Srpnové kalendárium 2022

Některé události jsem popsal v rubrice Na okraj dnů (na hlavní stránce nebo v archivu aktualit zde. Přesto je do kalendária ještě jednou - nikoli chronologicky - zařazuji.

Lesní požár v Českém Švýcarsku byl začátkem srpna po dvaceti dnech dohašen, ale definitivní konec přišel až s dešti víkendu 21.-22. srpna.

Reportáž Ivany Svobodové v Respektu 7. srpna Jsme běžní fanoušcci s podtitulem "Co se dělo na jihu Čech a jak to chce policejní prezident řešit" popsala zákrok neuniformovaných policistů proti patnáctiletému autistovi, odnášejícímu reproduktor při Babišově putovní kampani s obytňákem v Borovanech.
Policejní prezident Martin Vondrášek byl grilován na tiskovce i v médiích, a podle mého názoru to ustál.
Babišovy mítinky byly mediálním tématem celého týdne. Babiš mohl být spokojen. Negativní publicita, také publicita.

K výročí srpnové okupace roku 1968 se vybralo přes 24 milionů korun pro Ukrajinu. Na začátku byl nápad advokáta Petra Němce poslat před výročím sovětské invaze symbolických 1968 Kč, případně 68 korun, na účet okamžité pomoci pro obranu Ukrajiny.

Válka na Ukrajině se protahuje. Situace na zdejších frontách je nejasná, neboť obě strany buď tajemně mlčí nebo klamou. Některé události utajit však nelze, například výbuchy 9. srpna na letišti Saki u Novofedorivky na Krymu.
Rusové v Donbase pomalu postupují a konsolidují poměry na dobytých územích (včetně samozvaných republik) tím, že zde zavádějí vlastní administrativu i ruský vzdělávací systém. Ukrajinci se stále brání, snaží se narušit logistiku, dálkovými střelami zasahují sklady munice, jejich ohlašovaná a zahájená protiofenziva na jihu země má možná více politický než vojenský význam. Například kvůli ovlivnění nálady civilního obyvatelstva v Chersonu, kde Rusové chystají referendum o připojení k Rusku. Na Krymu to stihli do měsíce po obsazení "zelenými mužíky", tady se na to chystají už šest měsíců, nám známá "normalizace" asi nepokročila a referendum by také mohlo nedopadnout (malá účast, sabotáže).

(Dodatek při závěrečné editaci 10. září: Ukrajinské úspěšná ofenziva na severovýchodě a dobytí Izjumu vyvolalo dohady, že cílem útoků u Chersonu bylo odlákat značnou část ruských sil ze severu, kde nyní chybějí.)

Dvě "ukrajinské" události hodné zaznamenání:

Dne 1. srpna vyplula z přístavů první loď s ukrajinským obilím (viz dohoda z Istanbulu). Další lodě později následovaly.
Po dlouhých srpnových tahanicích (zda má přijet přes Krym nebo přes Kyjev) se podařilo dostat 1. září do záporožské jaderné elektrárny delegaci MAAE (Mezinárodní agentury pro atomovou energii). Kolem elektrárny se stále střílí, bloky se odpojují a zapojují.
Ředitel MAAE Mariano Grossi po návratu vydal úzkostlivě politicky neutrální zprávu, v níž vyslovuje obavy z možných následků bojů, jakož i naději, že přítomnost tří inspektorů MAAE pomůže situaci stabilizovat.

Česká média jsou podle mého názoru v zajetí eurocentrického pohledu na Rusko, který vede k podceňování možností Ruska, které se bez Západu - byť zchudlé o moderní technologie - nezhroutí a obejde. Ovšem za cenu toho, že se stane jedním z mnohých - a nikoli nejsilnějších - členů eurasijského společenství.
Nebýt výroku ministra obrany Sergeje Šojgua o zpomalení operací na Ukrajině, český čtenář by se nedozvěděl, že se v Uzbekistánu 24. srpna konala porada ministrů obrany Šanghajské organizace pro spolupráci SCO (The Shanghai Cooperation Organisation), jejímiž členy jsou vedle Číny, Ruska, bývalých sovětských asijských republik také Indie a Pákistán a brzy k nim přibude Írán.
Teď v září se bude v Samarkandu konat summit SCO, na němž se možná setkají Vladimír Putin, Si Ťin-pching a Naréndra Módí. Stane-li se tak, můžeme očekávat slavnostní fanfáry ruských médií: jsme stále velmoc a Západ nám může být ukradený.

Začátkem srpna doputoval do Sněmovny poslanecký návrh zákona, který by změnil Listinu základních práv a svobod. Sněmovní tisk číslo 276/0 obsahuje návrh ústavního zákona poslanců Marka Výborného (KDU/ČSL), Marka Bendy (ODS), Vlastimila Válka (TOP09), Aleše Juchelky (ANO) a Aleše Dufka (KDU/ČSL), podle něhož se do prvního odstavce článku 32 se vsune pět slov: "a manželství jako svazek muže a ženy", aby měl toto konečné znění:
(1) Rodičovství, a rodina a manželství jako svazek muže a ženy jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
Polemiku vyvolala zvláště důvodová zpráva, údajně dezinterpretující vědecké studie o problémech stejnopohlavních svazků. Předkladatelé prý text zkopírovali z webu zapsaného spolku Aliance pro rodinu, jemuž šéfuje Jana Jochová. První čtení ve Sněmovně by mělo proběhnout na první zářijové schůzi.

