LOUČ |
motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí… © Milan Šmíd |
občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
č.8 – 16.10.2000 |
Když se každou neděli ohlížím za uplynulým týdnem, někdy jsem až překvapen, kolik událostí v oblasti médií je úzce spjatých s politikou. Takže minulý týden jsem zaznamenal, že
Klekánice - Sazka - Chmelíček
Před týdnem jsem si vyhradil odložení úsudku ve věci pořadu Klekánice o Sazce do doby, než pořad uvidím. Poté, co jsem Klekánici 10.10. zhlédl, došel jsem k názoru, že ředitel Chmelíček se "zabál" a pod tlakem unáhlil. Myslím si, že tentokrát nebylo třeba obávat se žalob na hřešící a ledabylé redaktory. Pravda, řazení argumentů bylo podujaté, ekonom Blažek poněkud účelově interpretoval data (myslím například procentní srovnání s britskou loterií ve věci provozních nákladů), nicméně fakta zřejmě "seděla", o čemž mne přesvědčila i reakce Sazky.
To, co se objevilo v placeném Tiskovém prohlášení Sazky 12.10. v českých denících, v podstatě nevyvrátilo žádnou ze základních tezí pořadu a soustřeďovalo se spíše na argumenty "ad hominem" namísto argumentů "ad rem", což je obvyklá úniková zbraň těch, kteří nemohou obhájit své činy a tudíž se snaží zpochybnit integritu svých protivníků.
Obchod s akciemi České spořitelny "proběhl v naprostém souladu s právem" a "nevedl k prodělku" neboť v globále byl prý zisk. Navíc objektem kontroly KCP "nebyla Sazka a.s., nýbrž obchodník s cennými papíry". Rovněž obchod s pozemky "se nevymykal obchodním mravům ani právnímu rámci". Ošizení státu o daň z prodeje nemovitosti je nazváno "daňovou optimalizací". Desítky nespecifikovaných nákladových položek jsou "jako u kteréhokoli jiného podniku."
Jenom mi není jasné, když "ztráty na kapitálovém trhu neexistují" a tyto obchody jsou "vždy vysoce ziskové", proč tedy neplyne více peněz do té tělovýchovy.
Já si myslím, že kdyby se u nás provozovala skutečná investigativní žurnalistika, v podnikání Sazky by našla bohatý zdroj námětů.
Takový investigativní reportér by mi snad potvrdil, že se nemýlím, když si myslím, že ani auditorova doplňující informace na této adrese nevyvrací podivnosti operace s akciemi České spořitelny zmíněné v Klekánici.
Být na jeho místě, tak bych si "proklepl" na ARESU všechny lidi z této adresy na všech možných obchodních rejstřících. Možná, že by na nic pozoruhodného nepřišel - to se občas investigativním reportérům stává.
Ale například by přišel na to, že dceřiná společnost DALI REAL, a.s. uvedená v majetkových účastech na této adrese je už od září roku 1998 v konkursu a řízená konkursním správcem JUDr.Jiřím Zoubkem, aniž to výroční zpráva za rok 1999 v přehledu dceřiných společností registruje.
Zatímco všechny ostatní "dcery" zde uvedené mají akcie na jméno, DALI REAL je jediná s akciemi na majitele a navíc to je právě ta společnost, přes kterou se "daňově optimalizovalo" při nákupu pozemků od Cinemartu.
Bylo by zajímavé vydat se od oznámených majetkových účastí Sazky směrem k dalším a dalším společnostem, jež tyto oznámené firmy vlastní, ale to by chtělo čas, peníze a skutečného investigativního reportéra - ne takového, který žije pouze z indiskrecí.
Trochu mi vadilo, že ČT nenašla dost odvahy odvysílat protipořad Sazky celý a ukázala nám jen jeho úvod. Já si totiž myslím, že náš divák je natolik zkušený a ostřílený z minulosti i přítomnosti, že si dokáže věci sám rozebrat, zvláště pokud byly argumenty prezentovány v tak amatérské podobě, jak ji popsal pan Pecina v Britských listech.
