29.12.1989

Vážený pane prezidente,

obracíme se na Vás tímto otevřeným dopisem v den Vašeho zvolení, neboť věc, o kterou nám jde, nesnese odkladu. My, tvůrčí pracovníci Filmového studia Barrandov, si uvědomujeme, v jakém akutním ohrožení se ocitá česká filmová kultura s nástupem nových ekonomických podmínek. Jakkoli vítáme ozdravení našeho hospodářství přechodem k tržním vztahům, máme oprávněné obavy, že jejich neuvážená aplikace na kinematografii zasáhne původní českou filmovou tvorbu tragicky. Ne všichni ekonomové si totiž uvědomují, že film není jen zbožím, ale především kulturním statkem a že filmová studia nejsou pouhými továrnami, ale také kulturními institucemi. Tvorba šedesátých let, na kterou chcemem navázat, je důkazem, že rozumné spojení obou těchto hledisek může přinést výsledky, které jsou vizitkou národní kultury pro celý svět. Naopak jednostranně preferovaný tržní přístup k filmové kultuře může pro malý národ znamenat zánik její národní svébytnosti, jak to dnes s lítostí sledujeme např. v Polsku a Maďarsku, ale i v mnoha zemích západní Evropy. Žádáme Vás, pane prezidente, nejen jako hlavu státu, ale i jako představitele české kultury, abyste podpořil urychlené vypracování takového zákona o kinematografii, který by zaručil její národní identitu a její další rozvoj.

V současné době se projevují silné tendence k výprodeji výrobních kapacit a distribuční sítě zahraničním firmám, a my Vás proto žádáme, abyste nás zaštítil a nedopustil, aby se tak stalo. Věříme, vážený pane prezidente, že se osobně zasadíte o zachování naší kinematografie jako nenahraditelné součásti naší národní kultury, a děkujeme Vám.

Za OF tvůrčích pracovníků Filmového studia Barrandov

Hynek Bočan, Jaromil Jireš, Dušan Klein, Zdeněk Svěrák, dr. Václav Šašek.

V Praze dne 5. ledna 1990

Přátelé!

Vaše obavy z neuvážených aplikací nových forem naší ekonomiky na čs. kinematografii, Vaše obavy, že bude tragicky zasažena, jsou nepochopitelné. Noví lidé v národních vládách i ve vládě federální, a zejména osobnost nového prezidenta, jsou zárukou, že právě umění bude svobodné a národně svébytné. Přikládá-li někdo prezidentu Havlovi úmysly zkomercionalizovat čs. kinematografii, vydat FSB západnímu kapitálu apod. je lhář. Přikládá-li někdo takovým lžím sebemenší význam, je hlupák.

Ponižující výprodej tvůrčího potenciálu čs.filmařů skončil. Podvodné společnosti, které sloužily kapse pana Štěpána, nemají tu co dělat. Barrandov nebude už nikdy kvůli několika dolarům točit cizincům pornografii. Československo se musí stát evropskou kulturní metropolí, musí z něj vyzařovat síla ducha a myšlenky. K tomu je třeba kinematografie nezávislá a svobodná. Nezávislá na zahraničním kapitálu, na zájmech byrokratů i na vkusu pana prezidenta.

Víme, že OF bylo ve FSB založeno už 20. listopadu 1989, a že jeho zástupci jednali o budoucí struktuře čs. kinematografie s místopředsedou vlády panem Hromádkou už 18. prosince 1989. Z nepochopitelných důvodů bylo před koncem loňského roku založeno ve FSB další OF, nazvané OF tvůrčích pracovníků FSB. Jde o zbytečné zdvojování téhož, stojící proti duchu porozumění a jednoty, který je základním znakem hnutí OF. Lze jen doufat, že toto druhé OF nevzniklo jen proto, aby čelilo požadavkům OF původního, aby režiséři, řadoví dramaturgové a scénáristi nebyli napříště zaměstnanci FSB. Tento požadavek je naprosto oprávněný z hlediska etického, mravního i profesního. Jeho splnění bude jednou z podstatných záruk, že se čs. kinematografie zbaví mafiánských tendencí a služebností, kterými je za posledních 20 let tak neblaze poznamenána. V neposlední řadě tak bude odstraněna řevnivost zaměstnanců FSB vůči těm, kteří zaměstnanci nejsou.

