Aktuality Louče
131
|
zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií © Milan Šmíd
|
| Louč se snaží posvítit i na témata, o kterých nepíší www.ceskamedia.cz,
www.radiotv.cz,
www.britskelisty.cz,
www.virtually.cz,
www.mediar.cz,
www.mam.cz,
www.istrategie.cz,
www.idnes.cz,
www.lidovky.cz,
www.ihned.cz,
www.novinky.cz,
www.parabola.cz,
www.novyden.cz/, a která se jen občas objeví na stránkách
blog.vozovna.cz,
www.mediaportal.sk,
www.medialne.sk,
www.radioweb.sk, a dalších URL.
|
14.9.2004 S dilematem, jak pojmenovat ozbrojence v izraelsko-palestinském konfliktu, se dříve či později setká každý novinář či editor na celém světě. Toto dilema vyjádřené otázkou: „palestinský bojovník nebo terorista?“, minulý pátek probíral v HN Daniel Anýž. V článku Představivost teroristů, zásady kodexů citoval kodexy Washington Post i BBC a upozornil na to, že list The Guardian až do vražedného finále v Beslanu psal o „hostage-takers“, nikoli teroristech. K tomu pak připojil svůj komentář: „Snahu redakcí o objektivitu a vyváženost je třeba brát vážně. Výsměch těmto principům, jejich programové odmítání nikomu nepomůže. Ani novinářům, ani publiku. Není možné chtít po médiích obecně co největší přesnost a jedním dechem jim říkat, že nemá cenu, aby se o něco takového nesnažila.“ Souhlasím.
- Díky diskusi v Mediáři a Františkovi Lutonskému jsem se dostal na stránku www.danielpipes.org/article/2066, kde těch názvů pro teroristy z Beslanu je hned více než tucet. Pro případ, kdyby link nefungoval, a pro účely archivu je přepisuji: Assailants, Attackers, Bombers, Captors, Commandos, Criminals, Extremists, Fighters, Group, Guerrillas, Gunmen, Hostage-takers, Insurgents, Kidnappers, Militants, Perpetrators, Radicals, Rebels, Separatists, Activists.
- Slogan „od Karla Čapka k islámu a Mohamedovi“ mě napadl, když jsem navštívil webovou stránku Muslimské listy. Jak známo, Karel Čapek vydal v roce 1924 soubor svých cestopisných fejetonů a esejů z cesty po Velké Británii s názvem Anglické listy. V roce 1996 internetový publicista Ondřej Neff vyhradil ve svém e-zinu Neviditelný pes zvláštní prostor pro bohemistu z Glasgow Jana Čulíka v rubrice, kterou pojmenoval Britské listy. O rok později se Britské listy osamostatnily. Jejich šéfredaktorem je sice Jan Čulík, ale všichni vědí, že redakční politiku této webové stránky silně ovlivňuje editor Štěpán Kotrba. Kým se asi Muslimské listy inspirovaly při volbě svého názvu? Že by si jejich autoři vzpomněli na Literární listy nebo na „pelikánovy“ exilové Listy.
9.9.2004 „Za čí peníze?“ se v souvislosti s publicistikou Louče dramaticky táže anonymní blog „Mediální pozorovatel“, který si do podtitulku dal „Skromné a občas podpásové postřehy o českých mediích“. Protože žádná lež by neměla zůstat bez odpovědi, odpovídám:
- O tom, jak získávám přístup k Newtonu, jsem podrobně psal v článcích Louč po dvou letech, nebo Tři roky s Loučí. Zcela určitě ne díky „draze vybudovaném výzkumném středisku FSV UK“, ale díky vzájemné dohodě s Newtonem, kterému já bezplatně poskytuji texty Louče k dalšímu šíření a on mě bezplatně nechává nahlédnout do své databáze.
- Druhá lež: Knížku textů Média, Internet, TV Nova a já nikde neuvádím jako literaturu povinnou. Nahlédnutím do sylabů lze snadno zjistit, že pouze upozorňuji na jednotlivé statě v knize uvedené, které se týkají tématu, jde tedy o literaturu doporučenou. Nikdy bych si netroufl nutit chudáky studenty, aby to četli celé :-).
Milý anonymní „mediální pozorovateli“, když o něčem píšeš, tak si to nejdřív všechno zjisti a ověř. Pokud Louč a „miš“ získaly nějakou prestiž a důvěru, tak hlavně díky tomu, že svoje tvrzení podkládají fakty a argumenty. Pokud tě baví strefovat se do názorových odpůrců, nic proti tomu. Jenom bych radil, abys trochu změnil styl, který nemá daleko do Kojzara.
Když slyším „za čí peníze“, vzpomenu si, jak se za komunismu vyčítalo, co všechno dostáváme „za peníze pracujících“. Dnes se tato výčitka transformovala do podoby „za peníze daňových poplatníků.“ Paradoxem je, že za komunismu tu výčitku nejčastěji používali ti, co nepracovali, tj. funkcionáři a aparátníci, a dnes ji velice často používají ti, co se placení daní vyhýbají.
7.9.2004 Dnes jsem zaktualizoval, opravil a doplnil materiál o aféře Kelly a BBC ve Velké Británii tak, aby mohl sloužit jako studijní materiál.
O tom, jak slůvko „doslova“ se stalo jazykovým klišé v televizním zpravodajství, informuje článek Zpravodajství TV Nova „doslova“.
2.9.2004 Britský Sunday Observer zveřejnil ukázky z memoárů bývalého ředitele BBC Grega Dykea o tom jak „britský premiér Tony Blair zradil mne i BBC“. Ukázky z těchto memoárů jsou k přečtení zde a tady. O aféře stručně informuje dnešní Ekonom. Na Dykeovy paměti první upozornily již v neděli Britské listy.
Greg Dyke na Blaira kromě jiného „práskl“, že mu britský premiér 19. března 2003, den před invazí do Iráku, napsal dopis, v němž si stěžoval, že zpravodajství BBC o Iráku je nevyrovnané. Doslova: „Jsem přesvědčen, a nejsem v tom sám, že nedodržujete správnou rovnováhu mezi podporou a odporující kritikou, mezi zpravodajstvím a komentářem, mezi hlasy iráckého režimu a hlasy iráckých disidentů, nebo mezi diplomatickou podporou, kterou máme, a mezi diplomatickou opozicí .“
Dyke Blairovi odpověděl 21. března, tedy ve dnech, kdy boje v Iráku již byly v plném proudu, dopisem, který začínal: „Předně: aniž to míním jako nezdvořilost, v situaci, kdy probíhají dosud největší veřejné demonstrace v této zemi a také největší vzpoura proti úřadující vládě v jejích vlastních řadách, nesouhlasil byste se mnou, že Vaši komunikační poradci nejsou ti praví lidé, kteří mají radit, zda BBC dodržuje či nedodržuje správnou rovnováhu mezi podporou a disentem?“
Právě touto odpovědí si prý Dyke udělal z Alastaira Campbella nepřítele, což se později promítlo do průběhu aféry se sebevraždou odborníka na zbraně hromadného ničení Davida Kellyho. Průběh této aféry jsem z internetových zdrojů shrnul do zvláštního dokumentu.
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.