Aktuality Louče 378 |
zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií © Milan Šmíd |
Louč v mezích časových kapacit a finančních možností sleduje
ceskenoviny.cz, denikn.cz, irozhlas.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.denik.cz, novinky.cz, www.e15.cz, respekt.cz, Echo24.cz, info.cz, voxpot.cz a další zdroje... O médiích a internetu se nechává informovat z webů www.mediar.cz, www.mediaguru.cz, www.lupa.cz, www.digizone.cz, www.radiotv.cz, www.mam.cz, www.mediahub.cz, www.parabola.cz, satcentrum.com, www.medialne.sk, www.strategie.sk, www.mediainfo.cz (Newton), včetně odkazů z www.fekar.cz/media. |
NA OKRAJ DNÍ 1.-31. 7. 2023... | ARCHIV TÉMATA |
A to parlament ještě čeká schválení "konsolidačního balíčku" ve formě zákona, "kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných financí" (tisk 488). Návrh tohoto zákona novelizuje dalších šedesát tři zákonů (o DPH, spotřebních daních, daních z nemovitosti, o sociálním i nemocenském pojištění, o celní správě atd. atd.) a než prošel prvním čtením, Sněmovna o něm debatovala 27 hodin čistého času.
Podle mého názoru to, co je nám nyní představováno jako AI, tady bylo už dříve (zdokonalující se algoritmy, rozpoznávání hlasů, překlady, rozeznávání řeči, konverzace s automatickými boty), dnes však v pokročilejším vývojovém stádiu. Proč se AI bát? Zotročí a zmanipuluje jen toho, kdo se zotročit a zmanipulovat nechá.
Nicméně je to jen můj názor, názor stárnoucího člověka, který "už nestíhá," a proto se rád nechá poučit lidmi, co se vyznají lépe. Ovšem Radovan Vávra to nebude.
Jestliže soudy ukázaly v případě Čermák/Tušl, kde končí svoboda projevu a kde začíná trestný čin (s čímž souhlasím, i když následných pět a půl roku pro Čermáka za verbální podporu terorismu a výzvy k násilí se mi zdá být příliš), pak by stejný metr měl být použit i proti romským extremistům, šířícím nenávist proti Ukrajincům (v dojemné shodě s českými dezinformátory Netíkem a Volným).
Stačí pak jedna vymyšlená zpráva a vznikají akce, jakou byl 18. července pochod v Krupce, při němž hrozilo, že verbální násilí přeroste v násilí skutečné.
Jeden z těchto textů má název Milan Kundera a téma interview. Zabývá se postojem Milana Kundery k novinářům, který se od roku 1985 řídil svými slovy:
"Proklet budiž spisovatel, který dovolí žurnalistovi, aby volně reprodukoval jeho výroky!
Za prvé - žurnalista vám klade otázky, které zajímají jeho a ne vás.
Za druhé - z vašich odpovědí použije jen ty, které se mu hodí.
Za třetí - převede je do svého slovníku, svého způsobu myšlení.
Po příkladu amerického žurnalismu se mu ani neuráčí, aby vám dal schválit věty, které vám vsunul do úst. Interview vyjde. Utěšujete se, bude rychle zapomenuto. Omyl! Bude citováno!"
Druhý text jsem nazval S Kunderou za vyšší odbyt, v němž jsem reagoval na aféru vyvolanou článkem týdeníku Respekt Udání Milana Kundery. Sepsal jsem ho hned druhý den po zveřejnění dokumentu, z něhož vyplývá, že na základě hlášení studenta Milana Kundery byl zadržen emigrovavší a hledaný Miroslav Dvořáček, který pak ve vězení strávil 14 let.
Že tím hlavním, který Dvořáčka práskl, byla jeho někdejší dívka Militská, na kterou se Dvořáček obrátil (potvrzeno později v Lidovkách), a potažmo také partner a pozdější manžel Militské Dlask, jenž zřejmě využil Kunderu, aby to místo něj zahlásil, aby před Militskou nevypadal jako udavač na bývalého soka v lásce, to týdeník Respekt zapomněl dodat.
Na druhé straně, Kundera se k existenci nesporně pravého dokumentu, který by vyžadoval jistou interpretaci a uvedení do kontextu s dobou (pomoc agentům chodcům se trestalo až deseti lety vězení), bohužel nepostavil čelem.
Téměř každý, kdo se kdy s Milanem Kunderou setkal, měl nutkání to na sociálních sítích zveřejnit, čímž vznikla zajímavá mozaika obrazu spisovatele sestavená ze střípků pamětnických zážitků. Ve facebookové debatě pod jedním z nich na otázku Lucie Vopálenské "Jaký to byl nejspíš člověk?" Libuše Koubská odpověděla:
"Milá Lucie, určitě měl mimořádný talent! spisovatelský, včetně nadání analytického, včetně smyslu pro strukturu i pro pointu. Skvělé pozorovací schopnosti, empatii. Nápady. Zároveň byl ambiciózní, sebestředný, rafinovaný, pilný, z nějakého důvodu taky zamindrákovaný. Spíš krutý než laskavý. Ale řekla bych, že nejen k ženám a vůbec k ostatním lidem, taky k sobě.
Mediální idylu narušil na včerejší tiskové konferenci dotaz Andrease Papadopulose (ČT) o nebezpečí a možnosti poválečného odsunu ruských obyvatel. Doslova:
"A zároveň ještě dovolte osobní otázku. Od začátku plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu jsem se na východě Ukrajiny pohyboval několik měsíců a vyplývá mi z toho jeden dotaz. Vy jste dnes v Česku a my máme tady v naší zemi historickou zkušenost po roce 1945 - říká se tomu nekontrolovaný, násilný odsun Němců. To byly desítky tisíc lidí, kteří žili na území nepřítele, hovořili jazykem nepřítele, ale velmi často nepřáteli nebyli. A já se chci zeptat, jak vy a vláda, která vám podléhá, zajistí, že se tento odsun nebude opakovat na v budoucnu osvobozeném Krymu a v Donbasu. Mám na mysli ty obyvatele Ukrajiny, kteří sice možná hovoří rusky, ale chtějí to, čemu se říká ruskij mir."
Zelenského tato otázka prý poněkud "rozhodila"; jeho odpověď a následné reakce zdokumentovalo Echo24. I když některé kritické argumenty "dobrá otázka, ale v nevhodnou dobu" akceptuji, já tu otázku pokládám za legitimní. Dotkla se problému, který reálně existuje.
Díky placenému servisu O2-TV jsem mohl dnes zhlédnout řadu televizních zpravodajských kanálů, od BBC, přes CNN, France 24, DW, RAI až po Al Džazíru. Zelenského návštěva v Praze, kterou jsme žili tyto dva dny jako účastníci světové události, se někde nedostala ani do běžícího zpravodajského řádku na dolním okraji obrazovky. Dobré připomenutí, jak si stojí Česká republika v hledáčku světových médií a vlastně také jakou váhu má dnes v mezinárodní politice.
DODATEK 8.7.:Neodpustím si jednu spekulaci. Co když Andreas Papadopulos reagoval na to, že před tiskovou konferencí vyvedla ochranka ven ruskou opoziční novinářku Faridu Kurbangaleevu, přestože od Hradu dostala akreditaci (zde reakce Lucie Sulovské).
Bylo to na žádost ukrajinských hostů??? Znám několik případů, kdy novinář, jenž na tiskovce zůstává, ze solidarity položí otázku, kterou si připravil ten, jemuž vstup zabránili. Kdyby to byl tento případ, pak velká úcta pro Andrease.