Je nad slunce jasné, že přípravou a vypracováním nového zákona o kinematografii se musí zabývat všichni filmaři, tedy i ti, kteří stojí mimo studia. Proto je nutné nevytvářet nová a nová organizační či společenská seskupení, ale síly spojovat a sjednocovat. Věříme, že vaše valná hromada právě k takovému spojení povede a pomůže vám rychle a dobře dostat naši kinematografii tam, kde je její místo, totiž na výsluní kinematografie světové v tradici a odkazu čs. filmové tvorby 60. let.

Z pověření pana prezidenta ČSSR

Václava Havla

Saša Vondra, poradce

Jiří Křižan, poradce

Vážený pane prezident, milý příteli,

jsme pobouřeni a uraženi tónem i obsahem dopisu, který jsme dnes dostali od Vašich poradců S.Vondry a V.Křižana.

Jako mluvčí Občanského fóra tvůrčích pracovníků Filmového studia Barrandov jsme Vám dne 29.12.1989 napsali otevřený dopis o budoucnosti českého filmu v upřímném přesvědčení, že naši věc podpoříte. Ostatně naše obavy podpořila řada diskusních příspěvků přednesených na valné hromadě FITESu 6.1.1990. Vaše prezidentská kancelář nám však odpověděla s arogancí, nad kterou žasneme. Takovým způsobem by s námi nejednala snad ani kancelář dr. Husáka neblahé paměti, a o to víc nás zarazilo, že odpověď je podepsána jmény, která vyslovujeme s úctou.

Hrozíme se toho, že budou-li Vaši spolupracovníci takto reagovat na podněty občanů, ať už oprávněné či nikoli, poškodí hrubě nejen svůj, ale i váš osobní kredit, který je k naší radosti tak vysoký.

Tomu chceme zabránit, a proto také nechceme vést s prezidentskou kanceláří veřejnou polemiku a volíme formu tohoto osobního dopisu, jehož kopie posíláme i oběma Vašim poradcům.

S přáním dobrého zdraví za Občanské fórum tvůrčích pracovníků Filmového studia Barrandov

V Praze 6.1.1990

P.S. Kopie dopisů přikládáme.

Před další citací hrst faktů:

Federální vláda (z podnětu poradců prezidenta Havla, kteří převzali rozhodování o klíčových rozhodnutích ve věci médií, jako např. jmenování ředitelů ČST a ČSRo), v červenci 1990 rozhodla o zrušení Ústředního ředitelství čs.státního filmu k 31.12.1990.

Od 1.1.1991 nastalo právní vakuum, ve kterém se ocitly organizace, jež byly ÚŘ ČSF řízeny (FSB, KF, ČSFÚ, ÚPF, laboratoře, Filmexport atd.). Privatizační zákony, na jejichž základě by se tito "sirotci" mohli transformovat a začít svoji nezávislou existenci, stále ještě nebyly schváleny a tak nakonec bylo rozhodnuto funkce ÚŘ ČSF nahradit správou Ministerstva kultury.

Jedním z hlavních úkolů, který si náš výkonný výbor uložil, byla aktivita v legislativních otázkách české kinematografie. Uvědomovali jsme si, že není již nadále možné trpět onen pololegální stav, který vznikl hlavně tím, že věci kinematografie byly převedeny do správy ministerstva kultury. A dlužno bohužel konstatovat, že hlavně díky FITESu. Tento výkonný výbor začal pracovat v situaci, kdy se nám zdálo, že aparát ministerstva kultury na své úkoly prostě nestačí. Nebyl ustanoven odbor kinematografie, o jejích problémech rozhodovali úředníci univerzálního typu, činnost grantové komise neměla žádnou oporu v prováděcích pravidlech a pouze díky kvalitě členů komise byly granty rozděleny mezi nadějné projekty. Základní kinematografické zákony byly v nedohlednu a navíc byly odstartovány první privatizační projekty. Starý model kinematografie, v mnohém ohledu funkční, se podařilo dokonale rozvrátit a stávající nelegální situace jen nahrávala nejrůznějším partikulárním zájmům.