Všiml jsem si už vícekrát, že zelená saka (tj. noví mladí draví podnikatelé) nevládnou příliš dobře českým jazykem. Hned v prvních slovech "Prohlášení akcionářů akciové společnosti SAZKA" je pravopisná chyba, neboť správně má být "Po zhlédnutí reportáže..." nikoli "Po shlédnutí reportáže..." Signatáři - mezi nimi i vážené osobnosti - si této chyby nevšimli. Kromě toho ne všichni akcionáři prohlášení podepsali. Například tu chybí předseda Českomoravského fotbalového svazu ing. František Chvalovský.
P.S. Na závěr ještě jeden námět pro mladé novináře, kteří ve svých tornistrách nosí maršálské hole afér a skandálů. Když jsem na www.justice.cz hledal firmu Trigon, neboť byla zapojena do majetkových změn ve firmě Kabel Plus Sport, obchodní rejstřík na mne vychrlil hned celou záplavu firem Trigon. Takže jsem zalistoval v Obchodním zákoníku, kde jsem našel §10 odst. 1:
"Obchodní jméno nesmí být zaměnitelné s obchodním jménem jiného podnikatele. U právnické osoby postačí k odlišení (...) uvedení jiného sídla, jestliže tyto osoby nepodnikají v tomtéž oboru nebo v oborech zaměnitelných při hospodářské soutěži."
Protože předmět podnikání řady těch eseroček i akciovek Trigon se překrývá, mám pocit, že zákon zde není dodržen, a že odpovědnost za to nesou obchodní soudy.
zpětHana Marvanová opět na scéně??
(glosa na okraj komentáře v Hosp.novinách 10.10.2000)
Ten, kdo sleduje mediální legislativu, dobře ví, jakou neblahou roli sehrála Hana Marvanová jako předkladatelka (spolu s Ondřejem Zeminou, Martinem Přibáněm a Janem Kasalem) novely vysílacího zákona v roce 1995 (301/95 Sb.), která pod praporem svobody podnikání uvedla naše vysílání do takových zmatků, že český stát z toho dodnes bolí hlava (případ TV NOVA, žaloby Ronalda Laudera pod.).
Stačí se začíst do rozpravy 7.prosince 1995 na www.psp.cz, kde dotyčná - vedena svoji neznalostí specifiky vysílání a naivní vírou v neviditelné ruce trhu - doslova řekla: "... máme na mysli, aby i v oblasti mediální byla konkurence. Poněkud nás tíží nedostatek konkurence v oblasti vysílání atd. My tímto návrhem jdeme tím směrem, abychom otevřeli prostor konkurenci."
Jak to dopadlo, všichni vědí. Zrušení licenčních podmínek a likvidace kontrolních funkcí Rady ČR pro R a TV vysílání novelou 301/95 (po 18 měsících narychlo Radě opět vrácených zákonem 135/97) vedlo k monopolizaci (tedy k opaku konkurence) terestrického segmentu komerční televize, aniž se deregulace novely nějak výrazněji projevila na rozšířené nabídce kabelových a satelitních programů. (O té nabídce totiž rozhodují více možnosti trhu, než nějaká regulace.)
Pro osvěžení paměti: ona novela předkládaná Hanou Marvanovou mj. zrušila licenční režim pro kabelové a satelitní vysílání a nahradila ho režimem registrace. Když byli poslanci upozorňováni z více stran na to, že se tím dostáváme do rozporu s evropskou legislativou, tatáž Hana Marvanová z řečnické tribuny mávala jakýmsi posudkem Parlamentního institutu a tvrdila, že
"nyní je tento návrh naprosto v souladu s legislativou Evropské unie a nejen to. Citované dokumenty Evropské unie, o kterých mluví rada, prosazují liberalizaci v oblasti satelitního a kabelového vysílání, což je i smyslem předložené novely." (stenogram na www.psp.cz ze 7.12.1995)
Opak byl pravda. Ten návrh nebyl a není v souladu s legislativou EU, přestože nelze popírat fakt, že v kabelovém a satelitním vysílání ve světě skutečně dochází k liberalizaci regulace.
