Ukrajinská přemítání č. 8 – Před druhou válečnou zimou

Po vyslechnutí Michaela Romancova, který v roli “jaktovidiče“ tento týden zhodnotil současnou vojenskou situaci a geopolitiku spojenou s válkou na Ukrajině, cítím pocit viny, že rozmnožuji počet textů na dané téma. Přesto bych se rád podělil o své pocity, které mám, když sleduji informace o ukrajinském konfliktu, přičemž se snažím čerpat z obou stran a zkouším z nich odfiltrovat propagandu.

V posledních dnech západní média zveřejnila dva texty, které naznačují, jak se dnes na Ukrajině věci mají. Tím prvním je rozsáhlá „cover story“ týdeníku Time z 30. října, jejíž autor cituje rozhovor s ukrajinským prezidentem Zelenským a popisuje některá fakta. Zatímco před rokem na společném zasedání Kongresu Zelenského nadšeně přijali s třinácti aplausy vestoje, letos v září při návštěvě USA o jeho projev nebyl zájem. Nálada se mění, jsou tu problémy se „zamrzlou“ ofenzivou, s odvody do armády, které provází korupce, obavy před další válečnou zimou, odklon zájmu světové veřejnosti od Ukrajiny po teroristické akci Hamásu a následné válce na Blízkém Východě.

Druhým často citovaným článkem je rozhovor s generálem Valeriem Zalužným v The Economist 1. listopadu, v němž vrchní velitel ukrajinské armády konstatoval, že „válka nyní přechází do nové fáze: do toho, čemu ve vojenství říkáme ‚poziční‘ válka se statickými a vyčerpávajícími boji.“ Jmenoval pět priorit (kontrola vzdušného prostoru, elektronické válčení dronů, zbraně pro zničení nepřátelského dělostřelectva, odminování, zvýšení rezerv), které je třeba posílit, aby se fronta hnula z místa. Prezident Zelenskyj prý na Zalužného reagoval podrážděně s tím, že Zalužného výroky slouží ruské propagandě, a že je třeba zachovat jednotu.

Přestože ukrajinská média stále ještě mluví o vítězství a o osvobození ztracených území, a odmítají jakékoli náznaky o případných rozhovorech s ruskou stranou publikované v západních médiích, očekávaná ofenzíva se zastavila a obě strany pokračují ve vzájemných útocích, které mohou, jak uvedl Romancov, skončit podobně jako v několikaleté irácko-iránské válce teprve úplným vyčerpáním obou soupeřů. Kdo se vyčerpá dříve, toť otázka. Nejen Ukrajina, ale i Rusko se teď neobejde bez zahraničních dodávek munice, ale i zbraní, jak ukazují současné snahy Ruska odkoupit zpět válečnou techniku dodanou do zahraničí.

Tím se vracím k předchozím ukrajinským rozjímáním, v nichž jsem vyslovil tezi, že „vítězství získá ta strana, která prokáže větší odhodlání, výdrž a vnitřní jednotu společnosti a ochotu svých obyvatel obětovat se za společný cíl.“ Jako kolem horké kaše se stále chodí kolem názoru, že takovým vítězstvím by nemuselo být znovuzískání všech území, které Rusko obsadilo, jak Ukrajina žádá. Jsem rád, že na rozdíl od některých politiků a médií máme prezidenta vojáka, který je realistou. Mám na mysli jeho výrok na mnichovské konferenci krátce po zvolení 18. února, kde řekl: “Rozumím ukrajinskému přání přivést tuto válku ke konci, kdy všichni ruští vojáci zmizí z posledního kousku ukrajinského území a ruský prezident jednou přijede do Kyjeva a na kolenou pronese omluvu. Můžeme ale se dostat do situace, kdy osvobození určitých částí ukrajinského území bude znamenat víc ztrát na životech, než společnost dokáže unést.(…) V určitě chvíli tak dokonce sama Ukrajina může přemýšlet o jiném výsledku.“

Za tento výrok Petr Pavel okamžitě dostal sodu od přítomného ukrajinského ministra Dmitro Kuleby, a tím také jednu z prvních lekcí, že být upřímný v politice se ne vždy vyplácí. Prezident na kritiku později reagoval tweetem, v němž vysvětloval, že není defétistou. Tweet zakončil slovy: „Ukrajinci umírají a budou bohužel dále umírat. Může dojít k situaci, kdy si sami vyhodnotí, že cena za osvobození dosud okupovaného území je příliš vysoká a zdroje nedostatečné. Takové rozhodnutí ale mohou učinit jen oni sami.“

Před časem jsem také napsal, že „k nějakému rozhodnutí asi nedojde, pokud se nezmění vnitřní mocenské poměry jak na ruské, tak na ukrajinské straně.“ U Ruska tiše doufám, že snad jednou konečně dojde k okamžiku, kdy se zřítí potěmkinovská fasáda suverénního Putinova vystupování vyfutrovaného vymýváním mozků a mediální propagandou. Před 34 lety to u nás také vypadalo, že je tu všechno na věky, a pak se domeček z karet sesypal.

Zároveň očekávám, zda a kdy se v ukrajinské politice oslabí vliv nesmiřitelných nacionalistů a posílí vliv lidí, kteří stojí oběma nohama na pevné půdě reality a nenechávají se unést zraněnými emocemi a ideologickým viděním světa. Možná, že k tomu dojde, až získání určitých území "bude znamenat víc ztrát na životech, než společnost dokáže unést." Vím, že dnešní Ukrajinu nelze s Finskem srovnávat, země jsou jiné, nelze srovnávat dnešek s historií před osmdesáti lety, přesto mě stále napadá, zda by Ukrajina nepotřebovala svého generála Mannerheima, který v roce 1940 uzavřel se Sověty příměří, a národu to vysvětlil: ztrácíme území, ale zachraňujeme národ.

V této souvislosti bych rád věděl, zda atentát na Zalužného asistenta Hennadije Častjakova, kterého zabil nastražený ruční granát, pocházel z ruské nebo z domácí ukrajinské strany.

Že poměry na Ukrajině nejsou jednoduché, spíše složité, jsem znovu poznal ve třetím díle podcastu Josefa Pazderky a Ondřeje Soukupa ze seriálu Na Východ s názvem „Requiem za Donbas.“ Stojí za poslech.

Snad se také někdy dočkám překladu do češtiny knihy ruského spisovatele Viktora Jerofejeva Velký Gopnik, která právě teď vychází v Německu. Toho člověka jsem si všiml už před rokem a zaznamenal jeho některé kontroverzní rozhovory:
Střední Evropa v růžovém prádle - příloha Lidových novin, prosinec 1995,
Rusko k Evropě nepatří, říká slavný ruský spisovatel - Proměny světa, str. 549, Echo Media 2021,
Vám se zdá, že Rusko musí být Evropa. Ale proč? - Gazeta Wyborcza/Deník N, 27.dubna 2022.
Kniha Velký Gopnik má být svým způsobem autobiografií Jerofejeva, jehož otec tlumočil francouzštinu Stalinovi. Jerofejev už dlouhá léta žije v západní Evropě. Podle něj Rusko přineslo dvacátému století slovo "sputnik", dnes obohacuje globální slovní zásobu slovem "gopnik", přičemž Velký Gopnik je v románu metaforou pro Vladimíra Putina.

DODATEK 13. 11. 2023: Možná lépe a zcela určitě kvalifikovaněji dnes popsala ukrajinskou situaci Petra Procházková v Deníku N s titulkem Zelenského svetr vychází z módy.