Korupční kauza Dozimetr (viz Louč 24.6.) vyprodukovala následně srpnovou "aféru Mlejnek." Na jejím počátku byl 10. srpna článek na Seznam Zprávy: "Rakušan dosadil do čela špionů muže, který je v kontaktu s Redlem." Už samotný titulek prozrazuje rukopis Janka Kroupy, který druhý den téma dále rozvinul: "GIBS prověřuje zapojení šéfa špionů do možného úniku informací". Při zaujaté interpretaci faktů to trochu přehnal, protože GIBS se ozval se stanoviskem, které Kroupu při nafukování aféry usvědčuje ze lži.

Petr Mlejnek, ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, se jako bývalý zaměstnanec firmy Techniserv pracovně stýkal s Redlem obžalovaným v kauze Dozimetr, aniž by Kroupa předložil důkazy o nějakém zločinném či nezákonném spolčení těchto pánů. Opozice využila kampaň k útokům na ministra vnitra Rakušana, který Mlejnka 8. července do funkce jmenoval. Mlejnek se tak dostal do mediální mlýnice a nakonec funkci sám opustil.
Novinář Hrbáček (známý například z kauzy Kubiceho zpráva) to na Twitteru komentoval slovy: "Jako ruku do ohně za Mlejnka bych nedal, ale celá ta akce nese jasné rysy řízené kampaně."

Policie České republiky 3. srpna zatkla aktivisty Patrika Tušla a Tomáše Čermáka, kteří se dříve přiživovali přes sociální sítě na covidu, nyní na Ukrajině. Policie je obvinila ze spáchání trestného činu podle § 356 „podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“ nejen na demonstraci 31. července, kde vyhrožovali lidem ukrajinské národnosti, ale především ve videu vyzývajícím k násilí.
Soud oba poslal vazby, aby v trestné činnosti nepokračovali. Začátkem září vazba stále trvala.

"Svoboda slova není svoboda lhát." Tak komentoval Filip Rožánek v Hospodářských novinách (bohužel za paywallem) rozsudek, který 5. srpna konečně potrestal autora spikleneckých teorií Alexa Jonese. Dvacetiletou historii jeho lží stručně shrnul článek NPR (NPR - National Public Radio)

Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie přežil atentát v americkém státě New York. Na Rushdieho 12. srpna na veřejném vystoupení zaútočil nožem čtyřiadvacetiletý Hadi Matar, jehož rodiče přišli do USA z Libanonu. Rushdie má poškozená játra a možná přijde o oko.

Dne 26. srpna zemřela zpěvačka Hana Zagorová ve věku 75 let. Celý život trpěla poruchou krvetvorby, v roce 2020 onemocněla covidem s těžkým průběhem a od té doby se její zdravotní stav zhoršil. Vzpomínalo se v dobrém, také na její podpis pod peticí Několik vět v roce 1989. Bulvár měl dva týdny o čem psát.

Dne 31. srpna zemřel Michail Sergejevič Gorbačov. Z hodnotících komentářů a nekrologů stojí za zmínku především ten od Michala Romancova o dvacátém století, které skončilo. Putin sepsal docela smířlivou kondolenci, přišel se poklonit, ale pak se "k sožaleniju" z účasti na pohřbu omluvil. Z Evropy na pohřeb přijel jen Viktor Orbán.

(Když jsem na Twitteru upozornil na Havlův text "Setkání s Gorbačovem", myslel jsem, kdoví jak nejsem pohotový. Jenomže ve stejném čase už Havlův fejeton na webu zveřejnily lidovky.cz. Další důkaz, že Louč se profi zdrojům dnes už nemůže rovnat.)

Koncem měsíce opozice podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky, přestože slibovala, že tak v době českého předsednictví Rady EU neučiní. Předsedkyně Sněmovny určila termín 36. schůze na 1. září. Hlasování 2. září po celonočním jednání dopadlo, jak se očekávalo, vláda nepadla.
Nicméně úvodní osmdesátiminutové vystoupení Andreje Babiše možná vstoupí do historie českého parlamentarismu. Babiš jakoby zapomněl, že je už v parlamentu a ne na svém předvolebním turné. Jeho projev byl plný vulgarismů, alogismů, a co do anakolutů překonával Miloše Jakeše na Červeném Hrádku.

Málem bych zapomněl. Zcela ve stínu domácích událostí, války na Ukrajině a obav z drahoty proběhla návštěva německého kancléře Olafa Scholze v Praze, jakož i jeho projev v Karolinu, na půdě Univerzity Karlovy. Kancléř největšího a nejsilnějšího členského státu zde 29. srpna přednesl zásadní projev (zde v němčině) o možné budoucnosti Evropy, která by se měla i nadále rozšiřovat, ale za podmínky insititucionálních reforem, mezi něž by mělo patřit rozhodování kvalifikovanou většinou - namísto jednomyslnosti - v některých oblastech (zahraniční politika, daně), úprava počtu poslanců v Evropském parlamentu, slučování portfolia komisařů apod.
Na současné geopolitické změny by Evropa měla reagovat posílením své suverenity, například tím, že bude podporovat soběstačnost (technologie, suroviny), společnou energetickou politiku a posilování evropského pilíře obrany v NATO. Při tom neslevovat z evropských hodnot, včetně hodnoty právního státu. Scholz projev zakončil sloganem československé sametové revoluce: "Kdy – když ne teď? Kdo – když ne my?"

Nedá mi, abych nepřipomněl jiný projev v Karolinu, který zde 17. února 1995 přednesl Václav Havel na téma "Češi a Němci na cestě k dobrému sousedství."