Plukovník Chodarjonok jako rekvizita

Sociální sítě nakloněné Ukrajině zajásaly: do ruské televize se dostala kritika ruského vojenského dobrodružství. A to konkrétně do sledovaného diskusního pořadu 60 minut se známými moderátory/propagandisty Olgou Skabejevou a Jevgenijem Popovem . Něco se prý v Rusku pohnulo. Dokonce i prezidentův mluvčí Peskov v pořadu Nové horizonty připustil, že ve svém okolí se setkává s lidmi, kteří s akcí na Ukrajině nesouhlasí, ale on se je snaží přesvědčit.

Protože mám rád informace od zdroje, rozhodl jsem se celý pořad 60 minut zhlédnout. Na této adrese nabízím hodinové vysílání pořadu, v němž vystoupení penzionovaného plukovníka Michaila Chodarjonoka začíná v 25. minutě.

Po zhlédnutí celého pořadu se potvrdilo mé podezření. Michail Chodarjonok zaplatil za to, že mohl v televizi říci svůj názor, rolí užitečného idiota, rekvizity, kterou tento pořad tak rád využívá, aby vytvořil zdání jakési svobody projevu. Ten den – úterý 16. května – ruská televize udělala z pořadu „60 minut“ speciální vysílání, které se prolínalo celým dnem (obvykle jsou v pracovních dnech dvě vydání – odpoledne a v podvečer). Hlavní událostí byly záběry z Azovstalu, kde se vzdalo 264 ukrajinských vojáků (nikoli s bílými vlajkami, jak informovala ruská média, která nebyla schopna toto tvrzení potvrdit jediným záběrem), z nichž 53 bylo vážně zraněných.

Ve zmíněném pořadu 60 minut, který se vysílal v poledne a byl součástí speciálního vydání, vystupovali čtyři hosté: tři poslanci Dumy – Jurij Avonin zvolený za komunisty, Alexej Veller a Oleg Matvejčev ze strany Jednotné Rusko a explukovník Michail Chodarjonok. Z více než šedesáti minut se na Chodarjonka dostal minut šest. Celé jeho vystoupení lze zhlédnout přes twitterový účet britského korespondenta v Moskvě Steva Rosenberga.

Zbytek probíhal podle známých schémat tohoto pořadu. Nejprve komentované zprávy - kromě Azovstalu, žádost Finska o NATO, bída v Británii, Paul Rand blokující americkou pomoc Ukrajině, střelba v Buffalu spojená přes rasismus amerického útočníka s plukem Azov, návštěva šéfa republikánských senátorů Mitche McConnella u Zelenského i ve Finsku, přijetí Lend/Lease, americké dodávky (údajně poruchových) houfnic M777 Ukrajině atd. atd. Teprve pak přišla na řadu debata, která však nebyla debatou, ale sérií čtyř vystoupení, kterou začal komunista Avonin, pro nějž se Evropa stala „novým reichem bojujícím s Ruskou federací.“ Pak – po Mc Connellovi a houfnicích – následovalo vystoupení Chodarjonoka, které nemohla Skabejeva ponechat bez komentáře, takže oponovala názoru o izolaci Ruska (máme tu ještě Indii a Čínu) a v závěru prohlásila, že Rusko nemůže prohrát.

Oleg Matvějčev hovořil o ekonomické krizi ve světě, což bylo ilustrováno příspěvkem londýnského korespondenta o zimě a hladu starých lidí, jenž měl osm minut, tedy o dvě minuty více než Chodarjonok. Z vystoupení Alexeje Vellnera si nepamatuji nic, neboť to byl plané žvásty ve stylu „my a oni proti nám“, z nichž jsem se dozvěděl, jak tady v Evropě trpíme kvůli sankcím. Celé vydání zakončily záběry dodané Ministerstvem obrany z bojišť a úspěšných zásahů.

Shrnuto a podtrženo. Jestliže se někdo koukal v poledne na televizi, mohl se mezi proudem propagandy plné citátů vhodně vybraných ze Západu (například francouzský korespondent, který v supermarketu ukazoval Coca Colu, jež stále z pultů nezmizela, projev floridského kongresmana Matta Goetze, jenž kritizoval Bidena za pomoc Ukrajině, agresivní vystoupení bílého rasisty v návaznosti na Buffalo apod.) setkat také s názorem, že globálně to s Ruskem nevypadá zrovna dobře. Jestli těchto šest minut explukovníka Chodarjonoka může mít nějaký velký vliv na ruské veřejné mínění, o tom dost pochybuji. Zvláště když jsem si dodatečně mohl přečíst jeho úvahy z 2. února v Nezavisimoj gazetě, v nichž před útokem na Ukrajinu varoval, aniž to vyvolalo nějakou reakci. V českém překladu dostupné zde.

Pořadu 60 minut jsem se již dříve, v prosinci 2019, podrobně věnoval v souvislosti se šaškováním Pavla Novotného a s odstraněním pomníku maršála Koněva, které se ruským propagandistům tak hodilo. Už tehdy jsem napsal:

„Podobně jako u pořadu „Máte slovo“, dramaturgickým principem „60 minut“ je střet názorů, konflikt, který pořad oživuje a dělá ho atraktivním. Na rozdíl od Michaely Jílkové oba moderátoři Olga Skabejevová a Jevgenij Popov však mají vyhraněný názor, který vnucují svým diskutujícím a přispívají k tomu, aby oponenti či zastánci nevhodných úsudků byli postupně ukřičeni. Když jsem sledoval téměř týdenní šňůru vysílání „60 minut“, a nacházel zde stejné tváře, začalo ve mně hlodat podezření, že někteří oponenti (Ukrajinec, Polák, ale i politolog Andrej Nikulin, který se Čechů zastává (viz rozhovor s Petrou Procházkovou,) jsou zde nastrčení jako placení aktéři show, kteří zde poslušně plní svoji roli.

Potvrdil mě to jak facebookový status Nikoly Repina, tak rozhovor Josefa Pazderky v DVTV, který každému doporučuji ke zhlédnutí.“

Tentokráte tím „nastrčeným“ byl Michail Chodarjonok.

P.S. Ale stále by mě zajímalo, jak to hodnotí dnešní kremlologové. Zda se něco v Rusku hýbe. Například jsem si nic nepřečetl o odtažitém přístupu Kazachstánu – na rozdíl od Běloruska – k ukrajinské agresi na úterním summitu Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti s účastí Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kirgizie a Tadžikistánu.