30.5.2007 Dvoutýdenní pauza v poznámkách Louče má jednoduchý důvod: konec semestru a málo času. Mezitím se konal 17.5. další z řady seminářů o digitalizaci vysílání Digimedia 2007, tentokráte pod patronací Asociace českých reklamních agentur (AČRA).
15.5.2007 Již v pátek jsem se vyjádřil kriticky k bulvarizované story týraného dítěte, která se prodrala do čela titulní strany MF Dnes. Večer jsem s překvapením zjistil, že se tohoto případu chopila i veřejnoprávní televize, a v sobotu byl týraný Ondřej Coufal tématem všech českých médií. I když respektuji, že týrání dětí může být aktuálním tématem, přesahující svým významem jednorázovou bulvární událost, myslím si, že informování o případu je vzorovým případem neduhů českých médií (nevybíravé využívání úniků informací z úřadů, nerespektování ochrany soukromí dítěte, používání emotivních přívlastků „krkavčí matka“, „bestie z Kuřimi“, citování nepodložených teorií typu „připravovala chlapce pro pornografickou kariéru“). Lze jen doufat, že případ vyvolá diskusi, která trend bezohledné bulvarizace zpravodajství nějakým způsobem zkoriguje. Mám na mysli například komentář Ondřeje Štindla. Ovšem nejlepší nápravou by byla prohraná soudní pře, která by médiím vymezila hranice
14.5.2007 Neuvěřitelný vzestup návštěvnosti Louče dnes způsobil vyhledávač Seznamu, který na dotaz "ceskamedia.cz" vyhodil na první místo ne příliš zajímavý záznam diskuse k článku Louče, který jsem si "vytáhl" z českých médií na svůj server, a do titulku uvedl zdroj. Proč lidé ČM hledali? To proto, že brněnskému TV studiu Fatem se podařilo získat protokoly výslechu Ondřeje Coufala, týraného dítěte, jehož případ dnes plní titulní stránky novin. Tyto protokoly zveřejnil server majitele Fatemu - Jaroslava Berky - ceskamedia.cz. Ovšem pro vyhledání těchto protokolů je lepší obrátit přímo na Regionální televizní agenturu, kde jsou odkazy na ně umístěny hned na vstupní obrazovce.
11.5.2007 Mediální kauzou týdne se stala výstava mrtvých těl v pražské Lucerně, zahájená minulou sobotu 5. května (zde s animací). Vyjádřili se k ní snad všichni, kteří se obvykle vyjadřují. Z komentářů, které jsem četl, mne zaujal ten Ivana Hamšíka v MF Dnes, který končil slovy: "Chcete výstavě udělat tu nejlepší a nejúčinnější reklamu? Kritizujte ji a volejte po jejím zákazu."
4.5.2007 Úřad pro ochranu osobních údajů se rozhodl nepotrestat redaktory Hospodářských novin za zveřejnění majetkových přiznání našich poslanců. Doslova "Úřad přitom dospěl k závěru, že sice došlo k naplnění formální stránky přestupku, tedy že se jednalo o nedovolené použití údajů, ale po posouzení všech okolností souvisejících s tímto případem (okruh veřejných funkcionářů, účel zveřejnění, úloha tisku ve společnosti) dospěl (...) k závěru, že v tomto konkrétním případě není naplněna materiální stránka přestupku, tedy jeho společenská nebezpečnost."
"Tomu, kdo si pamatuje, jak Ivan Langer v parlamentu ... vystupoval ve prospěch soukromých televizí, se může zdát jeho podpora ČT podivná... Není vyloučeno, že za změnou postoje Ivana Langera může být nejen odpovědnost ministra, která je jiná, než odpovědnost opozičního poslance, ale také poznání, že zájmy jednoho byznysu ... mohou poškozovat byznys jiný. A je zcela možné, že telekomunikační operátoři s udělenými licencemi ČTÚ začínají ztrácet trpělivost při čekání na to, kdy získají do svých multiplexů zákazníky – nové televizní programy, a kdy budou moci rozšířit své sítě na celou republiku."
Höppnerovo pokrytectví lze doložit právě na případě "svlečené Anety". O případu v knize tvrdí, že deník Aha! nic nepředstíral, neboť věděl, že jde o fotomontáž. S tím však kontrastuje citát z průvodního článku, který se snažil čtenářům sugerovat možnost pravosti snímku: "Ukázali jsme snímek několika expertům, kteří jej podrobili pečlivé analýze. Ani oni ale nemohli vyloučit nebo potvrdit, zda jde o pravé snímky, nebo o sprostý podvrh."
Média, Internet, TV Nova a já, je název knihy, v níž je výběr mé publicistické činnosti od roku 1990. O co jde, je možné se dozvědět zde v úvodu nebo tady v obsahu knihy. O lidech, které knížka zmiňuje, lze získat informaci ve jmenném a věcném rejstříku. Vydalo a distribuuje vydavatelství ISV v Praze, fax 02-24317402. Kniha je k dostání v prodejně Carolinum, Praha 1, Celetná 18.
Copyright © Milan Šmíd