Když se u nás zavolá do mediálního lesa "Televize bez hranic", ozve se z něj "kvóty evropských pořadů". Přitom jakoby se ztrácelo ze zřetele, že evropská direktiva "Televize bez hranic" je tady především pro to, aby televizní programy mohly - podobně jako ostatní zboží a služby - svobodně překračovat hranice, což vyžaduje, aby u nich byly zajištěny některé minimální standardy (reklama, sponzoring, ochrana mládeže apod.) To by měly zajistit členské státy. Tak alespoň praví článek 2 Směrnice, par. 1:
"Členské státy zajistí, že veškerá televizní vysílání přenášená vysílajícími subjekty pod jejich pravomocí budou v souladu s pravidly zákonného systému platného pro televizní vysílání určené veřejnosti v daném členském státě."
Jestliže však stát není schopen tyto standardy a pravidla u nějakého satelitního vysílatele uhlídat, protože mu to zákon zkrátka neumožní, pak se dostává do rozporu s acquis Unie. Tohle nebyla schopna Hana Marvanová pochopit tenkrát a zřejmě to není schopna pochopit ani dnes, když ve svém komentáři pro Hospodářské noviny 10.10.2000 (Mediální zákon - střet o míru regulací) tvrdí: "...rozhodně není žádný důvod vracet se k licencování kabelových a satelitních televizí, jak to chtěl vládní návrh."
Ten registrační princip - alespoň tak jak je formulován v našem zákoně - má totiž dvě vady.
Ta první spočívá v tom, že stát (regulátor) v současných podmínkách nemůže uložit satelitnímu vysílateli dodržování evropských standardů vyplývajících ze závazků vůči EU, což by Unie samozřejmě nelibě nesla. Zvláště v tom případě, kdyby se do Česka nahrnuli všichni ti, kteří by se svým satelitním vysíláním pro Evropu chtěli obejít normy a předpisy Unie.
Ta druhá vada se týká kabelového vysílání, kde u prosté retranslace televizního programu, tj. převzatého nezměněného vysílání z nějakého státu Unie, EU žádá, aby se stát zdržel jakýchkoli rušivých zásahů. Náš zákon však dává Radě možnost registraci odmítnout či zrušit, což je opět proti acquis Unie.
Takže stručně shrnuto: náš současný registrační princip v jednom případě reguluje nedostatečně a v druhém zas příliš. Tento nedostatek pak odstraňuje nejen vládní Dostálův návrh, ale dnes i ten poslanecký, tzv. Kučerův návrh (sněmovní tisk 717), který pro původní vysílání žádá licenci, pro převzaté však jen zjednodušenou registraci, na kterou je právní nárok (§26).
Tím se Česká republika přiblíží evropskému standardu, kdy převzaté vysílání, tj. pouhá retranslace programů, nepotřebuje vůbec žádnou licenci a licencovány jsou jen nově vytvářené programy přesahující formát lokálních infokanálů, přičemž vývoj směřuje k tomu, že jednou, až bude k dispozici digitální multikanálové prostředí, i tyhle licence na kabelu padnou.
Registrační princip, který vyrobila novela 301/95 před pěti lety, řešil nedokonalost jednoho zákona (468/91) nedokonalostí jinou za podpory našeptávačů, kteří si přes poslance do této novely prosadili své vlastní zájmy (viz rušení podmínek, oslabení Rady apod.).
Kdyby Hana Marvanová nebyla sympatická mladá dáma, a kdyby na jejím místě stál třeba Ondřej Zemina, řekl bych mu s chutí: "vrať se do hrobu mediální legislativy, který jsi pomáhal vykopat."
Smysl obhajování věcí překonaných a nefunkčních (např. současné pojetí registračního principu) mi v komentáři Hany Marvanové jaksi uniká.
Smysl celého komentáře však dokážu pochopit - zřejmě jde o to udržet se v povědomí jako expert na mediální legislativu a tím si vylepšovat pozici své advokátní kanceláře (Tomáš Sokol je v tomto ohledu mistr světa).
Jenom nevím, zda ty peníze, které dvojice Hana Marvanová a Martin Přibáň od svých klientů dostávají (viz například v minulosti zpracované posudky pro ČNTS ve věci udělené pokuty za pořad "Živím se svým tělem" nebo ve věci držení licence CET 21) jsou honoráře za odbornost nebo za politický vliv. Na základě komentáře v HN bych o té odbornosti dost pochyboval.
zpětJeště jednou o licencích UMTS
Předseda US a politická demagogie
"Padesát miliard vyhozených oknem" tvrdí předseda Unie Svobody Karel Kühnl v titulku komentáře v Hospodářských novinách v pátek 13.10., v němž uvádí, že vláda chce "rozdat" licence na UMTS za 20 miliard korun, zatímco "odborné analýzy předpovídají" možný výnos z aukce něco kolem 80 miliard korun.
