Ukrajiny se ilustrují archivními reportážemi z nacionalistických srazů a cvičení pluku Azov, jestliže každá přestřelka na Donbase se vydává za genocidu zdejší ruské populace, pak není divu, že tenhle „efekt zaostření“ zkreslil realitu až do fáze, která vyústila do tragicky chybného rozhodnutí.

Jak jeden znalec Ruska poznamenal: „Propagandisté vytvořili pro Putina vlastní realitu. A on jí uvěřil.“ Také proto jeho „specoperace“ nedopadá tak, jak si ji představoval.

"Pojďme si říct, jak je to doopravdy"
(Komentáře a glosy na téma
Média a společnost
v Týdeníku Rozhlas 2012-2018),

informace o knize a jejím prodeji je zde