Musím bohužel konstatovat, že tento stav trvá i nadále a plnou odpovědnost za něj nese ministerstvo kultury, jeho minulý představitel a současný úřednický aparát. S jejich benevolencí řídí věci kinematografie jeden jediný člověk, kterému by záviděl i dr. Purš. Bláhově jsme se domnívali, že ministerstvo potřebuje naši pomoc při tvorbě nové koncepce české kinematografie. Dnes, po zkušenostech a "spolupráci" s ministerstvem kultury, jsem přesvědčen, že zde byla rozehrána naprosto záměrná hra, dlouho před ustanovením našeho výboru, hra na postupnou likvidaci zájmu našeho státu v oblasti kultury. Přesvědčuje mě o tom obdobná situace nejenom v našem oboru. Na opakované výzvy zazněla z úst bývalého ministra kultury, pana Milana Uhdeho, památná věta: "Kde není žalobce, tam není soudce!" Především on byl hlavním hospodářem v kultuře! Nabízí se potom otázka, k čemu vlastně ministerstvo kultury existuje, když si takto buduje nikomu neodpovědnou, ale přitom ve všem rozhodující orwellovskou tvář.

Dalším důležitým problémem byla privatizace, zejména v souvislosti s převedením veškerého majetku FSB a FIB na soukromou společnost Cinepont. Já osobně jsem považoval toto téma za klíčové z těchto hlavních důvodů:

1) Filmové studio Barrandov svou kapacitou představuje zhruba 70% možného objemu filmové výroby v Čechách a na Moravě. Pokud chceme, aby si naše kinematografie uchovala národní identitu, Barrandov tvoří její rozhodující článek. Současnou situaci všichni jistě dobře znáte.

2) Vysoká profesionální úroveň barrandovských štábů vždy určovala obecnou kvalitu naší audiovizuální kultury. Především štáby tvořily fenomén české kinematografie. vše ostatní jsou jenom mrtvé a zastaralé výrobní prostředky a lukrativní stavební pozemky.

3) Převedením tak značného majetku na úzkou skupinu podnikatelů znamená založení nového monopolu. Tím spíše, když je k němu přičleněn zatím jediný relevantní laboratorní podnik - Filmové laboratoře. A naopak, znamená to těžký handicap pro nově se formující nezávislé producentské skupiny.

Bylo nám vytýkáno - a snad mohu prohlásit za celý výkonný výbor, že v tomto smyslu převzal od svého předchůdce i odpovědnost za stav věcí - že jsme v dostatečné lhůtě nepředložili konkurenční privatizační projekt. S odstupem času, zejména po zkušenosti, jak bylo nakládáno s privatizačním projektem skupiny FilmLab, nemyslím, že bychom uspěli.

O způsobu privatizace, myslím tím projekt Cinepont, bylo rozhodnuto mnohem dříve, než pravidla velké privatizace vešla v obecnou známost. Ponechám na vaší představivosti, na kterých to bylo místech. Určitě to nebylo v kanceláři FITESu.

Jeden zajímavý detail: když jsem se probíral horou dokumentů, připomínek, výzev, zápisů z ministerských schůzek minulého roku, objevil jsem oficiální dokument ministerstva kultury. Ještě v měsíci srpnu 1991 se zde hovoří o tom, že filmové podniky budou privatizovány s 30 až 51 procentní účastí státu. Proti takovému řešení by jistě nikdo z nás nic nenamítal. V zápisech minulého výkonného výboru od tohoto data až do konce roku není o jiném způsobu privatizace zmínka. Pochybuji, že by tuto informaci někdo ze členů výboru držel pod pokličkou. Vyvozuji z toho, že byla utajena ze strany samotného ministerstva, poradcem ministra, panem Igorem Ševčíkem. Jediným naším argumentem v této situaci byla obhajoba zachování identity národní kinematografie.

Výsledek asi všichni znáte: neuspěl ani v ministerské, ani ve vládní, ani v presidentské kanceláři. Ať již byly šance jakékoli, já to považuji za svoji osobní prohru. Tím spíše, že uchování základních ekonomických zdrojů v rukách nejširší filmařské obce bylo pro mě tématem zásadním.

Článek ve Filmových a televizních novinách pocházel z Mimořádné Valné hromady Českého filmového svazu FITESu se v Praze 28. listopadu 1992.

1.1.1993 se vlastníkem Barrandova stala společnost Cinepont, která zvítězila se svým privatizačním projektem a získala FSB zhruba za 500 miliónů CZK, jež mají být placeny v deseti bezúročných splátkách.

Mezitím Václav Marhoul byl z vedení Barrandova odstraněn, pak se do něj znovu vrátil a nakonec byl opět v roce 1997 novými majiteli Barrandova odvolán. Jak k tomu došlo, se diskutovalo ve FITESu.