Co k tomu dodat? Když se do odborných věcí pletou politici se svoji demagogií, obvykle to špatně dopadá. Na jedné straně Zemanova vláda s fiktivními výnosy z licencí operuje při zalepování děr ve státním rozpočtu, na druhé straně i tyto zatím teoretické částky někdo označí za marnotratné "rozdávání", neboť by se prý dalo jinými metodami získat víc.
Mám osobní problém: nevím koho volit. Jedno vím však jistě - pokud povedou čtyřkoalici lídři typu Karla Kühnla, mohou být oposmluvní parteři v pohodě. Důkaz jeho nekompetence? Stačí se podívat do statistik a používat selský rozum.
země obyv.mil. GDP mld EURO výnos licence EURO
Skutečně si Karel Kühnl myslí, že by v Česku bylo možné získat za licenci víc než v rekordním Německu či bohatém Nizozemsku? Když pominu výjimečnost německé aukce (boj o třetí segment, který umožňoval celostátní pokrytí) a skutečnost, že se bojovalo nejen o německý trh, ale vlastně i o trhy s Německem sousedící, pak při použití poměru GDP Německo/Česko 38:1 by vydělením rekordní sumy 50,5 mld EURO vznikla pro Českou republiku částka 1,32 mld EURO, tj. 47 miliard korun, což je částka stále nedosahující předpovědi Karla Kühnla 80 miliard korun.
Aniž si cokoli ověřil, Kühnl z této částky učinil motto svého článku "Padesát miliard vyhozených oknem", kterému navíc přičinil podtitulek: "Chystaný prodej licencí UMTS pod cenou je příkladem nehospodárné politiky vlády." Není nad politiky, kteří vědí, o čem mluví.
zpět Uspěje Železný v Bulharsku?
MEF Holding stále neprůhledný
Pilný sběratel zpráv o médiích Jan Potůček již dvakrát upozornil na bulharské aktivity MEF Holding a to zde a zde.
Vycházel při tom z článku Jany Ciglerové v Lidových novinách 12.října, evidentně zásobené informacemi z PR kanceláře Vladimíra Železného.
V těch zprávách by bylo co opravovat, zvláště v titulcích, které jsou účelově nafukovány (neboť například Potůčkův honorář za článek odvisí od počtu návštěv stránky s článkem) a proto jsem se rozhodl ty zprávy rozšířit a uvést do souvislostí. Bulharsko je daleko, takže čerpám hlavně z druhotných pramenů, ale snad nebudu příliš daleko od reality.
V roce 1998 přijalo Bulharsko nové telekomunikační a vysílací zákony, kompatibilní s Evropou (proto také Bulharsko bylo přijato do programu Media II, zatímco ČR nikoliv). Liší se však od západní Evropy tím, že televizní licence s konečnou platností neuděluje Národní rada pro rozhlas a televizi (NSRT), ale ten, kdo spravuje frekvence, tedy státní výbor pro telekomunikace (DKD - Državnata Komisija po Dalekosuobštenija) (podrobnosti zde ). Rada (NSRT) se pouze účastní výběru, státní výbor (DKD) rozhodne, celoplošnou licenci pak schválí vláda.
O tom, jak se udělují v Bulharsku licence, je možné dočíst se na www.ce-review.org Pro udělování celoplošných televizních licencí jmenuje vláda speciální Státní hodnotící komisi, ve které jsou zastoupeni členové NSRT, DKD, jakož i zástupci ministerstev kultury, vnitra, obrany a předsednictva vlády.
Po přijetí zákona se bulharská vláda rozhodla zprivatizovat druhý celostátní program Efir2 s 90procentním pokrytím. Licenční řízení se protáhlo až do letošního ledna a tu licenci dostala společnost Balkan News Corporation BNC s vazbou na impérium Ruperta Murdocha.
