14.2.2005 Stanislav Gross byl včera hlavním hostem pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Podle mého názoru nevyužil šanci, kterou mu ČT dala, aby se distancoval od podnikání své ženy a aby národu předestřel když ne pravdivou, tak alespoň pravděpodobnou verzi vysvětlení role Rostislava Roda a jeho směnky v případu financování svého bytu. Myslím si, že Václav Moravec Grosse poněkud šetřil. Očekával bych od něj otázku, kterou nastolil Jaroslav Plesl v LN, tj. která banka poskytla firmě Denna úvěr? Tato otázka nepadla, přestože se nabízí. Pokud by rodinu premiéra úvěrovala e-banka, jejíž majitel usiluje o privatizaci Českého Telecomu, bylo by to na další pátrání po podmínkách tohoto úvěru.
11.2.2005 Člověka vždycky potěší, když zjistí, že se nemýlil. Minulý týden jsem napsal, že Grossova aféra s bytem nemá původ v politických piklech, ale v prosté potřebě MF Dnes získat „front page story“, trhák na první stránku novin, a také ve skutečnosti, že redaktor Jaroslav Kmenta nedávno objevil katastr nemovitostí jako zdroj informací. Dostal jsem maily, které mně vyčítaly, že prý tímto způsobem dehonestuji ušlechtilé úsilí hlídacích psů demokracie, novinářů MF Dnes. Včerejší odpovědi na otázky Jiřího Pehe v MF Dnes, jakož i dnešní ranní vystoupení editora Jiřího Kubíka v BBC moji hypotézu spíše potvrzují než vyvracejí.
7.2.2005 Aféra s půjčkou na byt premiéra Stanislava Grosse se dostala do samospádných obrátek a už ji asi nepůjde zastavit, přestože by možná i Grossovi protivníci byli nejraději, kdyby zmizela ze scény. Vynoření se tajemného věřitele Rostislava Roda, bývalého redaktora MF Dnes, který údajně půjčil Grossovu jihlavskému strýci přes milion korun, nechtěně vrátilo do veřejné diskuse otázku spontánní privatizace deníku Mladá fronta (už slyším, jak jsem opravován: nebyla to privatizace zavedeného deníku, ale založení deníku nového, já si však myslím, že to privatizace byla). Protože jsem se vlastnickými vztahy v českých médiích nedávno zabýval, nabízím čtenářům Louče text zpracované studie v českém i anglickém jazyce.
2.2.2005 Zcela oprávněně se na mou hlavu snesla kritika za kritiku nepohotového senátního serveru v článku A znovu se poroučí větru dešti? (zákon o elektronických komunikacích). Byl jsem usvědčen z toho, že pozměňovací návrhy v senátním tisku 4/5 byly k dispozici včas. Vzniklo to tím, že já je hledal na této tabulce, kde v neděli odkaz ještě nebyl (dnes už tam je), zatímco jsem měl hledat v historii tisku 4. Rovněž senátní usnesení k ZEKu je už umístěno tam, kde dříve visela jen omluva. Citace pozměňovacích návrhů jsem opravovat nemusel, dostaly se do usnesení v podobě, jak je navrhl hospodářský výbor.
Na druhé straně bych od novinářů očekával, že budou rozptylovat kuloárové fámy, které kolem Grosse vznikají a na nichž se někdy média také podílejí (fámě pocházející z redakčních kruhů o tom, že se v Plzni ztratila Grossova rigorózní práce, jsem málem uvěřil). Média by své nepřesnosti měla uvádět na pravou míru. Přinejmenším tak, jako se v dnešním vydání MF Dnes omluvila bývalému trenérovi Sparty Františku Strakovi, o němž 18. prosince loňského roku napsala, že užívá kokain.
Obávám se, že pro české poměry tahle politická kvalifikace už brzy nebude stačit. Ke kvalifikaci politika totiž patří také to, že si dokáže do svého okolí vybrat kvalitní lidi, a že dokáže usměrnit podnikatelské choutky své rodiny. Pokud se jihlavský strýc Vik objevil jen proto, aby se hlídací pes nažral a Šárka zůstala celá, pak tato kalkulace naprosto selhala. Další vedení celé aféry ze strany Grosse (mám na mysli náhlé zjevení se Rostislava Roda), pak svědčí o naprostém amatérismu jeho PRmanů.
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.
Copyright © Milan Šmíd