Název: Digitální firmy díky pandemii ještě více posílily, měly by se podílet i na hašení problému, třeba placením férových daní
Autor: Miroslav Singer
Zdroj: Hospodářské noviny 23. 10. 2020

Máme zde tedy odvětví, jehož sklon k monopolizaci trhu, tedy i dosahování nadstandardních zisků na úkor přidané hodnoty spotřebitele, je mimořádný. To vyvolává otázku po správném ekonomickém zdanění, které by mělo fungovat bez ohledu na vykazování transferů zisku do toho či kterého daňového ráje a primárně sledovat skutečnou ekonomickou tvorbu zisku.
(...) Je skutečně nepochopitelné, že se evropské státy nesnaží tyto problémy řešit větším tlakem na zdanění a regulaci hlavního beneficienta pandemie, tedy digitální ekonomiky. Naopak začínají debatovat o tom, že by prostředky mohly získat dalším daňovým zatížením tradičních a pandemií postižených odvětví svých ekonomik, ať už jde bankovnictví, nebo třeba maloobchodní řetězce.
V době příchodu automobilismu snad nikoho nenapadlo, že by bylo vhodné sanovat životní úroveň propouštěných kočích zdaněním výrobců opratí, dnes tomu tak je.

Název: Socialistické Československo jako součást našich dějin
Autor: Jan Rychlík
Zdroj: Salon Právo nebo Aktuálně.cz 1. 10. 2020

Je třeba k naší vlastní hanbě říct, že systém založený v podstatě na sociální korupci nejširších vrstev fungoval až do osmdesátých let bez větších poruch. Většina lidí vnitřně s normalizačním režimem nesouhlasila, systém to ovšem dlouho nijak neohrožovalo. Změna nastala teprve v důsledku rozkladu celého systému v mezinárodním měřítku. Tehdy se fakt, že režim větší aktivní podporu mezi obyvatelstvem nemá, projevil zcela zásadně a měl za následek jeho kolaps.
(...) Od přelomu století se objevují vyváženější pohledy na naše předlistopadové dějiny. Nejde o žádný „historický revizionismus“, jen o snahu akcentovat skutečnost, že komunistický režim trval více než čtyřicet let, a i když jeho základní parametry zůstaly nezměněny, prošel za tuto dobu značnými ekonomickými i sociálními proměnami. A také že i v období socialismu lidé nějak žili, měli své osobní problémy, úspěchy i neúspěchy.
(...) Historik ale nemá posuzovat minulost podle nějakých morálních kritérií (v dějinách totiž žádná morálka není), nemá být soudcem, natož prokurátorem jednotlivých dějinných epoch. Tím méně má dávat své schopnosti do služeb nějakého politického programu či ideologie, protože v tom okamžiku přestává být historikem a stává se pouhým politizujícím publicistou. Historikův úkol je jiný: má vysvětlit, proč se určité věci staly a jak se staly. Dívejme se proto na období socialismu v Československu bez zbytečných emocí. HR

Název: Média jsou klíčem k moci. Ví to nejen Babiš, říká britský novinář s českou stopou
Autor: Robert Břešťan Misha Glenny
Zdroj: Hlídací pes 16. 10. 2020

Nejsme tedy v situaci, že by lidé z Británie mohli dávat nějaké lekce Čechům o tom, jak má vypadat mediální trh. Stále ale platí, že v Česku relativně snadno najdete – pokud chcete – seriózní informace.
Kupříkladu Českou televizi považuji za velmi důležitý prvek, který si ve zpravodajství stále drží vysoký standard. Proto je tak důležité bedlivě sledovat kroky Rady České televize a to, zda nejde až příliš vstříc tomu, co by si představovala vláda, a vstříc populistickým pozicím. Pokud by se to dělo a odráželo na obsahu zpravodajství, byla by to velmi závažná zpráva o vývoji mediální scény v Česku. Pamatuji si to dobře z devadesátých let v bývalé Jugoslávii. Tehdejší prezidenti, za Srbsko Miloševič a za Chorvatsko Tudjman, velmi brzy pochopili, že klíčem k moci jsou média a především státní televize a její zprávy. Je samozřejmě skvělé že dnes existuje řada menších nezávislých projektů, přístup k informacím rozhodně existuje, ale pořád je to hlavně televize, kdo má největší vliv na veřejné mínění.
(...) O to důležitější je existence BBC, která může být protiváhou Murdochovi a spol. Podobně jako Česká televize stojí na unikátním modelu licenčních poplatků a editoriální linka je i díky tomu zcela nezávislá na vládě i na komerčních tlacích. Pokud takový model nemáte, vládnou mogulové.
(...) Kultura internetu přeje mnohem více silným názorům než faktům, potlačovaná je drahá investigativní žurnalistika a původní reportáže. Je pohodlnější, rychlejší i levnější sedět na židli a komentovat. Jenže bez práce v terénu se dobrá novinařina dělat nedá.