Jak se ukázalo , problémy s tím, kdo aktuálně vlastní licenci, existují nejen v Česku, ale i v Bulharsku. BNC je totiž z 99,998% majetkem společnosti News Bulgaria Inc., registrované v Delaware, USA, a tato firma koncem června požádala DKD o to, aby mohla převést své podíly na další společnost News Bulgaria Television. Konečný vlastnický řetězec vedoucí od držitele licence BNC až k Murdochově News Corporation se tím o jednu firmu prodloužil a vypadá takto: Balkan News Corporation <- News Bulgaria Television <- News Bulgaria Inc <- News America Inc. <- News Corporation. To pak vede k pochybnostem, zda Murdoch vůbec v Bulharsku investuje a zda ta jeho bulharská dcera není trochu příliš vzdálená od jeho rodiny.
Ačkoliv oficiálně začal komerční program bTV vysílat na frekvencích někdejšího Efir 2 už 1.6.2000, program zůstal ještě nějakou dobu téměř stejný, BNC dodala navíc jen nějaké soutěže a seriály, vlastní zpravodajství mělo začít teprve začátkem tohoto října, což svědčí o tom, že s investicemi se v BNC nespěchá. BNC tu licenci (viz Financial Times 31.5.2000) dostala na 15 let dosti levně - za 110 000 US dolarů s tím, že ročně bude platit státu 0,3 procenta svých příjmů. Šéf Murdochových evropských operací tvrdil, že zainvestují jednou 15, jindy zas 20 milionů US dolarů v průběhu pěti let.
V této souvislosti vypadá nabídka MEF Holding, slibující investovat do programu "Evropa TV" 57 milionů US dolarů, impozantně, zvláště když si uvědomíme, že třetí terestrický TV program není důsledně celoplošný, neboť jde o frekvence, na kterých se kdysi retransloval ruský program ORT, a které mají podle DKD 65 % pokrytí (území? spíše obyvatel). Teď jde jen o to, zda výše uvedené údaje odpovídají skutečnosti, a zda Vladimír Železný opět neslibuje něco, co nehodlá splnit, tak jak to předvedl doma.
Podle bulharského dodatku k Potůčkově zprávě Železný udělal na Radu dojem. Představil se jako disident a udivil obeznámeností s dílem známého filmového režiséra Rangela Valčanova a gabrovských vtipů (Gabrovo, jak známo, je bulharský Kocourkov, znalost gabrovských vtipů se v Bulharsku oceňuje stejně jako u nás znalost Švejka nebo Járy da Cimrmana).
Nicméně dojem před hodnotící komisí je jedna věc a rozhodnutí státního výboru DKD je věc druhá, do níž budou vstupovat politické zájmy a vlivy, které tady neznáme.
Někdo tvrdí, že favoritem bude bulharská regionální stanice Nova TV (NTV), která má zkušenosti s místním sofijským vysíláním. Když před rokem NTV žádala o licenci pro Efir 2, státní komise ji vyřadila, protože NTV údajně neměla dostatečné bankovní garance a předseda vlády se nechal slyšet, že by si měla vybrat lepšího vlastníka, než byl srbský "úvěrový milionář" Darko Tamindžič. Šéf NTV Stefan Dimitrov (takto jeden z bývalých ředitelů státní BTV) pak vloni v říjnu oznámil, že 70 procent zadlužené NTV zakoupila řecká Antena TV, což je odnož silného komerčního provozovatele, který v Řecku vysílá už od roku 1989. Nova TV byla v Sofii druhou nejsledovanější stanicí.
Jiní pozorovatelé zas dávají šanci projektu TV3 skupiny Media Broadcasting Services (MBS) většinově vlastněné švédskou MTG - Modern Times Group, s podílem britské společnosti Logic Invest, na kterém se podílí známá bulharská televizní osobnost arménského původu Kevork Kevorkjan. Deník Duma uvedl, že MBS letos zažalovala stát kvůli pochybení v licenčním řízení na frekvence Efir 2. Nyní společnost žalobu stáhla a prý očekává, že ji stát za to bude honorovat přidělením licence.
