Název: Krize liberální demokracie a nutnost zavedení regulace digitálních platforem
Autor: Daniel Křetínský
Zdroj: Info.cz 21. 2. 2021 (Le Figaro 17. 2. 2021)

Zánik fakticky monopolní role médií v oblasti informování občanů o veřejných věcech (nebo šířeji o okolním dění obecně) a převzetí této role pro významnou část společnosti ze strany sociálních sítí a dalších forem přímé internetové komunikace mezi jednotlivci zásadně ohrožuje moderní demokracii.
(...)
...bez náhrady došlo k zásadnímu oslabení schopnosti médií arbitrovat jednotlivé názory, respektive jejich arbitráž a konfrontaci organizovat. Neexistuje mechanismus, jak s relevantním dopadem dospět ke konsensu významné části společnosti, že dané tvrzení je správné nebo nesprávné, respektive pravdivé nebo nepravdivé, rozumné nebo nerozumné. Tím začala postfaktická doba, ve které může být pravdou pro každého de facto cokoli.
(...)
Nová realita sociálních sítí a dalších forem veřejné komunikace přes internet je zásadně odlišná. Významná část občanů nesleduje profesionální zpravodajství, ale informace o okolním dění čerpá ze sociálních sítí a dalších platforem zprostředkovávajících amatérské příspěvky.
(...)
O co méně jsou informace ucelené (ve smyslu pokrytí relevantního dění), o to jich je více. Informace a zprávy jsou poskytovány mimo režim jakékoli právní odpovědnosti, velmi často anonymně, nebo pod falešnou identitou. Poměrně běžné jsou i zcela účelové a profesionálně zpracované dezinformace.
(...)
Výsledkem je jakási “agora křiku”. Naprostá většina osob nesledujících pravidelně mediální zpravodajství je vystavena velkému množství chaoticky vybraných informací, prezentovaných ve velké míře emotivním způsobem a vzájemně vyměňovaných mezi osobami sdílejícími podobnou emoci. Výsledkem je, že daná osoba nemá k dispozici relevantní ucelené informace, ale pouze jejich zdeformovaný výsek (...) vnímá je emočně, spíše jako výkřiky, které jej utvrzují ve vlastním názoru.
(...)
Druhým následkem tohoto vývoje je faktický zánik objektivity nebo, chcete-li, pravdy (v přímém smyslu, jinak samozřejmě akceptuji, že téma pravdy je komplexní filosofickou kategorií) o věcech veřejných (v širším smyslu). Neexistuje totiž platforma pro arbitráž jednotlivých názorů. Roli médií v této agoře křiku nemá kdo převzít, neexistuje autorita, která by ohromné množství velmi veřejných výkřiků dokázala relevantně a s širokým dopadem komentovat a hodnotit.
(...)
Třetím následkem je polarizace společnosti ve vztahu k mnoha klíčovým tématům na velmi emotivní bázi. V málo informované a málo racionální agoře křiku přirozeně preferujeme názory, které jsou nám emočně blízké. Na bázi emoce se tak společnost rozděluje do vzájemně vyhraněných táborů, diskuze probíhá na převážně emoční a ideové bázi a pro výměnu relevantních informací a racionální diskuzi, která byla tradiční a ověřenou metodou řešení společenských témat, chybí prostor i základ.
(...)
Návrat do původního stavu je fakticky nemožný, cílem by měly být alespoň kroky vedoucí ke kultivaci.
(...)
Z mého pohledu je ale klíčovým předpokladem alespoň částečného úspěchu zavedení regulace “agory křiku”, konkrétně rozšíření principu odpovědnosti za obsah, který se vztahuje na všechna tradiční média, i na amatérskou digitální mediální komunikaci, především na sociální sítě.
(...)
Je zcela nezbytné jednak nalézt mechanismy, jak “agoru křiku” kultivovat a dále jak detekovat profesionálně šířené lži a manipulace (fake news). Není možné zachovat princip, kdy budou široké masy konfrontovány s čímkoli, včetně lží, manipulací a nesmyslů.
Volám tedy po jasném zakotvení principu, že provozovatelé příslušných digitálních platforem, v jejichž rámci dochází k veřejnému šíření informací, musí principiálně odpovídat za jejich obsah, stejně jako odpovídají za obsah jimi šířených informací média jakožto tradiční provozovatelé veřejné komunikace.
(...)
Nejde tedy o zvýšenou formu veřejného dohledu, ale pouze na její rozšíření na nový sektor.
(...)
Rozšíření veřejné kontroly v oblasti internetu je třeba vnímat nikoli negativně, ale naopak pozitivně, jak nápravu dnes absurdního stavu, kdy je celá řada naprosto kritických digitálních aktivit a činností vykonávána naprosto bez veřejného dohledu. Osobně věřím, že rozšíření principu odpovědnosti za obsah na technologické digitální platformy povede k významné kultivaci veřejné debaty na internetu.

Název: Svět ovlivňují algoritmy na Facebooku a menšina křiklounů, varuje český IT expert
Autor: Daniel Dočekal, Zuzana Hronová
Zdroj: Aktuálně.cz 1. 2. 2021

ZH: Poslanci Václav Klaus ml. a Patrik Nacher sdíleli na sociálních sítích dezinformaci, podle níž CNN referovala o tom, že "čeští fašisté útočí na pražský Kapitol a prezident Biden neprodleně volal českému vůdci Angele Merkel". Nezarazila je ani absurdnost obsahu, ani podivná angličtina a grafika, příspěvek se rychle šířil a budil značné emoce. Jak to hodnotíte?
DD: Jako klasickou ukázku hlouposti některých lidí. U Václava Klause ml. možná i záměr, kalkul. Extremismus a fake news jsou účinná kombinace. Působí na pudy. U lidí jako Klaus a Nacher je to zároveň extrémně nezodpovědné chování.
(...)
DD:Sociální sítě jsou užitečné, pomáhají, řada věcí by bez nich nebyla, nebo by byla pomalejší, komplikovanější. Bohužel jejich nepříjemným vedlejším efektem je, že ničí svět.
(...) Mark Zuckerberg postavil Facebook na algoritmech, které určují, co smíme vidět. V minulosti přišel s tím, že uživatel nezvládne příliš informací, takže "smí" vidět jen 1500 věcí za den. Facebook experimentoval s tím, co se bude dít, když lidem začne ukazovat pouze pozitivní, nebo jen negativní věci. Určuje, co je správné, co není, co je víc a co je méně vidět. Právě algoritmus se stal základem toho, že se jím různé skupiny naučily dobře manipulovat a dostat se do popředí
(...)
DD: Sociální sítě přinesly jednu nepříjemnou věc, dobře vidět jsou jenom největší křiklouni, ti hyperaktivní. Je jich ale jen zlomek oproti mlčící většině. A navíc - ti rozumní a zodpovědní nemají dost času a sil, aby křičeli tak hodně jako nerozumná a nezodpovědná část společnosti.