Čtenářský deníček - příloha Louče             březen 2022             archiv
aneb Vše co mne v tom měsíci zaujalo a stojí za přečtení .... i když je to TL;NR

Název: Putinovy fantasmagorie o Ukrajině a jak to bylo doopravdy
Autor: Jan Rychlík
Zdroj: novinky.cz (Právo) 1. 03. 2022

V červenci 2021 Vladimir Putin uveřejnil esej o Ukrajině, které upřel právo na samostatnou existenci. Tvrdil, že Ukrajina nemá vlastní samostatnou historii, nemá tradici vlastní státnosti; proto Ukrajina sice může existovat jako formálně samostatný stát, ale jen v nějakém svazku s Ruskem, tedy asi tak jako Bělorusko.
V televizním projevu krátce před uznáním odštěpenecké Doněcké a Luhanské lidové republiky (22. února) dal Putin jasně najevo, že Ukrajina je historicky ruská země; Ukrajinci nejsou a nikdy nebyli svébytným národem, ale jen – podobně jako Bělorusové – jakousi větví Rusů, s nimiž jsou historicky, kulturně i jazykově spjati.
(...)
Putinova esej a projev dobře ukazují způsob jeho myšlení a jeho vnímání Ukrajiny jako něčeho, na co má Rusko z historických důvodů nárok. Jinak je třeba říci, že ve svém projevu nebyl nijak originální: zopakoval jen ve velmi mírně modifikované formě starou doktrínu carské vlády o trojjediném ruském národu skládajícím se z Velkorusů, Bělorusů a Malorusů (tj. Ukrajinců).
(...)
Novodobý ukrajinský národ vznikal postupně během 19. století, tj. ve stejné době jako většina národů ve střední a jižní Evropě. V Ruské říši v první polovině století ještě pro mnoho ukrajinských intelektuálů nebyl problém být současně v teritoriálním smyslu Ukrajincem a přitom se hlásit k ruskému národu. Dobrým příkladem je klasik ruské literatury Nikolaj Vasiljevič Gogol, ruský spisovatel ukrajinského původu.
(...)
Jako všechny národy i Ukrajinci využili první světové války k boji za národní nezávislost. Problémem ovšem bylo, že s ohledem na rusko-rakouský konflikt bojovali ve dvou proti sobě stojících armádách a ukrajinští politici dlouho neměli jasno (...) Situaci nakonec vyřešila bolševická revoluce v Rusku, po které Ukrajina v lednu 1918 vyhlásila samostatnou Ukrajinskou lidovou republiku.
(...)
Všichni proti všem. V meziválečném období se hlavní hybnou silou stala Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) bojující od třicátých let v Haliči teroristickými metodami proti polskému státu. V srpnu 1939 došlo na II. sjezdu OUN k rozkolu na konzervativní křídlo vedené plk. Andrijou Melnykem a radikální křídlo vedené mladým Stepanem Banderou (...) Melnyk prosazoval orientaci na nacistické Německo, a to za všech okolností.
(...)
OUN začala na území Ukrajiny organizovat vlastní ozbrojené jednotky; postupně pohltila několik dalších ukrajinských vojenských organizací včetně Ukrajinské povstalecké armády (UPA), jejíž název převzala. UPA bojovala nejprve proti ustupující Rudé armádě, poté proti německým okupantům a nakonec v roce 1944 opět proti Rudé armádě. (...) Ve snaze dosáhnout „etnicky čistého území“ UPA ve Volyni a později i v Haliči rozpoutala masakry proti polským rolníkům, které jsou největší skvrnou na její válečné činnosti. Bandera na volyňské řeži žádnou vinu ale neměl, protože v té době seděl v koncentračním táboře.
(...)
Při kritice ukrajinského hnutí a OUN bývá především zdůrazňován nedemokratický, částečně fašizující program této organizace, dále pak spolupráce s nacisty za války a účast na etnických čist­kách proti Polákům a částečně na některých místech (hlavně na počátku nacistické okupace Ukrajiny) i proti Židům.
Tato kritika programu i činnosti je jistě oprávněná. Zločiny páchané UPA nelze omlouvat, či dokonce zpochybňovat. Činnost UPA za války, tedy před téměř osmdesáti lety, ale nijak nemůže zpochybnit právo Ukrajinců na vlastní stát a právo zvolit si takový režim a takovou politickou orientaci svého státu, jaké uznají za vhodné.
(...)
Na řadu kroků ukrajinské vlády v posledních letech je možné dívat se kriticky, rozhodně ale nelze současnou ukrajinskou vládu považovat za nedemokratickou, fašistickou, či dokonce „nacistickou“, jak tvrdí kremelská propaganda. Ostatně, ani kdyby vláda v Kyjevě nebyla demokraticky ustanovena, a i kdyby se otevřeně hlásila k myšlence integrálního nacionalismu OUN, ani potom by to neospravedlňovalo ruskou invazi..
(...)
Nevím, jak válka na Ukrajině dopadne (...) Kdyby měl Putin lepší schopnost analytického myšlení, pochopil by, že bez ohledu na vojenský výsledek operací na Ukrajině dosáhl pravý opak toho, co původně chtěl. Ukrajinci se sjednotili jako nikdy: i ruskojazyční Ukrajinci, které údajně Putin přišel chránit před „nacisty a narkomany z Kyjeva“, dnes stojí za nezávislostí Ukrajiny a bojují jako lvi s ruskými agresory.


Podrobnější historické informace Jan Rychlík uvádí v rozhovoru pro Deník N z 11. března.

zpět na Louč zpět na Čtenářský deníček Louče

Nelze podržet v paměti věci minulé... (Kniha Kazatel 1)                   Ale když paměť slábne, web a internet snad mohou pomoci (Milan Šmíd)