Další zahraniční investor SBS Broadcasting (vloni chtěl koupit CME) se soutěže o třetí celostátní bulharský program vůbec neúčastnil. Prý po loňských zkušenostech s licencováním Efir 2, kdy SBS vyšla naprázdno. Zástupce SBS v Bulharsku vyslovil pochyby o objektivnosti soutěže, která podle jeho názoru nemá jasná kritéria.
Škoda, že nemám přístup k dokumentům licenčního řízení. Velice by mne zajímaly bankovní garance, které MEF Holding bulharské státní komisi předložil. Tak bych se snad konečně dozvěděl, kdo za MEF Holdingem vlastně stojí. Jestliže úvěrová linka IPB byla odstřihnuta, pak kdo půjčí peníze na rozjezd Evropy TV v Bulharsku? Že by to byla nějaká bulharská banka? Cosi jsem zaslechl, že nějací Češi tam jednu banku vlastní. Ale nějaké podrobnější informace bohužel nemám.
Tady si mohu jen postesknout nad polovičatou novinářskou prací Jany Ciglerové, která na jedné straně zjistí, že Vladimír Železný chce investovat dvě miliardy, ale už se nezeptá, odkud je vezme. Novinář, který ví, že jednou z nejdůležitějších zásad investigativního pátrání je zásada "follow money", by se určitě zeptal.
Vladimír Železný se vrátil z Bulharska zřejmě s dobrou náladou, která se projevila v sobotním (14.10.) Volejte řediteli, kde popustil uzdu své povídavosti, takže já jako "novolog" (od slova "kremlolog") jsem se dešifrováním jeho výroků dobral řady zajímavých informací. Vybírám z nich jen dvě:
P.S. po uzávěrce v úterý 17.10. Ačkoli nesnáším spiklenecké teorie, které nejsou podložené fakty, napadla mne dnes - po přečtení dalšího velkého materiálu o TV NOVA v Lidových novinách (Nova a pátrání po kontech ODS ve Švýcarsku v roce 1997) - ďábelská myšlenka. Co když ty dvě miliardy jsou v článku Jany Ciglerové záměrně spojovány s Vladimírem Železným a nikoli s MEF Holdingem, aby se nemohl později vymlouvat na to, že nemůže zaplatit v případě, kdyby prohrál tzv. amsterodamskou arbitráž CME vs. V.Železný (není totožná s arbitrážemi Ronald Lauder vs. Česká republika a CME vs. Česká republika). Jak známo, výsledky této arbitráže u mezinárodního obchodního soudu se očekávají každým dnem a jak uvedl Michal Donath (zastupuje CME/R.Laudera, viz HN 17.10. a zde), arbitrážní tribunál zamítl Železnému v pátek 13.10. jeho žádost směřující k prodloužení jednání tím, že by předložil další dokumenty k případu.
Bonton potřebuje peníze
Deja vu - již jednou viděné. Takový jsem měl pocit, když jsem si minulý týden přečetl v MF DNES 11.10. téměř celostránkový materiál "Bontonské zábavní impérium pořád roste" a den nato zprávu ČTK o tom, že "mediální společnost Bonton nevylučuje v blízké době vstup na akciový trh".
To jednou už viděné se odehrálo na přelomu let 1997-1998. Bonton tehdy chtěl vstoupit na kapitálový trh v zahraničí a nabídnout v Londýně cenné papíry za 40 milionů US dolarů, ale v říjnu 1997 burza spadla kvůli krizi asijských trhů a krátce nato, po českém hospodářském poklesu padl v prosinci 1997 také Václav Klaus.
A právě v lednu 1998 se objevuje v časopise Týden rozsáhlý materiál "Těsný trh pro bontonské impérium" (srovnej s MF DNES: "Bontonské zábavní impérium pořád roste"), který ještě mluví o "zdržení uvedení emise" ačkoliv už bylo jasné, že právě kvůli politické nejistotě doma po Klausově pádu ty akcie budou asi neprodejné, takže žádné peníze v dohledné době nepřitečou.
Protože Bonton se nechtěl vzdát své expanzivní obchodní strategie, půjčil si nakonec 10 milionů US dolarů u investiční banky Morgan Stanley s tím, že je to jen překlenovací úvěr do doby, než se na podzim 1998 Bonton na ten kapitálový trh do Londýna přece jen vydá (viz informace pro ČTK od ředitele Kozáka v únoru 1998).