Nejprve proběhla diskuse o tom, co to Zlatá akcie je, kdy byla do smlouvy zanesena a v jakém znění.

Šel jsem do České pojišťovny, vyhodili mě, Komerční banka, vyhodili mě, všichni mě vyhodili a řekli, že jsem blázen. A nakonec před jednoho architekta jsem se seznámil s lidmi z prvního Silasu. To jsou lidé z Třince. A to byla společnost, která nebyla ani velká ani malá. Oni měli jakési leasingové aktivity někde v Třinci na nějaké vysoké pece - říkám ani malí, ani velcí. A ti lidé mi peníze půjčili. Půjčil jsem si od nich 137,5 mil. Kč. A za těch 137,5 mil. Kč jsem nakoupil od 18 lidí 74% akcií, ale protože jsem dlužil 137,5 mil. korun, tak byla otázka, jak ty velké peníze vrátit.

(...)

(…)

(...)

V roce 1995 česká vláda rozhodla o tom, že bude privatizovat Třinecké železárny. Ten projekt nakonec šel obálkovou metodou. Skupina Moravia Steel nabídla 2,65 miliard korun, což je zhruba 100 miliónů dolarů za 51procentní balík v železárnách. A protože nabídli nejvíc, tak to dostali. Nicméně sehnat 2,7 miliardy korun na českém trhu je strašné, pomalu nemyslitelné, ale oni je sehnali. Ty peníze si prostě vypůjčili, protože FNM jim řekl, že nebudou opakovat chybu jako s Poldovkou a že to musí zaplatit hned do 4 měsíců v hotovosti na účet FNM.

A tam začaly problémy Barrandova, byť to v tu chvíli ještě nikdo nevěděl. Oni si vypůjčili 2,7 miliardy korun, ale na tzv. "krátké peníze" od ING, což je velká nizozemská banka a od City Bank. Zaplatili do FNM, ale za 6 měsíců to museli splatit znovu. To znamená, že se ten problém znovu opakoval. Nejdůležitější bylo, jak ten "krátký úvěr" přesunout na ten "dlouhý úvěr". Vlastně to koupili, ale pořád to neměli vyřešené. A teď se podívali na Barrandov a viděli, že není ani zadlužený ani nemá nějaké ztráty, že nemá zastavené majetky. Domluvili se s Českou spořitelnou a ta vzala barrandovské studio jako zástavu a dala jim ty "dlouhé peníze". A oni z těch "dlouhých peněz" zaplatili ty "krátké". Na to byl použit Barrandov."

Jiří Krejčík: "Ale proč tam vůbec byl, proč se tam ocitnul? Vy jste si na to od nich půjčil, anebo jste za jejich prostředky ty akcie nakoupil?"

Jiří Krejčík: "Ale proč k tomuhle došlo, že vůbec mohli zastavit Barrandov?"

Jiří Krejčík: "A oni mají těch 70% a vy máte 20%? Co s tím můžete dělat, s těmi dvaceti procenty? To jsou ztracené peníze nebo jste jim to prodal?"

O rok později proběhla na půdě FITESu opět ostrá diskuse mezi Vladimírem Justem a Václavem Marhoulem na základě skutečnosti, že AB Barrandov v té době dlužil Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie velké částky, navíc se zjistilo, že z vybraných částek si sráží AB Barrandov 29% tzv. vnitřní provize. Toto rozhodnutí bylo přijato ještě v době, kdy Marhoul byl ředitelem.

Při diskusi se Marhoul bránil těmito argumenty:

- když Cinepont privatizoval Barrandov, měl také dostat jako výrobce copyright na filmy od roku 1965, stát mu toto právo upřel

- již dříve, v roce 1994, uzavřel AB Barrandov s Filmexportem smlouvu o prodeji těchto filmů do zahraničí za provizi 30 % a Ministerstvo to schválilo, totéž nyní udělal AB Barrandov se společností Barrandov Biografia

- Barrandov Biografia využil získané peníze na podporu českého filmu.

Následovala rozčilená slovní přestřelka. VM - Barrandov si se svými penězi může dělat, co chce, VJ - To nejsou vaše vlastní peníze, VM - provize je legálně správná, VJ - nebyla schválena Radou fondu a ministerstvem atd. atd.