Název: Prezident se rozhodl definitivně zničit stát
Autor: Jindřich Šídlo
Zdroj: Seznam zprávy 12. 10. 2020

Sněmovní volby nás čekají nejpozději v říjnu 2021, tedy přesně za rok. (...) Prezident slíbil, že dá dva pokusy sestavit vládu vítězi voleb. Podle Ústavy na to také má právo. Zároveň ale ve zmíněném rozhovoru jen tak na půl úst věští: „Možná víte, že v Belgii se vládní koalice dohadovala dva roky.“
A jsme doma. Je dobré si zopakovat, že prezident může předsedou vlády jmenovat úplně kohokoliv. „V každém případě mohu potvrdit, že ctím vítěze voleb a nemám rád zbabělce, kteří vítěze voleb obcházejí,“ pronesl Zeman v MF Dnes. Vážně? A mohli bychom to vidět? Protože to byl právě dnešní prezident, který po pádu Nečasovy vlády v červnu 2013 zbaběle nejmenoval dalším premiérem vítěze voleb z roku 2010, tedy sociální demokraty a jejich tehdejšího předsedu Bohuslava Sobotku, ale svého kamaráda Jiřího Rusnoka.
(...) Usvědčovat prezidenta ze lži, případně z toho, že si neustále protiřečí, je samozřejmě úplně zbytečná aktivita. Oceňme naopak Zemanovu upřímnost a otevřenost, s níž nám s ročním předstihem oznamuje, že je v případě nutnosti ochoten uvrhnout zemi do dalšího dlouhého chaosu. „V Belgii se dohadovala vládní koalice dva roky,“ zopakujme si jeho slova.
(...) A připomeňme si, že ve hře není nic menšího než třeba dostavba Jaderné elektrárny Dukovany, poslední velké sousto, do nějž se Zemanovo okolí hodlá zakousnout.
Tohle všechno samozřejmě jednou skončí. Nejpozději přesně 8. března 2023, kdy Miloš Zeman definitivně odejde do penze. Zbývá mu ani ne dva a půl roku v úřadu a tenhle čas zjevně nehodlá promarnit. Až s celým svým gangem definitivně zmizí, nebude lehké tuhle zemi uklidit. A to musíme doufat, že to ještě vůbec půjde.

Název: Důvěra je teď ještě cennějším zbožím než léky a vakcína
Autor: Petr Šabata
Zdroj: iRozhlas.cz 12. 10. 2020

Nedůvěra Českem vládne. Nepochybně ji zvýšilo amatérské jednání vlády v boji s nákazou, ale byl by omyl myslet si, že před koronou byla česká společnost výkladní skříní společenské důvěry. Nebyla.
(...) Vyšší důvěra panuje – a to napříč společností – v takzvané mocenské instituce, tedy soudy, policii a další. Naopak všech šest společenských tříd nedůvěřuje institucím politickým – vládě a parlamentu. Bohatí i strádající, lidé ve městech i na venkově, vzdělaní i na okraji společnosti, mladí i staří, ty všechny spojuje jedno – nedůvěra v politické instituce.
(...) Co s tím? Kde rychle vzít solidaritu a pozitivní energii a ochotu věřit státu, které jsou teď snad ještě cennější než léky a vakcína?
(...) Americký profesor historie Timothy Snyder varuje ve skvělé knize Tyranie – 20 lekcí z 20. století – před zneužitím krizových situací k uzurpování moci. A jeho rada zní: „Přirozený strach a úzkost nás nesmějí dohnat ke zničení stávajících institucí.“