Nakonec vše dopadlo jinak - peníze od Morgan Stanley, původně určené pro zahraniční expanzi, se nakonec použily pro konzolidaci situace v Česku a v roce 1999 bylo třeba začít dluh splácet. Takže se našel jiný investor: investiční fond Bancroft Eastern Europe Fund, kterému za 10 miliónů USD Bonton prodal 38 procent podílů ve firmě (Financial Times 21.9.1999 uváděl cenu 15 milionů USD). Takže institucionální majitelé dnes firmu Bonton dvoutřetinově ovládají.
Nejsem zase tak velký odborník, abych dohlédl ekonomické zdraví bontonského "impéria". Podle všeho v muzice jim to stále dobře šlape, ve filmové distribuci jsou také dobří, i když mají silnou konkurenci a navíc multiplexy, které Bonton chtěl v Česku stavět a většinově ovládnout, dnes budují jiní. Na rádiu asi nic nevydělají, navíc patří nejméně z poloviny americké společnosti Clear Channel Communications, video asi bude v českém průměru, tedy žádná sláva, spíše přežívání. Do Albatrosu a do zlínských ateliérů nevidím.
Odvážím se však hypotézy, podle níž lesk a sláva Bontonu, pro níž byl jeho zakladatel Martin Kratochvíl vděčným objektem českých médií, je ten tam. Proč? Protože podle mého názoru ty úspěchy, které Bonton začátkem 90. let zaznamenával, byly úspěchy především privatizační. Teď však nastává doba standardního podnikání a tam se Bontonu už tolik nevede.
Ano, na začátku bylo družstvo z roku 1989, které si první velké peníze vydělalo samo tím, že odstartovalo jako první. Ano, historka o tom, jak zakladatelé Bontonu zastavovali u bank své domy, aby mohli natočit první nestátní film Tankový prapor, také není vymyšlená. Ale ten hlavní úspěch spočíval v tom, že se Bonton uměl dobře otáčet v době, kdy se privatizovaly velké majetky.
Tak se dostal k Supraphonu, jehož nahrávky dnes tvoří jednu z nejdůležitějších hodnot Bontonu, která se dá výhodně zpeněžovat (viz např.prodej České filharmonie Japoncům). Tak se dostal k dominantnímu postavení ve filmové distribuci získáním Lucernafilmu v kuponové privatizaci. Naposledy to byl Albatros a ateliéry Zlín, to vše doprovázeno vlastnictvím nemovitostí.
Já nechci zpochybňovat podnikatelské schopnosti managementu Bontonu (které například projevil při převzetí správy starších českých filmů patřících Státnímu fondu na podporu kinematografie). Jednom se mi zdá, že ten styl podnikání, který tak dobře fungoval v 90. letech, a na který si u nás navyklo více podnikatelů, tj. že základem úspěchu je lacino koupit, draze prodat, vsunout se jako mezičlánek - nejlépe monopolní - do nějakého produkčního procesu s příslušnou servisní přirážkou, tak že tenhle typ podnikání bude asi u nás na ústupu. Ne, že by zcela zmizel, ale mám pocit, jakoby se situace vracela k normálu v tom ohledu, že peníze se budou inkasovat hlavně za vytvořené přidané hodnoty, tedy za vykonanou práci, a nikoli za šikovnost a obratnost při získávání strategicky výhodného postavení.
Z privatizací se věčně žít nedá, navíc státní majetky se už rozebraly, takže jediným východiskem je změnit styl práce a orientovat se na přidanou hodnotu - dříve se tomu říkalo "zvyšování produktivity".
Také proto si myslím, že vstup strategického partnera by možná byl pro Bonton lepším východiskem než nějaké příjmy z kapitálového trhu nebo další půjčky. Ten zahraniční partner by totiž asi lépe dohlédl na to, zda všechny složky impéria jsou skutečně efektivní a zda si zdejší personál nezvykl žít v době privatizační bonanzy na příliš vysoké noze. (To nemyslím na šéfy, ale na personál obecně.)
Nebo se snad mýlím? Pokud ano, nechám se rád přesvědčit.
zpět