26.3.2009 Včerejší projev premiéra Topolánka v Evropském parlamentu (zde videozáznam) se dostal na titulky zahraničních novin, především jeho fráze „cesta do pekel“ (road to hell), použitá v souvislosti s americkými kroky k řešení krize. Kvalifikovanou kritiku tohoto výroku podal Jan Macháček ve svém pravidelném auditu. To se stalo v devět hodin ráno ve Štrasburku.
25.3.2009 Vládě premiéra Topolánka včera vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru. Kdo si chce počíst a pokochat se řečnickými perlami našich poslanců, nechť navštíví sněmovní stránku se stenoprotokoly mimořádné 53.schůze. Sledovanost ČT24, která vysílala přímý přenos, prý včera překonala všechny rekordy.
23.3.2009 Včerejší infotainmentové Střepiny na Nově a 168 hodin na ČT měly společné téma: zákaz vstupu kamer do předsálí Poslanecké sněmovny. Na jedné straně novináře chápu, ale na straně druhé s tímto zákazem souhlasím. A to nejen na základě situačních zpráv (zde a tady) zpracovaných Parlamentním institutem o praxi převládající v zahraničí.
20.3.2009 Mediální kauzou právě uplynulého týdne byla aféra spojená s Markem Dalíkem, který z podnětu premiéra Topolánka se snažil ovlivnit reportéra České televize Dalibora Bártka, aby zastavil natáčení reportáže o problémech dnes nezařazeného, dříve sociálnědemokratického poslance Petra Wolfa. Detaily Wolfova případu v pořadu Reportéři ČT. Komentoval jsem ve sloupku pro Aktuálně.cz.
12.3.2009
Včera zveřejněné usnesení, kterým Vrchní soud zrušil rozsudek soudce Vojtěcha Cepla ve věci omluvy za "justiční mafii", a kterým přikázal, aby o případu rozhodoval někdo jiný, rozvířilo další spekulace o tom, zda naše soudnictví je skutečně nezávislé. Dokonce i blog prezidenta Soudcovské unie Jaromíra Jirsy Soudce Cepl – oběť justiční mafie? konstatuje, že to "Vrchní soud v Praze učinil tak nešťastným způsobem, který jen přilévá oleje do ohně a posiluje konspirační teorie o případu bývalého místopředsedy vlády" (Jiřího Čunka). Vloni v červnu jsem se na blogu Aktualne.cz veřejně tázal: Měl být Vojtěch Cepl v televizi?, a čtenost tohoto příspěvku zatím žádný jiný můj blog nepřekonal.
10.3.2009
V sobotu 7.3. se udělovaly výroční kinematografické ceny Český lev s moderátorskou dvojicí Polívka/Polívková. John je zapomenut, bulvár i hlavní proud mají o čem psát, na čemž nic nemění fakt, že přímý přenos z Českých lvů na ČT to u diváků prohrál s filmem Medvídek na Nově. Oblíbené téma MDŽ se letos z médií jaksi vypařilo. Zapadl i prezidentův projev v Santa Barbaře o klimatických změnách. Žádná škoda.
5.3.2009 Od loňského ledna, kdy média žila aférou „Radiožurnál a Barbora Tachecí“ jsem se nesetkal s takovou explozí rozhovorů s jedním člověkem v tolika médiích zároveň. Mám na mysli rozhovory s Radkem Johnem, který nedávno opustil TV Nova. Započítáme-li Nedělní Blesk (Radek John: Rozvod? Nikdy neříkej nikdy!), pak hned čtyři magazíny a týdeníky magazínového typu nabízejí rozsáhlé rozhovory s bývalým šéfem publicistiky na Nově, spojovaným s pořadem Na vlastní oči.
4.3.2009 Protože v současné době nemám čas na vlastní psaní, snažím se zachytit alespoň v citátech to, co kdo napsal, a také co čeří scénu českého mediálního rybníka. Viz sloupek Posbíráno v médiích
2.3.2009 Citát, který zaujal: "Mohlo by se zdát, že komunitní internetová pavučina Facebook, v češtině kreativně překřtěná na obličejovník, ksichtbůch nebo taky držkosvět, bude jen další masovka pro ty, co nemají nic lepšího na práci než se ukomunikovat a učetovat k smrti. Zatím jim tahle sebevražda jinde nějak nevyšla a tohle je další pokus." Jaroslav Rudiš v pátečních HN.
Ten, který sepsala v Instinktu Marcela Pecháčková (Radek John: Průkaz č.33), je nejdelší a možná také nejlepší (staré známosti z Panské se nezapřou). Magazín MF Dnes uvedl rozhovor Jana Malindy bulvarizujícím titulkem Nemáme idylické manželství. A týdeník Reflex využil Radka Johna dokonce pro obálku, ke které se váže medailon „Příběh stárnoucí hvězdy“ a rozhovor Bylo to pro zdraví národa.
Už dříve jsem se zamýšlel nad bezhlavou a hromadnou honbou médií za jedním tématem, které právě frčí, kdysi jsem sepsal úvahu o novinářských lumících. Je možné, že stádní praktiky "hurá za ním" k mediálnímu byznysu přirozeně patří (viz smrt Karla Svobody). Jenom se někdy ptám: Stojí to téma za to?
Copyright © Milan Šmíd